Docela se divím, že se mnoha lety odpozorovaná česká pravidelnost nevtělila do nějaké pranostiky. Bůh suď, jestli se skandály v českých krajích objevují účelově nebo samy od sebe, prostě tu najednou jsou a každý ví, že se brzo půjde k urnám. A jak se to pozná v Německu?

No, to je právě to: vůbec se to nepozná. Kdybych neměl v diáři poznamenáno, že volby do Bundestagu jsou za necelý měsíc, ani v nejmenším by mě nenapadlo, že Evropu čekají další nesmírně důležité volby.

Vzpomínáte si ještě na tu dobu, kdy se mluvilo o hrozícím pozvolném zániku Evropské unie? V Nizozemsku mohl letos vyhrát blonďatý bojovník s islámem a odpůrce Evropské unie Geert Wilders a do Elysejského pálace se mohla coby nová francouzská prezidentka nastěhovat nacionalistka, taktéž blonďatá, Marine Le Penová, jejímž prvním státnickým krokem by bylo vyhlášení referenda o vystoupení Francie z unie.

A protože do té doby docela pevnou západní vírou ve zdravý rozum otřásl výsledek britského referenda stejně jako volba nového amerického prezidenta, strach před dalším hlasováním byl logicky velký. Zkraje tohoto roku se tedy říkalo: Evropu čekají troje důležité volby - v Nizozemsku, ve Francii a ano, také v Německu.

Jenže nevyhrál ani Wilders ani Le Penová. A ti, kteří považují Evropu za projekt hodný zachování a kterých je evidetně stále hodně, si oddechli. Apokalyptické vize rozvrácené Evropy se rozplynuly. A na ty třetí, zásadní volby v Evropě v tomto roce se trochu zapomnělo. Dodejme, že zčásti právem.

Volby do Bundestagu totiž žádné drama nebudou. Kancléřka Angela Merkelová (CDU) má v mnoha průzkumech a navíc dlouhodobě dost pohodlný více než desetiprocentní náskok na druhé sociální demokraty, takže rozhodně nemusí přemýšlet o tom, že by svou berlínskou pracovnu v budově kancléřství na břehu Sprévy musela vyklízet. Naopak může přemýšlet o novém nábytku a jiném dekoračním oživení.

Ožehavé téma migrace vyčpělo a protestní strana Alternativa pro Německo (AfD) se usídlila na osmi až deset procentech. Otázka těchto voleb nezní, kdo je vyhraje, ale spíš: jak moc je Merkelová vyhraje. Kromě toho na většinu témat, jako je vzdělání nebo diesel, mají hlavní strany víceméně stejný pohled. Možná i proto připomíná volební boj spíš jen volební pošťuchování. Je to takové - no jak to popsat - takové klidné.

V Německu se po volbách - jak se zdá - nic moc nezmění. Jak s tímto zjištěním naložit? Živá demokracie přece potřebuje střet názorů, které mezi sebou soutěží o přízeň voličů. Místo toho bude vládnout Angela Merkelová další čtyři roky, což znamená, že v čele Německa bude nejméně 16 let.

Zároveň také platí, že demokracie potřebuje kromě živé konkurence také stabilitu. Němci, jak ukazují průzkumy, se evidentně rozhodli pro to druhé. Touží po stabilitě a sází na osvědčenou jistotu. Vlastně se jim není co divit, protože těch několik voleb, které mohli v uplynulém roce zpovzdálí sledovat, počínaje americkými a konče francouzskými, bylo podle jejich gusta „živých” až příliš, prostě „zu viel”.

Předvolební boj v Německu je tedy trochu nudný. Ale při vědomí všech divokých a nečekaných událostí, které přeformátovaly západní svět, je snad možné říct, že i nuda může zážitkem téměř euforickým.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít