Jak Angela Merkelová ‚ublížila‘ Čechii a ta pak sama sobě
Dějí se to ale v Čechii věci! Německá kancléřka, Angela Merkelová přednesla při příležitosti dne ochrany uprchlíků a běženců projev, který způsobil v České republice politický poprask.
Kancléřka totiž v Berlíně mimo jiné prohlásila, že poválečný odsun a vyhnání Němců jsou dnes morálně a politicky neobhajitelné, jakkoliv je zřejmé, že nacistický režim a jeho zločiny - včetně rozpoutání děsivé druhé světové války - jsou příčinou poválečného vyhánění.
Merkelová: Pro vyhnání Němců po 2. světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění
Číst článek
V kancléřčině projevu není ani slovo o České republice. Ani jednou! Její projev je velmi aktuální a rozebírá především současnou uprchlickou krizi, dívá se na ni s nadhledem, ale i s jasným historickým vědomím souvislostí.
Právě proto kancléřka zmiňuje odsun Němců z východních částí Evropy, aby zdůraznila historickou zkušenost s nucenou migrací Němců, přičemž vůbec nezastírá, že vyhnání a odsun z východních území, které postihlo i tradiční domácí německé obyvatelstvo, bylo historickou vinou německého národa.
Příčina vyhánění
Přestože z kontextu celého projevu je zřejmé, že jde o současnou evropskou migrační politiku, o to, jak se jako Evropané dokážeme vyrovnat s novou situací globálního světa, v českém prostředí se z projevu Angely Merkelová stala politická třaskavina.
Další sloupky Petra Fischera si přečtěte na serveru ČRo Vltava.
Novinové titulky rozmázly její projev do nepřípustného útoku na Českou republiku, politici pak v komentářích titulků, nikoli v poznámkách k projevu kancléřky, rozjeli svůj nacionalistický kolovrátek falešné národní hrdosti, vycházející z pocitu nespravedlnosti a věčného ubližování od velkého souseda.
Nikdo se neobtěžoval přečíst si kancléřčin projev, nikdo nepřemýšlel o kontextu projevu, a nikdo se ani nepodíval do oficiálních dokumentů, které Česká republika spolu s Německem v této oblasti dojednala a podepsala.
Česko-německá deklarace
Stačí nahlédnout do Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997, kterou velmi pracně vyjednala druhá vláda Václava Klause, především tehdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec.
V ní se ve druhém bodě píše: „Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor. Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.“
Reakce na Merkelovou. ‚Hluboký nesouhlas,‘ píše Ovčáček. ‚Neměli bychom politizovat historii,‘ říká Gazdík
Číst článek
Česká strana se pak ve třetí části přiznává ke své vlastní historické vině, a to těmito slovy: „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.“
Nic nad rámec
Angela Merkelová tedy neřekla nic, co by bylo nad rámec deklarace. Mluvila spíše obecně o principu vyhnání a řekla daleko, daleko méně, než si sami Češi v tomto mezinárodním dokumentu přiznali.
‚Mírnější trest než smrt‘ i ‚transfer v duchu stalinistických přesunů‘. Zeman o odsunu Němců mluvil opakovaně
Číst článek
Rozčilení téměř celé české politické scény nad projevem Merkelové a vlna odmítnutí v médiích a na sociálních sítích svědčí absolutní nevědomosti o úpravě českých vztahů s Německem. Neznáme-li svou blízkou minulost, své vlastní závazky a přiznání, jak potom chceme v současném světě existovat a mezinárodně jako země uspět?
Reakce na projev Angely Merkelové ke Dni uprchlíků a „lidí na cestě“ odhaluje povrchnost a hysteričnost českého veřejného diskursu. Odhaluje frustrovanou a nevyrovnanou společnost, plnou předsudků.
Společnost bez sebevědomí a sebereflexe, která se nejraději koupe v pocitu ublíženosti, místo aby hledala nové průniky do budoucnosti, která přichází a může nás nepříjemně překvapit.
Probuď se, Čechie, svět a život jsou jinde!
‚Sedmadvacet písečků‘ ničí Evropskou unii
Lída Rakušanová
Jak Rusko přijímá duchovně morální migranty
Alexandr Mitrofanov
Trump testuje limity výkonné moci i ústavu
Jiří Pehe
Hlavní a vedlejší role v soutěži o prvenství
Kateřina Perknerová