Nová vláda brzdí růst učitelských platů. Je to velká chyba
Vzdělávání jako priorita vydrželo vládě Petra Fialy (ODS) přesně 51 dní. V koaliční dohodě se vloni 8. listopadu strany zavázaly zvyšovat platy učitelů a do školství výrazně investovat. A 29. prosince nový kabinet rozhodl, že platy pedagogů se letos nezvýší o tři, ale jen o dvě procenta.
Předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík to komentoval: „Deklarovaná priorita školství nové vlády dostala velkou trhlinu. Ještě ani nezačali a už zklamali. Učitelé nám volají, že jde o výsměch a podraz.“ Tentokrát nelze než souhlasit.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) rozhodnutí hájil slovy, že pedagogové jsou jedinou profesní skupinou, která nebojuje s koronavirovou epidemií v první linii, ale přidáno dostane.
To nedává smysl přinejmenším ze dvou důvodů: V uplynulých měsících byl personál škol jednoznačně v první linii, zajišťoval složitou výuku v čase karantén, ale také testování – od ledna pokračuje dvakrát v týdnu – a často plnil roli hygienických stanic, které nestíhaly. A pak – úlohou učitelek a učitelů přece není být v první koronavirové linii, ale dobře učit děti.
Jak si to koalice zapsala do smlouvy, v níž garantuje pedagogickým pracovníkům platy minimálně na úrovni 130 procent průměrné mzdy.
A není vůbec podstatné, zda se letos i při zvýšení jen o dvě procenta na tuto úroveň dostanou, jak tvrdí ministr školství Petr Gazdík (STAN). Zásadní je zpráva, kterou vláda vyslala – první, na čem šetříme, jsou učitelé.
Myslet na budoucnost
Jestli je možné kabinet Andreje Babiše (ANO) za něco bezpochyby chválit, je to právě opakované zvyšování učitelských platů a věrohodný závazek státu, že v tom bude pokračovat.
Protože ve škole všechno začíná a končí s kvalitním pedagogem a protože takové lze získat jen dlouhodobou péči o jejich prestiž, perspektivu a zvyšováním platů na úroveň ostatních vysokoškoláků v ekonomice. Jistě, minulá vláda rozdávala v čase hojnosti, kdežto kabinet Petra Fialy musí šetřit. Začal ale tou úplně nejhorší položkou.
A kdo bude věřit dalším koaličním slibům o investicích do vzdělávání? Opravdu bude vláda schopna nasměrovat do školství víc než pět procent HDP, což je průměr vyspělých zemí a bude to řádově víc peněz než nějaké procento učitelských platů?
Opravdu nový kabinet změní obsah výuky, „vytvoří prostor pro rozvoj znalostí, dovedností a kompetencí žáků a studentů“, jak si zapsal do koaliční smlouvy? Najde tedy další miliardy na vytváření nových rámcových vzdělávacích programů, na dlouhodobou podporu škol při jejich zavádění, na vyhodnocování, pečlivou zpětnou vazbu?
Odpověď můžeme hledat ve způsobu, jakým se nižší růst platů učitelů zrodil. Dohodli se na něm předsedové koaličních stran večer před jednáním vlády a ministr školství Gazdík byl postaven před hotovou věc. Tak se aspoň zdržel hlasování. To není ani trochu dobrá zpráva pro učitelky, učitele, ředitele, rodiče ani děti.
Premiér Petr Fiala v novoročním projevu kritizoval minulou vláda za to, že nemyslela na budoucnost země. Po prvním škrtu ve vzdělávání by si měl dát jeho tým velký pozor, aby se nevydal záhy v Babišových stopách.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Výsluhy jsou nedotknutelné. Bohužel
Julie Hrstková
Klimatická konference v Baku a české couvání před budoucností
Petr Šabata
Ruský plyn zase teče do Česka. Hodnotová politika platí jen do doby, než přijde první sousto
Petr Honzejk
ATACMS nad Ruskem – a ty druhé rakety
Libor Dvořák