Málokdo z poslanců by přitom dal ruku do ohně, že se stát zadluží jen třemi sty miliony. Rozpočet prostě není žádná sláva, a tak nepřekvapí, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) odešel během projednávání. Pro něho to byla jen nepříjemná povinnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Proč odešel ministr Stanjura

Přesto může překvapit, že ministr na projednávání rozpočtu nedohlédl. Obvykle přece existuje riziko, že opozice hodí do návrhu vidle, tedy zkomplikuje debatu a objeví argumenty, které ohrozí vládní většinu při konečném hlasování. Tentokrát ovšem nic podobného nehrozilo.

Opozice sice rozpočet zpochybnila a odsoudila, přesto se v námitkách omezila pouze na stížnosti, jak těžko se lidem žije v energetické krizi a jak málo jim vláda pomáhá. To jsou ovšem vůči navrženému rozpočtu platonické námitky. Dosud žádný z rozpočtů neposílal tak velký podíl sociálně-zdravotnímu sektoru.

Určit hranice?

Sociální dávky a výdaje na zdravotnictví tvoří plných 55 procent rozpočtu, který přitom plánuje třísetmiliardové dluhy a na krytí výdajů použije dvě stě miliard mimořádných příjmů, které v roce 2024 už nebudou. Samozřejmě je možné utrácet víc, ale opravdu by to už nikdo nezaplatil.

Nejlevicovější rozpočet od pravicové vlády otevírá jinou, v zásadě osudovou otázku pro český stát a jeho veřejné finance. Třiatřicet let po pádu komunistického režimu se Česko změnilo tak, jak nikdo koncem minulého století nepředpokládal. Lidé ve všech svých životních starostech požadují asistenční službu státu.

Chcete založit rodinu, postavit dům, zajít k doktorovi anebo se vám zdá, že náklady na energie nebo na jinou základní potřebu jsou příliš vysoké? Také podnikatelům se může stát, že jejich zisk není tak velký, jak počítali. Potom je třeba zvednout hlas, využít služby médií, která logicky chtějí využít váš hluboce lidský příběh, a donutit stát, ať ve své pomoci přitlačí. Dá to přece rozum.

V dobrých letech jsem postavil za městem patrový dům s kvalitním topením na plyn, pokud bych ovšem měl za jeho provoz platit třeba pětadvacet tisíc korun měsíčně, pak je jasné, že potřebuji pomocnou ruku asistenta státu.

Požadavky takové společnosti ovšem nedokáže financovat žádný stát na světě a konkrétně Česká republika by měla určit hranice, za kterou už potřebným, anebo také nepotřebným pomáhat nebude.

Ministr financí slíbil, že nějakou takovou hranici stanoví tím, že najde v příštím rozpočtu úspory aspoň 70 miliard korun. Při čtení současného rozpočtu ale raději odešel, aby se ho na to někdo nezeptal.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít