1) Pro mne je to skutečnost, že rychlost nárůstu globální teploty se zvýšila, a s ní související skutečnost, že již nelze zabránit oteplení pod úroveň 1,5 °C. Jde o první limit teploty, o kterém se zmiňuje Pařížská klimatická dohoda z roku 2015. Přitom ještě na nedávné klimatickém summitu v Glasgowě v roce 2021 - kde jsem byl osobně - se tvrdilo, že limit oteplení o 1,5 °C se naplnit podaří. Tyhle skutečnosti by měly být zásadní pro nová politická opatření, která mají ambici směřovat ke stabilizaci globální teploty.

2) Letošní léto bylo prvním v historii, kdy průměrná teplota překročila hranici 1,5 °C. Plocha plovoucího ledu (v Arktidě a Antarktidě) dosáhla rekordně nízkých hodnot pro toto období. Hurikánová sezona v Atlantiku je zatím neobvykle klidná, navzdory prognózám o opaku a rekordně vysoké teplotě povrchové vody v Atlantiku (anketa vznikala před zformování hurikánu Helene, který zasáhl jihovýchod USA – pozn. red.).

Části Sahary zasáhly rekordní srážky, a naopak Amazonii trápí rekordní nedostatek srážek a sucho, Austrálie hlásí nejvyšší zaznamenanou teplotu v zimě, která se blíží hranici 40°C. Nedávná studie zabývající se uhlíkovým cyklem poukazuje na výrazný pokles suchozemských ekosystémů pohlcovat CO2. Částečným viníkem je přirozený jev El Niňo, jeho intenzita však byla slabší než v letech 1998 nebo 2015. Tyto extrémy jsou předzvěstí změn, které budou mít ještě větší intenzitu v nadcházejících letech.

3) Jde v současnosti o velmi diskutované téma i mezi odborníky. Jedním z pravděpodobných vysvětlení je zavedení regulace v lodní mořské dopravě, kdy od 1. 1. 2020 platí legislativa na vyloučení příměsí síry pohonných hmot. V krátkém čase došlo ke snížení emisí aerosolů (ty mají silný chladící účinek na podnebí) z lodní dopravy až o přibližně 80 procent.

Aerosoly mají nejvýznamnější chladící účinek právě nad oceánem a jsou to oblasti mírného pásma (Severní Atlantik, Severní Pacifik), kde došlo k nejvýraznějšímu poklesu aerosolů a zároveň k nejvyššímu nárůstu teploty oceánu. I když aerosoly působí regionálně, rozsáhlé plochy oceánu nejspíš přispěly i ke zvýšení globální teploty. Není mi známo, že by se v posledním období jakkoliv výrazně změnil jiný, přirozený či lidmi způsobený, faktor ovlivňující podnebí (samozřejmě vyjma pokračujícího trendu zvyšování spalování fosilních paliv).

Někteří klimatologové zpochybňující význam poklesu emisí aerosolů argumentovali, že rekordní teplota Severního Atlantiku je pouze dočasná a spíš otázkou přirozené proměnlivosti. Nicméně nestalo se tak a rekordní teploty zde panují již víc než rok.

4) Můj expertní odhad je, že překročíme hranici oteplení o 2°C určitě před rokem 2050, možná už v horizontu příštích 20 let, pokud drasticky neomezíme emise skleníkových plynů – což se zatím neděje a naopak spíše mírně rostou. Budeme mít klima, ve kterém nebude možné zabránit odtání většiny ledu v Grónsku a postupnému zvýšení oceánů o několik (3-5) metrů v horizontu staletí.

V našich podmínkách se budeme muset rozloučit s většinou smrkových porostů, a snad bude možné zachovat alespoň smíšené lesy, odolnější vůči suchu, hmyzu a požárům. Padesát a více tropických dní v létě bude podprůměrné, chladné léto a zemědělci budou mít hodně práce, aby dokázali dopěstovat dostatek úrody. Lyžování bude možné nejspíše jen v Alpách, a zřejmě se bude muset v extrémních letech přistupovat k regulaci spotřeby sladké vody v létě, jak dnes pozorujeme ve Španělsku. Budeme muset akceptovat celu řadu nových invazních teplomilných druhů živočichů, některé z nich budou přenášet nemoci, které dnes považujeme za exotické.

5) Největší problém je myslím v nastavení současného systému, který oceňuje lidi s větší spotřebou a větším majetkem. Vzniká nám vrstva extrémně majetných lidí, kteří mají vliv na formulaci zákonů. Jakékoliv možnosti vedoucí ke rozumnějšímu přerozdělení zdrojů a k ochraně přírody jsou pak v přímém rozporu se zájmy vrstvy nejbohatších lidí, a to platí jak národně, tak globálně.

6) Nejspíš bych jako první zrušil veškeré dotace těžby fosilních paliv, zavedl progresivní zdanění soukromé letecké, a později i komerční letecké dopravy, dále bych zavedl progresivní uhlíkovou daň (která by primárně postihovala jedince s nejvyšší spotřebou). Jako „nejtvrdší“ by nejspíše bylo nařízení zákazu spalování uhlí od roku 2028, a zákaz prodeje aut na spalovací pohon od roku 2030.

7) Neznám podrobnosti připravovaných strategií, ale vzhledem ke stavu klimatu, vývoji globální teploty, současných priorit a předchozích plánů na omezování emisí jsem si na 99 procent jistý, že i aktualizovaná strategie nebude postačující. Pokles antropogenních emisí a vývoj stavu krajiny jednoduše není zatím nasměrován potřebným a udržitelným směrem.

8) Zdá se mi, že v poslední době upadá zájem o řešení problémů spojených s klimatem (a přírodou) obecně, do popředí se dostávají jiné priority a celá debata je zredukovaná na „Green Deal ano, či ne“. Měli bychom sehrávat mnohem aktivnější roli, než jen s odporem přijímat „co nám to zase přijde z byrokratického Bruselu“, a být platným členem Evropské unie – hlavně ve vlastním zájmu. Abychom se za pár let nedivili, když nám nepoteče voda z kohoutku, nebo budeme dýchat dým z lesních požárů…

1) Domnívám se, že klimatu a počasí obecně je v médiích věnován dostatečný prostor.

2) Aktuální stav světového klimatu je výrazně poznamenán zesilujícími projevy klimatické změny a nárůstem globální teploty. Tyto změny se projevují častějšími a intenzivnějšími extrémními jevy po celém světě, ať už jde o vlny veder, sucho, záplavy nebo silné bouře.

3) Jednou z hlavních příčin byl jev El Niño, který ovlivnil zejména jižní polokouli. Po jeho skončení průměrnou globální teplotu ovlivňovaly velmi vysoké teploty ve velkých částech Antarktidy a Jižního oceánu, kde bylo a stále je nízké pokrytí mořského ledu (zdroj Copernicus). Ztráta mořského ledu působí v klimatickém systému jako tzv. pozitivní zpětná vazba, která může probíhající klimatickou změnu urychlit. Další příčinou růstu průměrné globální teploty je pokračující nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře v důsledku spalování fosilních paliv, odlesňování a dalších průmyslových aktivit.

4) Hranice 1,5 °C už padla. Od července 2023 se globální průměrná teplota vzduchu drží nad hranicí 1,5 °C vůči předindustriální hodnotě. Vzhledem k současné napjaté mezinárodní situaci nelze očekávat ani dodržení Pařížské dohody. Domnívám se, že svět momentálně směřuje k oteplení kolem 3 °C nad úrovní předprůmyslové éry do konce 21. století.

O důsledcích oteplení na české zemědělství, lesnictví a hydrologii máme docela dobrou představu. Mimo jiné tyto dopady řeší velký projekt TAČR PERUN. V Česku lze očekávat dlouhodobá sucha, což ohrozí jak zemědělství, tak zásobování pitnou vodou. Na druhou stranu budou častější intenzivní deště a bouře, které mohou způsobovat častější a silnější záplavy. Extrémní vedra budou normou, letní teploty budou pravidelně dosahovat hodnot nad 40 °C. To by vedlo k výraznému zhoršení kvality života a nárůstu úmrtí souvisejících s horkem. Dále se zvýší poptávku po elektřině pro klimatizace, bez kterých se neobejdeme.

Co neumíme modely simulovat, jsou globální socio-ekonomické dopady. Pokud bude v důsledku sucha neúroda, bude nedostatek potravin, inflace, nepokoje, války, migrace miliard lidí z postižených oblastí… Těžko domýšlet.

5) Hlavní bariérou je geopolitická situace ve světě a z toho plynoucí jiné priority nejen naší vlády. Hlavní problém je probíhající válka v Evropě. Hybridní válka vedená Ruskem, které se snaží pomocí dezinformací zpochybnit hlavní hodnoty naší společnosti včetně samotné demokracie.

6) A. Rychlá a systematická dekarbonizace energetiky, investice do modulárních jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů energie, včetně systémů (baterií) na uskladnění energie.
B. Investice do vývoje technologií na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého.
C. Prioritou by mělo být vzdělávání, investice do školství a do vědy. Potřebujeme motivované mladé lidi, kteří zvládnou přijít na nová technická řešení v boji proti klimatické změně.

7) Dopodrobna jsem strategické dokumenty nestudovala. Ale i tak bych cíle charakterizovala jako konzervativní. Rychlost dekarbonizace je pomalejší než ve vyspělých zemích EU, jako je Německo nebo Dánsko. Hlavním problémem strategií je, že na jejich realizaci je potřeba sehnat dostatek peněz ze státního rozpočtu. Pokud strategie nevezmou za své budoucí vlády, hrozí, že zůstanou jen na papíře.

8) Vzhledem k závažnosti problému se mi zdá práce českých politiků jako nedostatečná, klimatické otázky mají nízkou prioritu.

1) Trochu se mi zdá, že zaniklo, že jsme měli historicky nejvíc tropických nocí: bez nočního ochlazení si my lidé neodpočineme od horka ani v noci. Myslím, že to byl hlavní důvod toho, že pro některé lidi bylo letošní léto hůř snesitelné než třeba 2018 nebo 2015 i přesto, že tehdy bylo víc dní s maximem přes 35 °C. Ve městech je to asi větší problém než na venkově.

2) Klima na Zeměkouli se proměňuje, a to tak moc, že pro některé živočišné a rostlinné druhy přestává být k přežití. Hodně se mění i podmínky v různých částech světa, takže tam, kde byli zvyklí na dlouhá sucha, najednou přicházejí rychlé a ničivé přívalové deště, a naproti tomu dřív zelená údolí trápí dlouhá sucha. Níže položené ostrovy v Tichomoří postupně na čím dál větší část roku zaplavuje voda. A někde jsou zase velkým problémem teploty, protože tam, kde teplota přesahuje 50 °C, dřív lidé prostě nežili. Nejenom zvířata a rostliny, ale už i lidé mají problém přežít v místech, kde žili jejich předkové po generace.

3) Zatím bych si netroufla mluvit o akceleraci změny klimatu, i když jsem to v médiích už zaregistrovala. Je to spíš hypotéza. Fyzik musí vždycky hypotézu prokázat, než ji může považovat za potvrzenou teorii. Navíc atmosféra, a ještě víc mořská voda, má svou setrvačnost, takže než se s důsledky jevu El Niño úplně rozloučíme, obvykle to trvá několik měsíců.

4) Ráda bych se pletla, ale pařížských 1,5 °C z pohledu Zeměkoule už se obávám, že neudržíme. Snad 2 °C. Ovšem střední Evropa má zatím v oteplování dost velký náskok: v posledních třiceti letech tu teplota stoupla téměř dvojnásobně proti celé Zemi. Kombinace vysokých teplot, a tím pádem i velký výpar a k tomu v podstatě stejné množství srážek bude znamenat, že se nám může stávat to, s čím už se od začátku století potýká Španělsko: v některých obdobích chybí voda.

5) Firmy dávají přednost rychlému zisku před investicí do budoucna. Často se tak chovají i vlády. Na světě je obrovská spousta lidí, kteří se mají hodně co otáčet, aby s rodinami prostě jen přežili. Ti si nové technologie nemohou dovolit. I Evropa a její obyvatelé viditelně chudnou. Přitom nové technologie by mohly být tím, co stagnující ekonomiku rozhýbe.

6) Propojit energetiku, dopravu a životní prostředí tak, aby rozhodnutí v prvních dvou odvětvích respektovala i zájmy třetího: hospodářská ministerstva jsou u nás zatím pořád orientovaná hodně konzervativně. Přitom utlumení jednoho nebo více odvětví spalujících masivně fosilní paliva může jít ruku v ruce s podporou podniků, které naopak pomáhají zavést a prosadit nové technologie. A samozřejmě tam orientovat i pracovníky oborů, které dříve nebo později budou muset zaniknout. V tom může stát hodně udělat.

7) Neodpověděl.

8) Hodně řečí, málo skutků. Na co jim nestačí výtěžek emisních povolenek nebo evropské dotace, o tom moc nepřemýšlejí.

1) Letošní klimatická zpráva, která mě osobně zasáhla, je pokračující mimořádné oteplování na Špicberkách, kde dlouhodobě pracuji. Srpen 2024 pravděpodobně dosáhne průměrné teploty 11 °C, což by znamenalo nejteplejší měsíc v historii měření v této oblasti. To je výrazně nad průměrem letních teplot, který se pohybuje kolem 5–6 °C. Navíc letošní léto bylo potřetí v řadě to nejteplejší a srážky byly více než dvojnásobné oproti normálu, což urychlilo tání ledovců. To představuje vážné riziko nejen pro místní ledovce, ale také pro zvířata, jako jsou lední medvědi nebo sobi a další živočichy, kteří jsou závislí na stabilním prostředí. Zároveň tání permafrostu – zmrzlé půdy – uvolňuje do atmosféry více skleníkových plynů, což celý problém ještě zhoršuje.

Je důležité si uvědomit, že toto oteplování není omezeno pouze na Arktidu. Letošní léto bylo nejteplejší i globálně – průměrné teploty dosáhly 16,8 °C, což překonalo dosavadní rekord z loňského roku. Tento trend potvrzuje, že změna klimatu není jen regionální záležitostí, ale má globální důsledky, které budou stále zřetelnější.

2) Po letošním létě můžeme říci, že světové klima se rychle mění a směřuje do stále kritičtějšího bodu. Rok 2024 bude pravděpodobně nejteplejší v historii měření, což potvrzuje dlouhodobý trend – 10 nejteplejších roků bylo zaznamenáno během poslední dekády. I když se globální teploty od předindustriální éry zvýšily o 1,6 °C, toto zvýšení zatím neznamená, že jsme překročili cíle Pařížské dohody. To teprve ukáží dlouhodobější trendy.

V loňském a letošním roce jsme byli svědky mnoha extrémních událostí, které byly zesíleny klimatickou změnou. Nejhorší sezona lesních požárů v Kanadě spálila více než 18 milionů hektarů, což je více než dvojnásobek předchozích rekordů. Jižní Evropa zažila extrémní vlny veder, kdy teploty překročily 45 °C a způsobily rozsáhlé požáry například v Řecku. A samozřejmě máme za sebou povodně v Česku a okolních zemích, kde přívalové deště způsobily obrovské škody.

V nejhorším scénáři, pokud vůbec neomezíme emise, tak svět směřuje k oteplení až o 3,3 až 5,7 °C do roku 2100. To je nejpesimističtější scénář. Naopak ten nejoptimističtější by nastal v případě rychlých opatření. Oteplení by se tak mohlo udržet na 1,8 °C, ale i tak to povede k častějším extrémním událostem, jako jsou vlny veder, povodně a sucha.

3) Odpověď nechám na klimatolozích.

4) Pokud neprovedeme zásadní změny, směřujeme při současných opatřeních a závazcích k oteplení o 2,7 až 3,2 °C do konce století. To je jakýsi střední scénář, ale i to by mělo vážné globální důsledky, včetně výrazných dopadů na Česko, které se otepluje dvakrát rychleji než světový průměr.

V Česku už dnes vidíme častější vlny veder, sucha a přívalové deště, které zvyšují riziko povodní a mají negativní vliv na zemědělství i infrastrukturu. Kůrovcová kalamita, způsobená mimo jiné změnou klimatu, zdevastovala velké části našich smrkových lesů.

Do budoucna se lyžařská střediska v nižších polohách budou muset přizpůsobit kvůli nedostatku sněhu. Letní turistika a umělé zasněžování budou hrát stále větší roli. Výnosy plodin, jako je chmel, jsou čím dál více ohroženy suchem a změnami mikroklimatu, což ovlivňuje kvalitu a množství produkce.

5) Jednou z největších bariér jsou psychologické faktory zakořeněné v lidské přirozenosti. Naše mozky jsou naprogramovány soustředit se na bezprostřední hrozby, což způsobuje, že změnu klimatu často vnímáme jako vzdálený problém, který není naléhavý. Máme sklon dávat přednost okamžitým výhodám před dlouhodobými zisky, což vede k ignorování budoucích rizik ve prospěch současných potřeb. Tento postoj ztěžuje přijetí opatření s dlouhodobým přínosem. Navíc efekt „kolemjdoucího“ způsobuje, že lidé očekávají, že problém vyřeší někdo jiný, a tím se snižuje individuální motivace jednat.

Tyto bariéry neovlivňují jen jednotlivce, ale i politická rozhodnutí. Ti, kdo činí klíčová rozhodnutí, čelí podobným kognitivním překážkám, jako je například tendence zůstat u stávajících rozhodnutí, i když už se nevyplatí. K tomu se přidává nedůvěra v klimatické modely a silný ekonomický lobbing fosilních průmyslů, což dále zpomaluje přijetí nezbytných opatření.

Na druhou stranu, některé překážky se již podařilo překonat díky mezinárodní spolupráci, jako je Pařížská dohoda. Díky snahám o snižování emisí se nám podařilo odvrátit některé z nejhorších scénářů, které dřívější zprávy IPCC předpovídaly. I když stále směřujeme k oteplení mezi 2,7–3,2 °C, což je méně než dříve odhadované hodnoty, je zřejmé, že úsilí o zmírnění změny klimatu začíná přinášet výsledky. Nicméně tento proces postupuje pomaleji, než by bylo potřeba, a je nezbytné ho urychlit, abychom předešli nejhorším dopadům.

6)
A. Urychlený přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie
Energetický sektor (včetně dopravy a průmyslu) je globálně největším producentem emisí skleníkových plynů – tvoří přes 70 procent všech emisí. Spalování fosilních paliv nejen zvyšuje koncentraci CO₂ v atmosféře, ale také vede ke znečištění ovzduší, které každoročně způsobuje přes 7 milionů úmrtí. Přechod na obnovitelné zdroje energie, jako je větrná, solární, ale i jaderná energie, je tedy klíčový pro snižování emisí a zároveň pro zlepšení zdraví obyvatel.

V České republice jsme stále velmi závislí na uhlí, které tvoří významný podíl naší energetiky. Přes 40 procent emisí CO₂ pochází z výroby energie, což nás řadí mezi země s vyššími emisemi na obyvatele. Kromě přechodu k obnovitelným zdrojům je nutné elektrifikovat klíčové sektory, jako jsou doprava a průmysl, což by vedlo k výraznému snížení emisí.

B. Efektivní využití evropských fondů pro klimatickou transformaci
Česká republika má přístup k více než bilionu korun z evropských fondů, které mohou být využity pro přechod k uhlíkové neutralitě. Tato historická příležitost musí být využita strategicky, abychom dosáhli maximálního snížení emisí a zároveň zvýšili konkurenceschopnost české ekonomiky. Je klíčové, aby se prostředky nerozdrobily mezi tisíce projektů a neprojedly, ale aby byly nasměrovány do inovací a rozvoje regionů závislých na fosilních palivech. Zavedení odborné komise by zajistilo, že prostředky budou efektivně investovány do dlouhodobých projektů s cílem snížit emise, podpořit hospodářství s vysokou přidanou hodnotou a zároveň chránit pracovní místa v ohrožených regionech. Transformace musí být sociálně spravedlivá, aby zátěž nesla primárně odvětví znečišťující životní prostředí a lidem se zlepšila kvalita života.

C. Adaptace na změny klimatu v České republice
I když je prevence prostřednictvím snižování emisí klíčová, musíme se připravit na to, že Česká republika se bude oteplovat rychleji než globální průměr. Náš krajinný ekosystém a města budou čelit novým výzvám, proto je nutné investovat do adaptačních opatření, abychom ochránili biodiverzitu a zlepšili životní podmínky obyvatel. Adaptace by zahrnovala ozelenění měst – například více parků, zelených střech a veřejných prostranství, která pomohou snižovat teplotu v městských oblastech a zlepšovat kvalitu ovzduší. Kromě toho je nezbytné vrátit vodu do krajiny prostřednictvím lepší správy vodních toků, mokřadů a lesů. To pomůže zmírnit sucho a záplavy, které se v důsledku klimatických změn stávají častějšími. Zemědělské oblasti by se měly přizpůsobit novým podmínkám, což znamená přechod k udržitelnějším způsobům hospodaření a výsadbu smíšených lesů, které lépe odolají změnám teploty a ztrátě biodiverzity. Smrkové monokultury, které jsou náchylné k suchu a kůrovci, by měly být postupně nahrazeny odolnějšími druhy.

7) Neodpověděl.

8) V České republice chybí silný politický lídr, který by téma klimatické změny a nezbytné transformace otevřeně komunikoval jako klíčovou výzvu a příležitost. Ačkoli jsme se zavázali k uhlíkové neutralitě do roku 2050, což bude znamenat zásadní změnu, zejména kvůli našemu silně průmyslovému charakteru a závislosti na fosilních palivech, politici o této transformaci téměř nemluví. Když už o ní hovoří, prezentují ji často defenzivně jako něco, co „nám bylo nařízeno z Bruselu“ – bez hlubšího vysvětlení, proč je to důležité nebo jaké benefity to přinese. Tento defenzivní postoj umožnil populistům ovládnout debatu, kde straší veřejnost příběhy o tom, že „nám zakážou auta se spalovacími motory“ nebo „nám zakážou topit dřevem a uhlím“. Místo aby se lidem vysvětlilo, jak může přechod na čistou energii zlepšit zdraví a snížit znečištění ovzduší, stává se tato debata negativní a zkreslená.

V současné politické scéně také chybí jasná, dobře komunikovaná strategie, jak chceme dosáhnout cílů Pařížské dohody. Například není vůbec jasné, jak plánujeme do roku 2030 snížit emise o 55 procent nebo jak využijeme bilion korun z evropských fondů na transformaci energetiky. Politici se často vyhýbají těžkým otázkám, které se dotýkají každodenního života občanů – například co znamená přechod na zelenou ekonomiku pro člověka na venkově, který topí uhlím a závisí na svém autě se spalovacím motorem. Chybí odvaha otevřeně hovořit o tom, co nás čeká, a vysvětlit lidem, že tato transformace může být příležitostí k vytvoření nových pracovních míst a zlepšení kvality života.

Vnímám také tendenci politiků odkládat důležitá rozhodnutí, například ohledně snižování emisí, na maximální možnou dobu. Česká politika se často zaměřuje na získávání výjimek a úlev v rámci Evropské unie, místo toho, aby hledala příležitosti k inovacím a pokroku. V jiných zemích už probíhá transformace směrem k čisté energii a nové ekonomice, zatímco u nás se stále diskutuje, zda to vůbec chceme. Tímto přístupem nám ujíždí vlak – nejen v oblasti ochrany klimatu, ale také v rozvoji konkurenceschopnosti, inovací a nových technologií.

1) Pro mě je důležité, že pokračují očekávané trendy, i když bych byl radši, kdyby se zpomalily, nebo dokonce i zastavily. Pro nás všechny by bylo skvělé, kdyby došlo i alespoň ke krátkodobému zmírnění tak, jak jsme ho mohli pozorovat na začátku století (2000-2010). Stejně jako před těmi 20 lety by to však do veřejné debaty vrátilo pochybnosti o nutnosti různých klimatických opatřeních, a to by nebylo dobře.

2) Projevy a důsledky změny klimatu jsou opět o něco horší, než byly ještě před rokem. Pořád více a více mě udivuje, že si to lidstvo nechce připustit. Přesněji řečeno, část lidstva si to připouští verbálně, ale globální činy chybí.

3) Já vidím příčinu v oceánech, jejichž povrchová teplota se výrazně zvýšila na přelomu let 2022/2023. Šlo hlavně o severní Atlantik. Co je však příčinou této změny, je nejasné, nevidím zatím nějakou vědeckou shodu, která by to vysvětlila. Ve výsledku však vidíme rychlejší a výraznější změny, než jsme ještě před pár lety předpokládali.

4) Nevyhnutelně směřujeme ke globální změně teploty oproti předprůmyslové době o 2 °C, velmi pravděpodobně o 3 °C na konci století. Už období 2010-2040 bude mít globální odchylku této teploty vyšší než 1,5 °C, a bude tedy překročen dolní limit zakotvený v Pařížské dohodě. Důsledky pro Česko jsou zřejmé – delší a intenzívnější horké vlny, období výrazného sucha budou střídat vlhčí období s povodněmi různých typů a bude se ztrácet „normální počasí“, které bychom si všichni přáli.

5) Očekávaní obyvatel v bohatých částech světa, že budou dále bohatnout a očekávání obyvatel v chudých částech světa, že začnou bohatnout. Takovým očekáváním se přizpůsobuje rozhodování politiků. Je to logické a pochopitelné. Zatím se bohužel nedaří přesvědčit obě strany (ani obyvatele, ani politiky), že klimatická opatření budou ve svých důsledcích dlouhodobě ekonomicky výhodná.

6) Ukončil bych všechny ozbrojené konflikty, řádově zvýšil podporu výzkumu a vzdělávání a hledal nějaké rychlé opatření, které by snížilo porodnost v chudém světě. Konflikty do moderního světa nepatří, na tom se asi shodneme všichni. Vědu a výzkum potřebujeme, abychom rychle zlepšovali postupy a technologie, které nám pomohou snížit nepříznivý vliv člověka na klima. Vzdělávání je nutné, aby už konečně všichni pochopili, že změna klimatu je problém, který musíme řešit. Vysoká porodnost v chudém světě bude postupně klesat, ale jsem přesvědčen o tom, že je nutné tento proces nějak podpořit.

7) Já považuji cíle uvedené v našich strategických dokumentech dlouhodobě za správné a adekvátní. Problém vidím v jejich naplňování a dodržování.

8) Netroufám si hodnotit práci politiků. Stejně jako v celé společnosti se někteří problematice věnují a snaží se nacházet řešení, jiní hledají důvody, proč to není možné.

1) Klima je přirozeně variabilní a měla by se střídat chladnější a teplejší období. V posledních dekádách jsme si zvykli, že těch teplejších obdobích je více než chladnějších. Jenže v posledních 15 měsících nebyl žádný měsíc teplotně podprůměrný – a to už to srovnáváme s posledním obdobím 1991-2020, které už bylo změnou klimatu značně ovlivněno. Dokonce nebylo ani příliš menších chladných epizod. V zimě to bylo vždy jen pár dnů a v létě byly prakticky permanentně nadprůměrné teploty, i když nebyly extrémní. V médiích se mluví často jen o rekordech, které nejsou pro vývoj klimatu tak důležité.

2) Teploty vzduchu nadále rostou a vypadá to, že změny nabírají i na rychlosti. Globální letní teploty posledních dvou sezon (2023-2024) jsou celkem dost ustřelené od těch předešlých. Došlo tedy ke skokové změně a je teď obrovská nejistota, co to udělá nadále. Zmírní se růst a byl to jen výkyv v rámci probíhající změny klimatu, anebo to bude zrychlovat dále? Pokud by takto i nadále skokově rostly teploty vzduchu, tak by situace byla velmi vážná.

3) To je věc, kterou bohužel jistě nevím. Jev El Niňo měl na to vliv a předpokládalo se, že půjde o velmi teplou epizodu. Otázka zní, jak budou vypadat další měsíce, ale trajektorie nadprůměrných teplot vzduchu klesá s končícím El Niňem, takže snad dojde k jistému zmírnění, které ale bude stále znamenat, že teploty budou i přesto pravděpodobně stále hodně nadprůměrné. Pokud to vztáhneme k České republice, tak poslední dekáda 2011-2020 se oteplila dvakrát rychleji než ty předcházející mezidekádní změny.

4) Svět směřuje podle mého názoru k oteplení o 2°C. Pro Českou republiku se na změny v místě svého bydliště může každý podívat na stránkách www.climrisk.cz, kde jsou výstupy klimatických modelů, a to jak v nejpravděpodobnější variantě, tak i ty méně očekávané. Do konce století, pokud nic neuděláme, tak se Česká republika oproti současnosti oteplí až o 5°C, což je ale nejpesimističtější scénář, který nepředpokládáme. Nejpravděpodobnější scénář je růst teploty ještě o 3,1°C oproti současnosti (odvozuje se od období 1981-2010). K obojímu ale musíme ještě přičíst dalších 1,8 °C oteplení, kterého už jsme oproti předindustriální době v Česku dosáhli.

5) Asi jako největší překážky vidím v technologiích, v jejich vývoji a obecném skepticismu ve společnosti. Pokud by byl vývoj technologií, které budou šetrné ke klimatu, tak je to win-win situace. Pomůže to ekonomice i přírodě. To se ale aspoň v Evropě moc neděje.

6) Přijal bych taková opatření, které by doporučili odborníci v daných oborech. Tedy pokud by to měla být opatření v oblasti energetiky, tak by to měly být návrhy od expertů na energetiků a ekonomiku, kteří by vycházeli z klimatických projekcí. Tedy měly by to být takové návrhy, které by dále nezhoršovaly klima, ale zároveň byly stabilní, udržitelné a pokrývaly i bezpečností stránku dodávek. Nelze rozhodovat bez odborných podkladů. Tedy první opatření by se týkalo oblasti energetiky. Druhé opatření by se týkalo skládkování, které může za 20 procent emisí metanu v ČR. A třetí opatření by se týkalo investic do vývoje nových technologií.

7) Neodpověděl

8) Obecně se hodně o změně klimatu mluví. Shoda je většinou na ochraně klimatu, ale absolutně chybí shoda, jakými metodami ji dosáhnout. Je to dáno ignorováním vědeckých či návazných dopadových studií, které by uměly nezaujatě vyhodnotit, která opatření mohou pomoct, a za jakých podmínek. Případně tyto studie úplně chybějí.