Současně ale byly i případy, kdy židovští Izraelci podobným způsobem útočili na Araby, i když těchto případů bylo mnohem méně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Etnická miniválka v Izraeli

Arabští Izraelci jsou velmi rozmanitá skupina, muslimové, drúzové i křesťané, beduíni i obyvatelé měst. Část z nich, zejména drúzové, se považují za hrdé Izraelce, většina Arabů má k Izraeli komplikovaný vztah a určitá část se nyní projevuje velmi nepřátelsky.

Paradoxně jsou to často mladí lidé, kteří už jsou silně integrovaní do izraelské společnosti, ale o to méně se bojí vyjadřovat svůj nesouhlas nebo konfrontovat policii.

Částečně reagují na nespokojenost s konkrétními životními podmínkami, z části se jedná o projev jakési neadresné zloby, pocit zraněné hrdosti a symbolického přihlášení se k Palestincům a jejich cílům, jakkoli je situace izraelských Arabů odlišná.

Část změn smazal covid

Obrázek izraelské arabské veřejnosti je tedy komplikovaný. Na jedné straně bylo možné vidět, jak řada z lékařek nebo zdravotních sester, které se podílely na nedávném masivním očkování Izraelců, má na hlavě islámské šátky. Jinou tváří jsou mladíci, kteří hází Molotovovy koktejly na policii nebo i útočí na židovské kolemjdoucí.

Ironií situace je, že se i v tomto ohledu mnohé zlepšovalo v posledních letech. A ještě ironičtější je, že na tom má velkou zásluhu premiér Benjamin Netanjahu, který už před pěti lety prosadil plán na masivní investice v arabském sektoru, které měly vyrovnat rozdíly mezi židovskými obyvateli, historicky vzdělanějším a úspěšnějším sektorem společnosti, a jejich arabskými spoluobčany. Část z pozitivních dopadů těchto reforem v posledním roce smazal covid.

Převzato z Plusu

Na rozpoutání neklidu mají dlouhodobě vinu arabští politici v Izraeli, kteří místo starosti o situaci arabské komunity pěstovali politiku negativismu. To mimo jiné vedlo k naprosté skepsi nejmladší generace vůči politice i vůči starší generaci jejich reprezentantů. A možná to vedlo i k přesvědčení, že pouliční nepokoje jsou správnou cestou nebo třeba cestou jedinou.

Zlobu pomáhal rozdmýchat i jeden z hlavních arabských politiků v Izraeli Ajmán Úde, když sdílel zavádějící záběry z oblasti chrámové hory. Obecně hrály negativní roli sociální sítě. Nedá se vyloučit, že kdosi pomáhal věci rozdmýchat i ze zahraničí. Velká část davových útoků se odehrává ve smíšených židovsko-arabských městech, někdy je vedena na veřejně známé symboly koexistence, jako je restaurace Uri buri v Akku.

Dva šoky pro Izrael

Arabské nepokoje jsou také reakcí na střety s židovskými nacionalisty, někdy i ultrapravicí. Její představitelé se začali v dubnu sjíždět do Jeruzaléma a útočit na Araby, a to v reakci na útoky mladých Arabů na ultraortodoxní Židy, šířené po internetu.

Symbolickou vzpruhu získali židovští radikálové po posledních volbách, když se do parlamentu dostala koalice tří malých nacionalistických stran. Ovšem i její představitel Becal'el Smotrič, obviňovaný z podněcování nenávisti, odsoudil fyzický útok na arabského muže s tím, že ho „zahanbil až na dno duše“.

Izrael tedy zažívá dva šoky. Nejen z masivní střelby raketami z Gazy, která byla schopna prorazit ochrannou klenbu a způsobit chaos v izraelských městech. Ale také šok z rozvratu přímo v srdci Izraele, který dělí společnost zcela novým způsobem. Zacelit tyto rány bude trvat mnohem déle než obnovit pobořené domy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít