Zatímco jedni v Assangeovi spatřují nevyzpytatelného, leč kurážného zvěstovatele nekalých praktik a zločinů Bílého domu, druzí jej vnímají spíše jako hochštaplera nedbajícího na bezpečnost a utajení zpravodajců v poli; anarchistického whistleblowera, jenž se k dovršení všeho zaprodal Putinovu Rusku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Veselý: Perzekuce Juliana Assange je nepokrytým útokem na svobodu projevu

Pravda je spíše někde uprostřed, neboť je zapotřebí zohlednit psýchu člověka, který byl nucen strávit v izolaci dlouhých sedm let. Taková zkušenost by se negativním způsobem podepsala na každém z nás.

Údajnou kolaboraci Assangeho organizace s kremelským režimem je nutno podepřít pádnými důkazy, a nikoliv ji pouze konstatovat s odkazem na závěry tajných služeb, jež mají bohatou historii manipulací s důkazy.

Obvinění automaticky neznamená vinu a nelze je stavět na roveň pevným faktům. Zdalipak čeští Assangeho kritici vědí, že WikiLeaks zveřejnily výbušné diplomatické depeše vykreslující Putinovo Rusko jako zkorumpovaný mafiánský stát, kde je často obtížné rozlišit mezi oficiálními vládními strukturami a organizovaným zločinem – o čemž před osmi lety informoval list Guardian?

Věc se má jinak

Není samozřejmě vyloučeno, že Assange a spol. s ruským režimem vědomě spolupracoval, aby pomohl Donaldu Trumpovi k volební výhře. Je však pozoruhodné, kolik pozornosti čeští komentátoři věnují reálným a nereálným charakterovým vadám Juliana Assange, kdežto meritum věci je podle mého soudu někde jinde.

Juliana Assange a jeho organizaci se pokoušela kriminalizovat již Obamova administrativa, která se snažila perzekvovat i další proslulé whistleblowery. A zde vězí jádro pudla: Obamův kabinet se nakonec rozhodl, že od trestního stíhání WikiLeaks upustí, protože by jinak musel stíhat i přední periodika, příkladně New York Times, která Assangeho materiál publikovala.

Obamův Bílý dům, jenž během svého bezprecedentního tažení proti whistleblowerům resuscitoval archaický zákon o špionáži z roku 1917, pro svého nástupce vytvořil příznivé právní klima. Jenže Trumpova vláda si s lidskými právy nikdy hlavu nelámala a jde tvrdě po krku nejen Assangeovi, ale i několika dalším whistleblowerům včetně Chelsea Manningové, která WikiLeaks citlivé materiály předala.

Jde o novinářskou integritu

A třebaže se názory na osobu Juliana Assange povážlivě liší, mnozí novináři, analytikové, a dokonce i demokratičtí uchazeči o Bílý dům Bernie Sanders a Elizabeth Warrenová, žalobu vznesenou proti Assangemu odsuzují a považují ji za otevřený útok na svobodu projevu.

Převzato z Plusu

Je vcelku příznačné, že v tuzemském mediálním prostředí před perzekucí Juliana Assange nikdo nevaruje, jako kdyby snad lidská práva investigativců zveřejňujících kompromitující materiály o exponentech Putinova režimu stála nad základními právy Juliana Assange.

Trumpův kabinet dává ostentativně najevo, že jakákoliv publikace tajných vládních dokumentů se od nynějška může stát vysoce rizikovým podnikem. A jednoho krásného dne by mohli přijít na řadu i konzumenti vládních tajemství.

Washington si takto otevírá cestu k dalším možným útokům na liberální sdělovací prostředky, jež ostatně považuje za nepřítele lidu. Zde už nejde jen o plané výhrůžky nebo blacklisting prominentních zpravodajů; Trumpovy marně potlačované autoritářské touhy se zhmotňují přímo před našima očima.

Autor je komentátor Britských listů

Daniel Veselý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít