Příklad první. Cestoval jsem v pátek vlakem z pražského předměstí do centra. V jedné stanici nabral spoj 20minutové zpoždění a na další nás radši rovnou vysadili. Prý zamrzává zabezpečovací zařízení ETCS.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Ve volbách občané ohodnotí, jak dobrými správci státu vládní politici byli

Aby průvodčí pasažéry uklidnil, že mohli dopadnout i hůř, přidal několik vážnějších historek s tímto systémem. „To tedy vládě za ty vymoženosti pěkně děkujeme,“ ozvalo se z davu.

A to o den později zablokovalo stejné zařízení provoz napříč republikou na celých šest hodin. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) k omluvě připojil jen hořkosladké konstatování, že se nikomu nic nestalo, poněvadž své hlavní poslání – zajistit bezpečnost, aby se srážky vlaků staly minulostí – systém splnil.

Jaký pocit ale asi měli cestující a pak také lidé sledující zpravodajství? Někteří mohli vidět viníka ve vládě, za níž byla chybující technika nainstalována, další zase v unifikující se Evropské unii. Převažujícím pocitem ale muselo být naštvání. Přitom kdyby se dvakrát měřilo, než se jednou řízne, mohli bychom si komplikace odpustit.

Další ostuda

Ještě větší ostudu si koaliční kabinet uřízl návrhem resortů vnitra a průmyslu, aby poskytovatelé internetového připojení zaznamenávali, které webové stránky uživatelé navštěvují.

Na masivní odpor zareagovali premiér Petr Fiala (ODS) i ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) závazkem, že za nich nic podobného platit nebude. Znamená to tedy, že v exekutivě neví levá ruka, co chystá pravá? Jinak by se politici sotva vymlouvali, že oni nic, oni muzikanti a za všechno mohou výhradně úředníci.

Z podobného soudku bychom mohli pokračovat dlouho. Co třeba vládní chytračení s předčasnými důchody pro vybrané náročné profese?

Stát na ně přispívat nehodlá, a tak v hodině dvanácté přehodil zodpovědnost na zaměstnavatele. Ti se teď proti tomu bouří, ruku v ruce s odbory.

Ještě smutnější je, jak vládní koalice nedokázala ve Sněmovně prosadit zákaz tlumičů u krátkých střelných zbraní, přestože šlo o návrh, který ministerstvo vnitra sepsalo po předloňské tragické střelbě na pražské filozofické fakultě. Čekalo se, jaká opatření budou pro posílení bezpečnosti přijata, ovšem hora zatím porodila pouze myš.

Příčin, proč si co chvíli kabinet prostřelí své koleno, lze nalézt více. Politici stojící na čele resortů si leckdy všímají jen témat, která je zajímají či se jim hodí do krámu. Zbytek nechávají na byrokratickém aparátu, jemuž chybí politický cit. Strany ale tím pádem selhávají v samotné správě státu.

A pak ti poslanci...

Jindy dochází k tomu, že se ministři snaží, avšak narážejí na odpor či kutilství svých vlastních poslanců. Namátkou když ministr školství Mikuláš Bek (STAN) prosazuje převod financování nepedagogických zaměstnanců ve školství na obce a kraje, aniž by pro to měl na lokální úrovni zajištěnou podporu všech příslušníků aspoň své partajní stáje. Prohlubují se i rozdíly mezi koaličními partajemi.

Když Fialův tým do Strakovy akademie nastupoval, působil deklarovanou pečlivostí jako švýcarské hodinky. Končí ovšem podobně jako ty předchozí.

Vládní politici jako by zapomněli, že voličské chování víc než květnaté věty ovlivňuje každodenní praxe, a přestali si všímat, jaké dopady mohou mít konkrétní kroky, ale i pouhé záměry jejich resortů. Pokud se koalice mínila odlišit od chaotické vlády Andreje Babiše (ANO), nijak zvlášť se jí to nepovedlo.

Autor je politický analytik  

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít