Brno v sobotu otevře Knihovnu Milana Kundery. ‚Jde o symbolický návrat domů,‘ říká jeho žena
V sobotu se v Brně otevře knihovna Milana Kundery. Termín nebyl vybraný náhodou, český spisovatel má právě v sobotu 94. narozeniny. Nově otevíraná knihovna je součástí Moravské zemské knihovny. Návštěvníci tam najdou tisícovky knih – autorských i sesbíraných děl, včetně obrazů, dopisů i fotek. U manželů Kunderových v Paříži je vyzvednul ředitel knihovny Tomáš Kubíček. Věra Kunderová v rozhovoru pro Český rozhlas popsala, co pro ni převoz znamená.
Co pro vás převoz knihovny do Brna znamená?
Milan se narodil v Brně. Je to symbolický akt. Milan se vrací do Brna. Milan třeba odejde, ale bude žít nadále v Brně. Lidi za ním budou chodit, studenti za ním budou chodit. Prostě bude žít tam, kde se narodil. Dokonce dům, kde se narodil, je deset minut pěšky od knihovny.
Takže je to symbolický návrat za maminkou, za tatínkem?
Doslova. I to jsem si říkala. Je to symbolický návrat domů. Maminka, tatínek, Brnečko, jak říkával.
V poslední době, v nemoci, o které víte, se vrací stále do Brna. A na nočním stolku má knížku, kterou mu myslím dal Tomáš Kubíček, která se jmenuje Brno.
Takže si teď čte o Brnu?
Dívá se na budovy. Já jsem žila v Brně 15 let, jsem sice Pražák, ale žila jsem tam 15 let. A jestli mám ráda nějaké město a jeho okolí, tak je to právě Brno.
Je to i smíření s vlastí, s rodnou zemí Milana Kundery?
To nezáleží na Milanu Kunderovi, to nezáleží na mně, to záleží na zemi. V každém případě v Brně určitě. Praha zůstává navždy moje velká pochybnost, protože všechno zlo, co už se stalo a udělalo Milanovi, přichází z Prahy. Žádné zlo nikdy nepřišlo z Brna, nikdy.
Takže to nezáleží ani na Brně, ani na Milanovi, ani na mě. Bohužel hlavní město, moje město, kde jsem se narodila, udělalo dost zle v této rodině.
Jaké jsou podle vás největší poklady, které jste posílali do Brna?
Tak především Milanovy knížky. To je samozřejmé, že vám nemůžu jinak odpovědět. Ale jsou tam dva poklady.
Věra Kunderová: Milanovy knížky se vrací tam, kde se spolu s ním narodily
Číst článek
Je tam Montaignova esej z 16. století, kterou dostal jako literární cenu, i s jeho podpisem a rukopisem. To je opravdu poklad. Když se Francouzi dověděli, že jsem ho dala do Brna, tak se trošku hněvali.
Když tu cenu dostal, přišel za námi jeden francouzský žurnalista. Milanovi zrovna něco povídali a já tu knížku držela. Říkal, půjčte mi tu esej na chvilku, můžete? Já říkám, samozřejmě. A on vzal Montaigne do rukou a ty se mu začaly chvět.
Architekt, který je geniální, jmenuje se Martin Hrdina, udělal překrásnou knihovnu, udělal obrovskou práci. Montaignova knížka je ze 16. století, musí být chráněná, nesmí být na světle, nesmí být v teple, nesmí být v zimě. Hrdina vytvořil průhlednou bedýnku, aby byla knížka ochráněna. A to je opravdu poklad.
A druhý poklad. Oxfordská univerzita udělala nádherné dva svazky Gargantuy a Pantagruela od Rabelaise a požádali Milana o předmluvu. Vydání je překrásné, uvidíte ho v Brně, běžte se tam podívat. Milan napsal předmluvu, jeden z jeho krásných textů, která se jmenuje Den, kdy už nás Panurg nerozesměje. Já dodávám, že jsme trošku přesně v té době, kdy už nás nerozesměje.
Spisovatel malířem?
Když pojedu do knihovny Milana Kundery v Brně, tak tam uvidím i obrazy. Které jste posílali?
Nevím, jestli se Milanovy kresby dají nazývat obrazy. To mi lichotí. Uvidíte jich tam spoustu.
Co to je za obrazy?
On začal prostě v určitou dobu se bavit tím, že maloval, což dělají ostatně všichni spisovatelé. Byla řeč o portugalském Jakubu a jeho pánovi před mnoha lety a nakladatel řekl, že „nemůže udělat obálku“, a Milan udělal obálku. Od té doby je žádán v celém světě. I v Číně vychází obálky jeho knížek s jeho kresbičkami.
3:45
‚Aby polemiky utichly.’ Česká režisérka představila na předpremiéře v Paříži nový dokument o Kunderovi
Číst článek
A teď se to rozvrhlo tak, že vychází obálky s jeho kresbičkami modifikovanými podle situace té které země. Plno jich tam uvidíte. Já mám objednaný ještě jeden, který přijde a jmenuje se Jánošík. Je nádherný. Ten bude mít Tomáš (Kubíček, ředitel knihovny – pozn. redakce) a to vás upozorňuji, speciálně Jánošík tam musí být.
To jsou i obrazy, které váš manžel kreslil ještě v Bretani v Rennes, když jste měli prázdný byt?
Ano. My jsme oba z rodiny, kde byly vždycky doma obrazy. V Rennes byli zdi bílé, to bylo k nesnesení. Já skuhrala a vyskuhrala jsem první obraz. To je ruka, která vyndá oko a drží ho ve vzduchu. To byl první obraz, který udělal v Rennes, abych přestala skuhrat, že jsou zdi prázdné. Od té doby si začal takto hrát.
Otevírá se tedy knihovna Milana Kundery v Brně. Bude to knihovna v knihovně, protože to bude knihovna, která bude v Moravské zemské knihovně v Brně. Jakou misi by podle vás měla plnit? Bude to něco jako knihovna Václava Havla v Praze?
Především knihovny Václava Havla a Milana Kundery nemají nic společného, ani zeměpisně, ani obsahově. Václav Havel byl politik, Milan je romancier. To je velký rozdíl.
Co si představujeme, to jest Tomáš Kubíček a já, že to bude knihovna především pro studenty, pro všelijaké vědce, pro literární kritiky. Tam je všechno, co nikdo nezná. Znají knížky, ale neznají archiv. Tam je prostě celé dílo, všechno Milana Kundery, spisovatele i romanciera, což není případ Václava Havla. Srovnání nelze užívat.
Tomáš Kubíček vytvořil poradní komisi, výbor, kde je devět lidí. Je tam Angličan, Francouzi, velvyslanec Francie, pan Dutertre, Angličané, Poláci a ti budou rozhodovat, o jaký program půjde. To znamená, diskuse s lidmi, kdo bude pozvaný a podobně.
Chtěla byste se podívat na knihovnu?
Samozřejmě, ale nemůžu odjet, protože já musím zůstat s Milanem. Oni mně pošlou fotografie. Tomáš Kubíček mi slíbil, že má nějakého profesionálního fotografa a že mi pošlou fotografie.
