Ji.hlava po třiadvacáté. Festival zahájil film o kameramanu Kučerovi, cenu z Lega navrhl Aj Wej-wej
„Letošní téma je nejdůležitější na světě,“ pronesla herečka Tereza Nvotová ve čtvrtek při zahájení festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který letos klade důraz na životní prostředí. V rámci slavnostního zahájení 23. ročníku byly tradičně předány první ceny. Ty pro přehlídku navrhl čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej.
V sekci Krátká radost byla za nejlepší krátkometrážní dokument oceněna argentinská režisérka Ingrid Pokropeková za osobně laděný dokument Shendy Wu: deník. Cenu Respekt, která se předává za nejlepší televizní, video či online investigativní reportáž, si odnesl reportér České televize Jan Novák za dvoudílný pořad Svitávka.
Reportáž, kterou odvysílal pořad 168 hodin, podle festivalové poroty „mapuje jev, který je možná na první pohled méně nápadný, ale prostupuje takřka celou společností – manipulaci veřejným míněním a apriorní strach z jinakosti i z toho, co neznáme.“
Ocenění AudioREPORT 2019 o nejlepší rozhlasový dokument získala Brit Jensen za Peklíčko. Letos poprvé se na Ji.hlavě vyhlašovala také cena za pozoruhodný přínos pro producenty (APA World Excellence Award), kterou převzala rakouská producentka Gabriele Kranzelbinder.
Cena z Lega
Zatímco na jiných festivalech často laureáti přebírají pozlacené sošky zvířat, na Ji.hlavě se tento rok rozdávají dětské stavebnice. Jejich autorem je čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej. Jak vysvětluje ředitel přehlídky Marek Hovorka, pořadatelé ho požádali, aby originální cenou „oslavil kreativitu, odvahu a kritické myšlení“.
„A tak, podobně jako ve svých dřívějších projektech, Aj Wej-wej zkoumal, zda neuctíváme tradice, které jsou již vyprázdněné. Ptá se svou ji.hlavskou cenou, zda tradiční filmové ceny již také nejsou jen pozlaceným prázdnem. Zda třeba lev, medvěd či leopard jsou ještě symbolem výjimečnosti a síly, nebo druhy téměř před vyhynutím. Zda není čas na razantní gesto,“ říká Hovorka.
Dokumentární přehlídku zahájil snímek Jakuba Felcmana Jaroslav Kučera Zblízka, který skládá poctu kameramanovi československé nový vlny a také jeho ženě, režisérce Věře Chytilové.
„Je to skutečný filmový deník, který obsahuje jak skromné výjevy z rodinného života, tak obrazové experimenty a zkoušky. Připomíná zprávu, která byla mnoho let zavřená v láhvi – a my jsme ji vytáhli. Snažili jsme se, aby zůstala neporušena, nezohýbaná. Naslouchali jsme materiálu a snažili se zachovat svět Jaroslava Kučery takový, jaký byl,“ popsal svůj film Felcman.
„Je to materiál, jaký má ve svém osobním archivu dnes takřka každý, ovšem tento pořídili dva výsostní filmaři: osobnosti, které zásadně ovlivnily podobu českého filmu. Čím otevřenější a pozornější pohled diváka, tím více se filmový materiál dokáže odměnit.“