FOTOREPORTÁŽ: Morava měsíc po povodních: Opravy jsou v plném proudu, lidé se obávají zimy
Ničivější povodně než v roce 1997. Tak shrnují obyvatelé nejvíce zasažených míst na Moravě velkou vodu, která v půlce září některé části obcí a měst srovnala se zemí. Jaká je ale situace více než měsíc od okamžiku, kdy se začaly zvedat hladiny řek a potoků? Podívejte se na srovnání s měsíčním odstupem pohledem fotografů serveru iROZHLAS.cz.
Když jsme v polovině září jeli dokumentovat povodně v Olomouckém a Moravskoslezském kraji, všude byla vidět jenom zkáza. Ta zůstala i po opadnutí vody. V holínkách jsme se v bahně a zbytcích vody brodili k lidem, kteří se snažili zachránit alespoň něco ze svých domovů.
Více než měsíc od velké vody je většina obcí a měst k nepoznání a místa, kde byly pořízené původní snímky, se hledají poměrně složitě. Mnohdy to má i smutné vysvětlení – zničené domy nebo mosty už zkrátka nestojí, jsou srovnané se zemí.
Jak to měsíc po povodních vypadá ve vybraných městech a obcích?
Kobylá nad Vidnavkou
Už při příjezdu do Kobylé nad Vidnavkou ze směru od Vidnavy řidiče vítá cedule, která upozorňuje na cestu poškozenou povodní. To potvrzují chybějící kusy vozovky a kužely, které varují před nebezpečím. Přestože jsou na malé obci vidět značné škody, vesnicí se už táhne nová asfaltová silnice a po pozemcích se prohánějí bagry a náklaďáky, které odvážejí nanesený materiál.
„Posuny jsou velké,“ říká starostka Kobylé nad Vidnavkou Miroslava Rybáriková (uskupení Nová volba pro Kobylou) a vyjmenovává, jak se pomalu život vrací do normálních kolejí. S novou silnicí začala jezdit autobusová doprava, provizorně se podařilo zprovoznit vodovod, všichni mají elektřinu. Stále ale zbývá spousta práce s úklidem.
Obyvatelé se ale obávají zimy, protože domy jsou nasáklé vodou. „Vysoušeče jedou na plné obrátky, lidi větrají, vysoušejí, seč můžou, než začnou ty velké mrazy, aby to nepoškodilo nemovitosti,“ vysvětluje starostka.
V Kobylé jedna z obyvatelek během povodních zahynula, voda pak zcela zničila i její dům, který musel jít k zemi. Stejný osud pak potkalo ještě jedno obydlí, které stálo jenom kousek od dnes již neexistujícího mostu.
Starostku Rybárikovou tak teď zaměstnává právě hlavně stavba nového mostu. Vrásky na čele jí přidělává obava, kde na výstavbu vezme obec peníze.
Jeseník
Centrum Jeseníku místy téměř vypadá, jako by se tamtudy voda ani neprohnala. Ulice jsou uklizené, stále je ale pokrývá prach. Místní mi na Masarykově náměstí říkají, že tu povodeň byla mnohem horší než v roce 1997.
Základní infrastruktura už ale funguje – především v okolí nemocnice bylo vše zprovozněno do týdne. Jinak však před vchody do domů stále leží zbytky nábytku nebo odpadu na vyhození, chybějící kusy silnic a chodníků.
Některé poničené obchody ve městě jsou stále zavřené, přesto návštěvníky lákají, že se již brzy budou moct vrátit.
Česká Ves
Ukázka toho, jakou měla voda sílu, je stále dobře vidět v České Vsi, které se nachází hned vedle Jeseníku. Koryto řeky Bělé je plné kamení a zbytků silnice, kamenný břeh je rozpraskaný a některé kusy spadly právě do řeky.
„Guzej štráse“, tedy cesta, která vede obcí podél řeky, už je však vyčištěná a k nepoznání, oproti stavu na konci září. Těžko byste tu ale hledali mnohé mosty a také obydlí.
Takový osud potkal sousedy Jiřího Líska, kteří se už do České Vsi nevrátí. Jejich dům museli zbourat, protože z něj část urazil utržený most. Jiří tak po opadnutí vody odklízel zbytky ze sousedícího domu, které přinesla voda. Trosky zablokovaly i ulici – například terasa vytvořila jednu velkou hromadu přímo uprostřed cesty.
Dům pana Jiřího ale povodeň přežil. „Práce je tady ještě dost, chceme trošku posrovnávat zahradu, ať to do zimy nějak vypadá, než přijdou mrazíky,“ říká. Musí také ještě zprovoznit kotelnu, teď topí přímotopem. Voda a elektřina v obci funguje, stále se ale nepodařilo obnovit dodávky plynu.
Majitele domu vedle řeky Bělá trápí především obavy z počasí, aby nemovitost stihl vysušit. Momentálně je v něm 60procentní vlhkost, vidí to ale ještě na nějakou chvíli. „Co nám možná nevzala voda, ať nám nevezme mráz,“ dodává Jiří.
Zátor
Podobné starosti mají také v obci Zátor kousek od Krnova.
„Tady se nedá bydlet, protože jsou mokré stěny. Čekáme, až to vyschne,“ říká Josef, který bydlí v bytovém domě vedle řeky Opavy. Zimy se ale tolik nebojí, protože kotel v domě přežil vodu, která byla téměř o půl metru výš než v roce 1997. Dům už je částečně spravený, nakonec ani nemusel k zemi, jak se po opadnutí vody statici báli.
Podobné štěstí ale nepotkalo sousední dům Martina Staška, který už je téměř beze stopy srovnaný se zemí.
Povodeň v Zátoru nezasáhla jenom obyvatele. Jednatel místní firmy Zdislav Janča mě provádí továrnou, kde byl metr vody, venku o 70 čísel více. Vše, co bylo na podlaze, muselo pryč. Voda odnesla i výrobní halu.
Firma teď alespoň částečně obnovila provoz, přesto už několik zaměstnanců přišlo o práci. „Museli jsme propustit 30 lidí,“ zmiňuje Janča s tím, že kvůli zničeným strojům nemají na čem pracovat. Obnovu původního těžkého provozu vidí až na duben příštího roku.
V obci stále působí armáda, zůstali také dobrovolníci, kteří se snaží pomáhat s úklidem zahrad a domů. „Budeme tu tak dlouho, dokud to bude třeba,“ říká z korby nákladního auta Dušan.
Spolu s kolegou Jiřím jsou v Zátoru dva týdny. A vidí to ještě na dlouho. „Je tady práce jako na kostele,“ dodává Jiří.
Krnov
Život se vrací i do dalšího zasaženého města. Centrum Krnova bylo celé pod vodou, netekla voda, nešel proud. Lidé si nabíjeli telefony u dobíjecích stanic na ulicích. Voda podemlela silnice a z města se stalo jedno velké „bahniště“.
„Těsně po té povodni, jak se dalo vyjít ven, tak když jsem vyšla, tekly mi slzy,“ popisuje první pocity rodačka z Krnova Jana, kterou potkávám před jedním z mála otevřených obchodů. Záplavy jí velké škody nezpůsobily, bydlí v pátém patře, ale měla vodu ve sklepě. Město nicméně záplavy značně poškodily. „Jak jdete přes most, hrůza,“ říká s pohnutím v hlase.
Přesto vidí velké pokroky i díky pomoci dobrovolníků a hasičů. „Dělali, co mohli,“ shrnuje úsilí všech ve městě. Se smutkem v hlase ale vzpomíná na to, jak Krnov vypadal před povodní.
Opava
Přejížídím do dalšího města, tentokrát do čtvrti Kateřinky v Opavě. Děti se tu prohání na kole, lidé nosí nové dveře do panelových domů nebo se procházejí vedle zbytků cyklostezky u řeky Opavy. Ještě před měsícem ale voda zaplavila první patra a sklepy, parkoviště po opadnutí vody pokrývala několikacentimetrová vrstva bahna.
Před jedním z paneláků, kde jsem procházela jenom pár dní po záplavách, potkávám Anetu. „Oproti tomu, co tu bylo, je to fakt luxus,“ hodnotí změnu, které se v městské části po více než měsíci udála.
„Pořád je co vylepšovat, ale určitě se to tady změnilo, vyčistilo. Auta už můžou parkovat a začaly rekonstrukce přízemí a bytů, domů v okolí,“ dodává.
Opravy ale vidí na delší dobu. „To první, co je potřeba, už je. Ale hlavně ty byty, okolní věci, a cyklostezka, to bude na dýl, i let, řekla bych,“ uzavírá.
Písek z dětských hřišť je vyhrabaný, z trávníku vedle městské knihovny zmizely hromady knih na vyhození. Před domy na některých místech trávu nahradila vrstva bahna. Ve vzduchu se vznáší stále prach, i když už jsou silnice vyčištěné. A stále se čeká, až půjde most u Ratibořské ulice k zemi.
Bohumín
Moje cesta končí v Bohumíně. Do staré části města přijíždím těsně před západem slunce, stejně jako v září. Místo bych ale nepoznala. Bez cest, které nejsou zatopené a bez přítomných hasičských aut, která se snaží odčerpávat vodu.
Nebýt stop na domech nebo vyhozeného nábytku na poničených zahradách, možná by mě ani nenapadlo, že zde více než před měsícem byly desítky centimetrů vody.
Celkem si zatím povodně vyžádaly šest životů a voda způsobila miliardové škody. Jenom v Moravskoslezském kraji statici rozhodli o demolici celkem 72 staveb, z toho 37 rodinných domů.
I měsíc po povodních musí lidé v mnohých postižených oblastech stále chodit na obec pro potraviny nebo pro čisticí prostředky. Obchody vyměnily nabídku každodenní módy za tu pracovní. Přesto se ale pomalu vrací život všude tam, odkud ho voda na chvíli vyhnala.
