Je to méně dramatické a tím také příjemnější. Dostali jsme se na vrchol hospodářského cyklu, země prosperuje a z ekonomického pohledu může každý žít spokojený život.

Ve skutečnosti se tuzemský vývoj nijak výrazně neliší od ostatních evropských zemí. Oním tygřím číslem je růst hrubého domácího produktu o 2,3 procenta mezi prvním a druhým čtvrtletím. Je to opravdu nejvíc, nad dvě procenta se nedostala žádná evropská země. Dokonce mezičtvrtletní růst o procento je dost silný a zaznamenali ho pouze v několika evropských zemích. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Tento údaj přesto může být obvyklým výkyvem, z něhož nejde dělat významné závěry. Už z toho důvodu, že čtvrtletním tempem o víc než jeden a půl procenta rostou mnohem bohatší země jako Nizozemsko a Švédsko, které vycházejí z mnohem vyššího základu. 

Pokud bychom se tedy zeptali, jestli se snížil rozdíl v ekonomickém výkonu Česka vůči Nizozemsku a Švédsku, pak bychom nutně dospěli k závěru, že se naopak mírně zvětšil. S čísly je možné dělat různá kouzla.

V meziročním srovnání rostla tuzemská ekonomika před prázdninami o 4,5 procenta a tím se už úplně zařadila do kontextu současné evropské prosperity. Obdobný nebo lepší výsledek mají další východoevropské země, západní Evropa je mezi dvěma a třemi procenty. 

Dobré vyhlídky a politika

Vlak evropského hospodářství se rozjel, zapojila se do něho i Česká republika, jenom to nám a dalším východoevropským národům připadá rychlejší než při pohledu ze západní Evropy. O tygrech mluvit netřeba a je to spíše zavádějící.

Superlativy se tentokrát použily spíše ze subjektivních důvodů. Málokdo čekal, že ekonomika tak zrychlí a také tomu údaje o průmyslu a vládních investicích, donedávna rozhodujících parametrech hospodářského růstu, ani trochu nesvědčily. Zásluhu mají tentokrát investice podniků a především spotřeba domácností. 

Tento rozměr dokazuje, že jde skutečně o zdravý hospodářský růst, že se prosperita týká všech členů společnosti a že tedy může mít delší trvání, pokud zvenku nepřijde nečekaný šok. Lidé se přestali bát, konečně utrácejí a především investují do bydlení. 

Dokladem je i vysoká inflace, po pobaltských zemích nejvyšší v Evropě. Těžko hledat v polistopadové éře srovnání. Konečně jsme se tedy dočkali, že se začala vyplácet kapitalistická transformace spojená se vstupem na evropský trh. 

O dobrých vyhlídkách svědčí i to, že se na růstu ani v nejmenším nebo jen minimálně podílí politika. Vůbec nezáleží na tom, co se děje na úrovni vlády, která se sice může snažit, aby zlepšila některé parametry tuzemského hospodářství, v každém případě by měla průběžně zvyšovat úroveň veřejných služeb i infrastruktury, v otevřené ekonomice malého státu Česká republika ale nemůže mít skutečnou odpovědnost za růst. 

Dokonce jakoby platil opak. Obdobný růst Česko naposledy zažilo na přelomu let 2006 a 2007, tedy v období politické krize po parlamentních volbách, kdy země neměla půl roku regulérní vládu. Také teď jsme rekordní růst zaznamenali v měsících, kdy se definitivně rozpadla vládní koalice. To samozřejmě může být náhoda.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít