Některá omezení ale zůstanou a otázkou tak je, kam až budou lidé ochotní v omezení svých svobod a životů kvůli strachu zajít.

S výjimkou zemí typu Švédska, kde život neustále připomínal odlesky zašlé slávy předkoronavirové svobody, se rojí různé nápady. Stoly v restauracích obehnané plexisklem, které oddělí i spolustolovníky. Nošení roušek ve veřejné dopravě, prázdná prostřední sedadla v letadlech, návštěvy kadeřníků v rouškách nebo zákaz větších akcí.

Kvůli potřebě pracovních sil sice některé země otevřely své hranice pro sezonní pracovníky, svobodný a volný pohyb osob ale de facto dále znemožňují. Příkladem je Česká republika. Každý si rozmyslí z ní odjet nebo do ní vstoupit, pokud musí mít nejvíce čtyři dny starý test na koronavirus, který jaksi není jen tak k mání. Další alternativa je hrozivá čtrnáctidenní karanténa.

Je přitom zřejmé, že virus s námi ještě nějakou dobu určitě zůstane a účinná vakcína, případně léky, mohou být k dispozici až třeba na podzim. Testování na lidech totiž musí být provedené pořádně a v patřičném časovém rozmezí. Mezitím může covid-19 mutovat. Nejhorší ale bude, když v případě nevytvoření kolektivní imunity zmutuje a doposud vyvíjená a už existující testovaná léčiva bude k ničemu.

Jediné vězení je strach

Ke zmíněnému je potřeba přičíst různé návrhy na takzvané chytré karantény. Společnou aktivitou technologických gigantů Apple a Google na vývoj sledovacího systému počínaje, shromažďováním dat operátorů konče.

Vše výše zmíněné je projev naprosto nečekané rány, kterou utržil především život v té šťastnější a svobodnější bohaté části světa. Ve chvíli, kdy by to lidé čekali nejméně, došlo k tak výraznému omezení svobod a práv, že by za normálních okolností padaly vlády jako zralé švestky ze stromu.

Sociální vědci, sociologové, politologové, sociální psychologové a další budou ještě dlouho zkoumat, do jaké míry se potvrdily teorie, že vyděšení lidé rádi vymění svobodu za pocit bezpečí. Po týdnech karantény se ale obzvláště v zemích s nízkou úrovní nákazy a počtem mrtvých objevují často názory, že to za to vlastně nestálo. Pro poměrně zdravého člověka středního věku je virus zpravidla neškodný. Pro děti v podstatě naprosto.

Převzato z Plusu

První dva týdny karantény k zamezení přehlcení zdravotního systému se ještě daly pochopit. Vše nad to se mnohým zdá příliš. Nejradikálnější názory v podstatě říkají, že se jedná o útok na zdravou většinu populace, která bude ekonomickými důsledky karantény trpět ještě dlouho. Každá lidská smrt je tragédie a nikdo nechce umřít, ani se nechce dívat na umírání svých blízkých. Svoboda, které se nám zatím dostávalo, neměla ale v dějinách obdoby.

Je tedy čas se rozhodnout. Jak řekla disidentka Su Ťij v dobách své opoziční slávy: „Svobodní musíme být ne proto, že si svobodu nárokujeme a deklarujeme ji, ale protože ji máme možnost žít a uplatňovat.“ William Faulkner prohlásil, že „jediné skutečné vězení je strach a jediná skutečná svoboda je osvobození od strachu“.

Pokud se smíříme s tím, že lidský život směřuje přirozeně od narození ke smrti, můžeme se osvobodit i v době koronavirové a žít zase své životy. Debata o vztahu svobody a ochrany veřejného zdraví není nová. Poprvé ale v tomto století lidská svoboda souboj prohrává.

V jiných časech bychom si nenechali nadiktovat dočasnou ani trvalou ztrátu svobod. Politiky, technokraty, ani jinými. Neměli bychom si nechat diktovat ani nyní v době strachu z nemoci, která je jednou z mnoha.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít