‚Cigareta místo štětce.‘ Výstava V kroužcích dýmu ukazuje, jak se měnilo sebepojetí českých umělců
„Vyměnili paletu a štětec za cigaretu,“ popisuje změnu při zobrazení umělců kurátorka výstavy V kroužcích dýmu Petra Kolářová. V Národní galerii v Praze připlavila expozici, která tuto proměnu zachycuje v českém prostředí v 19. a 20. století. Dobu, kdy se novým atributem malíře stávají cigarety, nepředstavují jenom čeští umělci, ale také světoznámá jména v podobě unikátních zápůjček, které se do Česka vrátily třeba i po více než sto letech.
Dlouhou chodbu lemují závěsy, zpoza kterých se zamyšleným pohledem a s cigaretou v ruce shlížejí ti, u kterých jsme dosud spíše obdivovali jejich práce. V jednotlivých sálech schovanými za pomyslnými clonami kouře čeká odhalení, jak umělci viděli sami sebe.
Proměnu jejich sebepojetí sleduje i výstava V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce v Národní galerii. „Zatímco v tradičním smyslu se umělec zachycuje s paletou a štětcem, představuje se jako zručný malíř, tak najednou na přelomu 19. a 20. století se setkáváme v českém umění s autoportréty umělců, kteří se zde představují jako kuřáci,“ vysvětluje expozici kurátorka Petra Kolářová.
Kouření se pro ně stává symbolem nezávislosti. „Chtěli se zachycovat jako svrchovaní tvůrci, tvůrčí individuality,“ rozvíjí proces kurátorka.
PhDr. Petra Kolářová, PhD.
V Národní galerii Praha je kurátorkou Sbírky grafiky a kresby. Tématu kouření v českém umění se věnovala už v diplomové práci „(Auto)portrét v kroužcích dýmu“: stylizace moderního umělce jako kuřáka v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudovala dějiny umění. Rovněž studovala na Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne. Zabývá se francouzským a českým moderním uměním, kdy se věnuje vztahům mezi výtvarným a performativním uměním.
Jednotlivé proměny jsou odděleny „závěsy kouře“, skrze které se přesouváme od baroka až do meziválečného období. Vidíme tak postupnou snahu vymezit se vůči buržoazní společnosti, která se propisuje do malířské tvorby.
S tím je spojené i bohémství, což je jedna z linií, kterou výstava sleduje. „Umělec – bohém byl ten, který se nějakým způsobem vylučoval ze životního stylu a šel proti dobovému vkusu s výtvarným uměním. Právě se sdružoval s ostatními umělci v kavárnách a zakouřených hospodách,“ vysvětluje Kolářová.
Žena kuřačka
Zakouřené kavárny a hospody, ale i samotné kouření, byly však především určené mužům. I proto mnoho portrétů žen v expozici nenajdete. Zato je jim ale věnované korzo výstavy. Zde je také k vidění jedna z nejcennějších zápůjček výstavy v podobě obrazu servírky od Édouarda Maneta z Musée d’Orsay v Paříži.
Na zobrazování žen s cigaretou je vidět i proměna přijetí kouření jako takového. Dostává prostor rovněž v reklamě, jako třeba v případě plakátu s inzercí cigaretových papírků od Alfonse Muchy.
Dekadentnost a úpadek doby včetně kouření se zamlouvala umělcům, kteří je považovali za „obrodný proces, který povede umění k dalšímu vývoji“. Ztotožňují se s psychickými nemocemi, smrtí, což zakomponovávají i do svých děl. „Dochází k asociaci nestrannosti smrti s kouřením cigaret či s pitím alkoholu,“ podotýká Kolářová a jako příklad uvádí jednu z vystavených litografií od Edvarda Muncha.
Nejedná se ale o jediného zástupce z Munchovy tvorby. Perlou je jeho portrét Stanislawa Przybyszewského, který se do Prahy vrátil po 117 letech od výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes v roce 1905. Už v té době se stal inspirací pro české umělce – třeba Emila Fillu a jeho autoportrét.
Vzorem se stali i další autoři. Návštěvník si toho může všimnout opět v případě Filly a jeho zhlédnutí se v díle Pabla Picassa. Ukázat české umění ve světovém kontextu byl totiž jeden z mnoha cílů při tvorbě expozice.
Tabák, opium nebo hašiš
Součástí výstavy však nejsou jenom obrazy. K vidění jsou fotografie od Františka Drtikola, předměty běžného užití či literatura, ze které umělci čerpali inspiraci. K té sloužily ale i další omamné látky, jejichž příběh byl do expozice rovněž zařazen.
Jaký mají podíl různé látky, a hlavně tabák, na vnímání umělců, ukazuje obraz Sólo hnědé čáry Františka Kupky, který se tématu věnoval i ve svém spise Tvoření v umění výtvarném. „Tvrdil, že ten, kdo kouří dýmku, má rád hnědé barvy. Takže jsem tento obraz umístila vedle autoportrétů Kupky jako kuřáka dýmky jako jakousi paralelu,“ poukazuje na dílo v hnědých tónech Kolářová.
Návštěvník není o Kupkův citát ochuzen a stejné je to i u jiných obrazů. Mísí se tak útržky z vybraných dobových děl s malbami, čímž se ukazuje, jak se doboví umělci navzájem ovlivňovali a jak se prolíná výtvarné umění s tím literárním. Dalším příkladem může být jenom o pár kroků dál inspirace od Jindřicha Štyrského v básni Vítězslava Nezvala.
Kouření jako fenomén
Přestože se výstava věnuje pouze umění do druhé světové války, jak je to s kouřením dnes, ukazuje alespoň časová osa s přibývajícími zákazy. Stále totiž zůstává tématem, které rozděluje společnost.
Přijetí výstavy proto Kolářovou překvapilo. „Čekala jsem, že to bude víc odmítané,“ říká s úsměvem. Jako důvod vidí i pojetí tématu, kdy se nesnaží nabádat ke kouření, ale spíše jej podává jako „určitý fenomén, který se projevil i v dílech umělců“.
Výstavu V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce můžete navštívit v Národní galerii Praha ve Veletržním paláci až do 8. ledna 2023.
