ODS vznikla před 30 lety jako strana moci, strana, která pod vedením Václava Klause změnila ještě československé politické poměry. Odmítla myšlenky všeobjímajících hnutí, vsadila na „tradiční politiku“ a radikálně změnila celou zemi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: ODS slaví. Svou minulost

Síla a z ní vycházející sebevědomí přecházející zvolna do arogance, byla dlouhá léta poznávacím znamením ODS.

„Když se vám nelíbíme, tak nás prostě nevolte,“ vzkazovali politici ODS svým kritikům a mohli si to svého času dovolit. Protože to bývala velká strana a její ambicí byla při každých volbách hranice 30 procent.

Za 30 let existence vyhrála ODS třikrát sněmovní volby, i když naposledy už v roce 2006.

Dala zemi jednoho prezidenta, tři předsedy vlády, jednu předsedkyni a tři předsedy Senátu, jednu předsedkyni a dva předsedy sněmovny, primátory velkých a starosty menších měst a obcí.

Problém je, že doba velkých úspěchů skončila už poměrně dávno, před více než deseti lety. ODS možná vznikla jako strana moci a motor změn 90. let. Jen taky už víc než polovinu ze svých 30 let strávila v opozici, když počítáme i časy opoziční smlouvy.

Tah na bránu

To se stává každé straně v demokratických poměrech, jen je tu jeden rozdíl. Když se blížily sněmovní volby roku 2006, a ODS po mnoha letech v opozici slavila patnáctiny, byla jasným favoritem s propracovaným plánem, co dělat v prvním roce po nástupu k moci.

Převzato z Plusu

Sice se to tehdy lehce zkomplikovalo nečekaným volebním výsledkem 100:100, síla ODS byla ale nezpochybnitelná. Mirek Topolánek se pět měsíců před volbami mohl právem nazývat budoucím premiérem.

To sice současný lídr Petr Fiala dělá občas taky, ale sám ví, že ODS je v jiné situaci. Pokud nemůžete po téměř osmi letech v opozici, ani v alianci s lidovci a TOP 09, přelézt hranici 20 procent, je něco špatně. A je samozřejmě nejjednodušší to všechno hodit na Fialu, o jehož slabinách a limitech vám ochotně povypráví mnoho politiků ODS.

Fiala převzal v lednu 2014 ODS v zoufalé situaci, což mimochodem nejvíc vyniklo při vzpomínce, že se to také stalo v onom olomouckém hotelu, odkud Václav Klaus vystartoval k politickému vrcholu.

Politik, který do ODS vstoupil jen pár týdnů před tím, než se stal předsedou, stranu – manažerským slovníkem řečeno – stabilizoval, provedl nejtěžším obdobím, dosáhl jistých úspěchů ve volbách druhého řádu, ale poslední krok, návrat do Strakovy akademie hlavním vchodem, se zdá už nad jeho síly.

Vybral si to dobrovolně, není třeba ho litovat, ale taky je fér připomenout, že se za celých sedm hubených opozičních let neobjevil v ODS nikdo, kdo by se Petru Fialovi postavil.

Kdo by nabídl plán, svou osobnost a ochotu jít do těžkého zápasu. Jakoby už dlouho bylo z ODS cítit, že to tedy teď ještě nějak s Fialou dohrají, nechají ho odtáhnout nadcházející volby – a pak si tedy vážně řeknou, co a jak dál.

Proti ODS mluví stále spousta věcí, asi nejvíc to, že je to strana s minulostí, strana, která dokázala řadu svých někdejších voličů definitivně zklamat, což se zatím jejím nejsilnějším opozičním soupeřům Pirátům vyhnulo. Je to nezasloužený, možná „generační“ bonus, ale tak to v politice chodí.

Petr Fiala určitě ODS změnil, na což jeho spojenci rádi upozorňují. Není ani důvod pochybovat, že je to slušný člověk.

Problém je možná ale v tom, že „slušnost“ nebyla tou nejdůležitější vlastností, kterou voliči ODS vyžadovali. Byl to tah na bránu, sebevědomí, síla, image vítězů. Tu ODS ztratila a může se konejšit leda tím, že sociální demokraté, její souputníci a svého času největší soupeři, jsou na tom ještě mnohem hůř. Dobře, to nezní úplně optimisticky.

ODS dnes fakticky slaví své nejsmutnější kulaté výročí. Stejně jako olomoucký hotel, kde v dubnu 1991 vznikla, stále existuje. A na lepší časy jen vzpomíná.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít