Rok 2020 pohledem umělců: jako reality show nebo drama dotované nábytkářskou firmou
Takový kulturní rok jako byl ten s označením 2020, ještě Česká republika nezažila. Pandemie koronaviru ovlivnila všechny oblasti života a zabránila něčemu tak přirozenému, jako je jít do kina, vyrazit na koncert a usednout v divadelním hledišti. Nedovolila umělcům potkávat se s diváky, posluchači, čtenáři.
V polovině března přestala hrát divadla, kina, zastavil se provoz v galeriích, muzeích. Kultura se sice ještě před koncem oficiální sezony nadechla a umělci a pořadatelé různých akcí se těšili na letní měsíce, herci oblékli kostýmy a pár týdnů hráli. Pak ale přišla další stopka.
Až budeme jednou vzpomínat na rok 2020, možná by o něm mohlo vzniknout napínavé dílo. Filmový publicista Pavel Sladký, který obvykle během roku navštíví několik desítek zahraničních i českých festivalů, zhlédne na stovku novinek, uvádí, že by film o roce 2020 byl plný napětí, nečekaných zvratů a zmařených nadějí.
„Kdybych měl psát scénář o roce 2020, vystupovalo by v něm spoustu lidí, kteří se snaží něco realizovat, pak to musí odložit na dobu pozdější, následně zjistí, že v době pozdější není možné záměr realizovat – jako například filmový festival. Ten pak celý organizačně a jinak složitě převádějí do online prostředí.“
Kvůli druhé vlně koronaviru nebude ani mimořádný 54 ½ ročník filmové přehlídky v Karlových Varech
Číst článek
Dál popisuje, že jeho postavy by se velmi složitě orientovaly v tom, co bude za dva nebo tři měsíce, jestli má ještě smysl investovat v budoucnu energii a také peníze na pořádání festivalu nebo natáčení.
„Řadu filmů nemohli tvůrci natáčet tam, kde chtěli. A i když se tam mohlo natáčet, zase nemohli natáčet vybraní herci, protože třeba byli nemocní, byli v karanténě.“
Hlavním hrdinou by ve scénáři Pavla Sladkého byl režisér, který nejdřív poměrně klidně sleduje to, jak se utahuje smyčka a postupně ztrácí víru.
Za tři dekády existence českého filmu ještě nikdy nemuseli tvůrci čelit podobným událostem jako v roce 2020. A stejně na tom byli i divadelníci.
Drama roku 2020
Někdejší umělecký šéf Divadla Komedie, pak činohry Národního divadla a v současné době Městských divadel pražských, Michal Dočekal by o roku 2020 vytvořil drama. Přistoupil na výzvu Českého rozhlasu Plus a podrobněji nastínil podobu své hry.
„Napsal bych drama o muži, který se účastní výzkumného programu Národního ústavu duševního zdraví. Předmětem výzkumu je lidská schopnost proležet rok na gauči. Projekt je spolufinancován velkou nadnárodní nábytkářskou firmou a na úspěšné absolventy pokusu čeká nezanedbatelná odměna a gauč jako pozornost,“ nastínil Dočekal.
PRŮZKUM: Pro tři čtvrtiny Čechů byl rok 2020 horší, než předpokládali. Do budoucna jsou ale optimističtí
Číst článek
Hlavní hrdina podle něj vstupuje do experimentu s maximálním sebevědomím i ambicemi. Jeho vzorem není nikdo menší než Londonův Tulák po hvězdách. Za žánr si pak zvolí hrdinský epos. „Jist si, že nespoutaná fantazie a síla ducha rozzáří i tu nejtemnější kobku a nic menšího než hrdinský zpěv ho není hodno.“
V druhém dějství se prudce mění žánr. Z eposu se dostáváme k jakési nápodobě Bláznových zápisků, ale místo strhujícího psychopatologického záznamu duševní choroby se nám dostane podle Dočekala jen poněkud nesourodého kompendia textových zpráv, psaných s poněkud křečovitou snahou po slovním humoru.
„Třetí dějství pak není ničím jiným než litanií. Litanií však povýtce profánní, sestávající z nekonečných nákupních seznamů zasílaných do on-line obchodů s potravinami a sem tam proložených výčtem pořadů zaškrtnutých v TV magazínu.“
Toto dějství (ač textově nejdelší) zůstává nedokončené, jelikož vedoucí výzkumného týmu byl nucen experiment ukončit. „Nezdálo se totiž, že by třetí dějství někdy skončilo. Gauč musel účastník vrátit a byla mu účtována jeho amortizace.“
Groteska roku 2020
Zatímco Dočekal by vytvořil drama, režisér Tomáš Dianiška by nastudoval grotesku. Jeho nejnovější inscenace 294 statečných pro pražské Divadlo pod Palmovkou (premiéra 18. 9. 2020) je inspirovaná atentátem na Heydricha. I v případě hry o roce 2020 by vycházel ze skutečných událostí.
„Já bych rád zinscenoval hru podle skutečné události, která se odehrála během první vlny v Německu, kdy skupina lidí z televizní reality show Big Brother uvízla ve vile. A vůbec nevěděla, co se děje venku, že je pandemie, protože pravidla hry je měla udržet v informační bublině,“ říká Dianiška.
Politolog Barša: Pandemie covidu je první skutečně globální krizí, globálnější než obě světové války
Číst článek
„Samozřejmě bych to trošku ještě upravil, že by to nebyla nějaká pandemie virová, ale udělal bych spíš nějakou metaforu inspirovanou filmem o zombících, kteří vycházejí z hrobů a možná bych to namíchal i hrou Karla Čapka R.U.R. Každopádně ve finále by zůstal jeden zdravý člověk, který musí založit celou novou lidskou generaci, která by byla bez nákazy.“
Dianiška ale také dodává, že by jeho hra měla happy end a byla by veselá a připomněl, že se těší, až se život nejenom v Česku vrátí do normálu a lidé si budou moci vychutnat nové hry, filmy a další projekty pospolu v sálech a bez roušek.
