Silný akt humanity. Němci natočili snímek o české pomoci vězňům během transportu smrti
Německá ambasáda v Praze promítala ve čtvrtek neobvyklý film o transportu vězňů z pobočného koncentračního tábora v Litoměřicích v posledních týdnech války. Snímek popisuje, jak vlak putoval skoro 300 kilometrů po Čechách a jak místní lidé vězňům pomáhali s útěkem a nosili jim jídlo. Dokument nazvaný 'Transport smrti na cestě za svobodou' natočili němečtí filmaři. Ti považují příběh za velmi silný akt humanity, který neměl v této době obdoby.
„Maminka navařila, měli jsme prádelní hrnec 50 litrů, tak navařila polévku bramborovou. A já měl takový čtyřkoláček, tak jsme to vzali a přijeli jsme k první koleji. Z posledních čtyř vagonů, když to ti vězni viděli, tak plechovky, co měli, tak jako vosy se na nás vrhli. Hlad je hrozná věc,“ říká Zdeněk Dědič, kterému tehdy bylo patnáct. Celý příběh je v Roztokách notoricky známý, ovšem jinde v Česku se o něm v podstatě neví.
Pro německou režisérku Andreu Mocellinovou je to výjimečná story. „Všude v Evropě lidé různě pomáhali, někoho schovali, někde dali vězňům brambory, ale tohle byla organizovaná pomoc na místech, kudy transport projížděl. Železničáři si dávali vědět dopředu ze stanice na stanici, zadržovali vlak, byla to hromadná pomoc asi na šesti místech,“ vysvětlila.
Transport čítal 77 otevřených vagonů plných vězňů s doprovodem strážných na konci soupravy. Po cestě nacisté řadu vězňů zastřelili. Historička z Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Plachá příběh dobře zná.
Fotografie zničila povodeň
„Je to výjimečné jednak tím chováním, ale jedinečná je podle mě ještě jedna věc – a to je ta dokumentace. To že máme fotky. Existuje filmová nahrávka, která je naprosto unikátní v celoevropském kontextu,“ vysvětlila Radiožurnálu.
Eduard Marek pomáhal Židům, skončil na gestapu. Pomáhal lidem za komunismu, dostal sedm let vězení
Číst článek
Originální filmový materiál a fotografie, mimo jiné pořízené tajně, zničila povodeň 2002. Záběry se ale podařilo částečně zrekonstruovat a jsou zřejmě jediným obrazovým materiálem transportu z jakéhokoliv koncentračního tábora.
O transportu se německá režisérka Mocellinová dozvěděla náhodně v muzeu koncentračního tábora Flösenburg, kam Litoměřice spadaly. Dokument natáčela deset let. „Mě především velmi zarazilo, že to ještě nikdo nenatočil v Čechách,“ dodala.
Zda-li dokument uvidí i čeští diváci, zatím není jisté. Nicméně se o to režisérka snaží. Už se setkala se zástupci České televize, kteří dokument na německé ambasádě viděli.
