Režisér Sean Baker ve svém novém dramatu The Florida Project nahlíží na chudobu z pohledu skupinky nevinných dětí, které si jen pár kilometrů od Disney Worldu krátí léto vyváděním skopičin mezi barevnými motely.

Recenze Motel Kouzelný hrad 13:30 28. února 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zábavní park Walta Disneyho poblíž amerických měst Orlando a Kissimmee platí za nejnavštěvovanější prázdninový resort na světě. Ročně jeho branami projde 52 milionů lidí – a další miliony se k němu upínají ve svých snech. Pro děti totiž představuje magické místo, kde se smývá hranice mezi realitou a fantazií a kde se plní i ta nejtajnější přání.

Jen několik kilometrů za jeho zdmi, vedle silnice vedoucí přímo k Disney Worldu, odkud ještě dohlédnete na pohádkové stavby inspirované oblíbenými animovanými filmy, pak stojí motely, které i přes svou výraznou barvu působí už na první pohled zašle. Dříve ubytovávaly návštěvníky parku, dnes se ale v jejich malých pokojích tísní rodiny, které si nemohou dovolit bydlet nikde jinde.

Spielbergova Akta Pentagon jsou dramatem o jedné uzávěrce a sedmi tisících stranách podkladů

Číst článek

Tyto vesele stylizované motely slouží v parném floridském létě partičce místních dětí k nalézání alternativních prostředků k zábavě a dobrodružství. Bezstarostné chvíle tak vyplňují potloukáním se kolem dálnice, škemráním cizích lidí o peníze před stánkem se zmrzlinou nebo otravováním manažera motelu Kouzelný hrad (Willem Dafoe).

Realitu více než třetiny amerických rodin bez domova zprostředkovává ve snímku Seana Bakera malá rošťanda Moonee (Brooklynn Princová) a její 22letá matka (Bria Vinaitová), která musí dennodenně hledat způsoby, jak předejít tomu, aby je z Kouzelného hradu nevyhodili.

Bakerův Florida Project skrze ně a jejich sousedy (z nichž podstatnou část tvoří neherci, dětské herecké talenty nebo skuteční obyvatelé motelů sousedících s Disney World) věrně reflektuje opomíjenou vrstvu zdejší společnosti a jejich životy. Tento veskrze bezútěšný motiv ale pojímá z pohledu několika velmi naivních pozorovatelů.

V tomto smyslu také působí docela milosrdně. Svět v odstínu nakyslé borůvkové zmrzliny (jak paletu barev nazval kameraman Alexis Zabé) totiž sledujeme z pohledu, v němž nikdy nechybí obloha. Je to svět, nad kterým se tyčí dospěláci s useknutýma nohama a ze kterého nelze dohlédnout na problémy, jež mají ostatní přímo před očima.

Vůbec nejvíce se Bakerův odtažitý přístup vyplácí v jedné z klíčových částí filmu, kterou zašifruje do zcela nevinné, zprvu dokonce až zbytečně vypadající scény, jen aby vás o několik minut později mohl plnou silou udeřit pod pás. Nikdy se přitom ovšem nepodívá té nepříjemnosti zpříma do tváře. A když začne být realita příliš nesnesitelná, obrátí se raději do představy – a doslova mezi záběry vymění natáčecí techniku.

The Florida Project si nezíská příznivce silnou dějovou linkou, protože jí podobně jako řada nezávislých snímků jednoduše neoplývá a raději se spoléhá na improvizaci nebo chvíle ticha. Jeho hodnota se skrývá v upřímné a intenzivní emoci, kterou prostřednictvím svého různorodého obsazení dosahuje.

Dafoe v roli dobrosrdečného (pro změnu) motelového manažera se smyslem pro spravedlnost exceluje a zaslouženě za ni obdržel oscarovou nominaci. Jeho výrazně méně zkušení kolegové mu však – skoro až překvapivě – solidně sekundují. Nevychovanou Moonee si diváci díky devítileté Brooklyn zamilují, herecký zelenáč Vinaitová (kterou mimochodem režisér objevil na Instagramu) nicméně zvládne mnohem těžší úkol: udělat z nepříliš sympatické Halley postavu, jejíž chování nemusíme chápat ani schvalovat, ale jejíž trápení nás ve finále dostihne se stejnou razancí.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít