Současné rozsáhlé protesty se nesou ve znamení latinskoamerického podzimu. Pád bolivijského prezidenta v českých komentátorských kruzích příliš vody nerozčeřil. Máme o jednoho levicového autoritáře méně, takže asi není co řešit.

Pravicoví kritikové poukazují na autoritářské excesy Eva Moralese, aniž by na jedné straně přihlédli k tradičním vazbám mezi latinskoamerickou oligarchií a Washingtonem a na straně druhé k ekonomickým a sociálním úspěchům.

A v prvé řadě k faktu, že v čele země poprvé v její historii stanul domorodý lídr, který výrazně posílil postavení opomíjeného původního obyvatelstva. Moralesova Bolívie se stala latinskoamerickým ekonomickým tygrem, a to i díky tomu, že se odmítla řídit doporučeními Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Evo Morales sice před třemi roky prohrál referendum o tom, aby mohl neomezeně kandidovat na prezidenta, jenže toto rozhodnutí o rok později zrušil bolivijský nejvyšší soud. Tuto instituci ale mnozí považují za předpojatou, jdoucí na ruku Hnutí za socialismus.

Organizace amerických států kritizovala průběh říjnových voleb, v nichž Morales suverénně zvítězil, nicméně pro svá tvrzení dosud nepředložila pádné důkazy. A Evo Morales kvůli tlaku vojenských kruhů nakonec rezignoval a uprchl do Mexika, aby zamezil násilnostem, které po jeho pádu eskalovaly, a aby si zachránil holý život.

Převrat nelze ospravedlnit

Bývalý bolivijský prezident dozajista není svatý, ale kdo ve vysoké politice je? Ta zákonitě semele každého, kdo se v ní pohybuje déle. Morales učinil fatální chybu, když znovu usiloval o prezidentský mandát, na což podle všeho neměl nárok.

Ale za Moralesovy nejzávažnější prohřešky považuji nepravosti jeho kabinetu vůči domorodým obyvatelům žijícím v rozmanitém, ale křehkém ekosystému, tedy vůči těm, v jejichž jménu vždy kandidoval.

Bylo by ale příliš pohodlné latinskoamerickou realitu vnímat čistě středoevropskýma očima; vždyť oprese a ekonomická exkluze drtivé většiny Bolivijců přirozeně zažehla touhu po změně. Bylo by také ukvapené hodnotit levicovou Moralesovu agendu optikou naší dějinné zkušenosti.

A co vlastně může ospravedlnit zcela zjevný puč, který spustil stavidla násilností? Hovořme bez uzardění o puči; jak jinak si vysvětlit nátlak armády na politika stojícího v čele státu, aby odstoupil a nakonec uprchl do zahraničí? Dá se snad takto s úspěchem řešit politická krize? Tolerovali bychom snad něco podobného v České republice? Státní převrat nemusí být vždy krvavý, ale může vést k brutalitě a násilí.

Moci se chopila junta

A právě k tomu v Bolívii došlo. Byly zabity desítky lidí, zatímco přechodná bolivijská prezidentka Jeanine Áñezová armádním složkám poskytuje imunitu. Dochází k útokům na politické oponenty, včetně žhářských útoků.

Převzato z Plusu

Na vzestupu je také rasismus, domorodé obyvatelstvo se proto obává nejen o svou bezpečnost, ale i o ztrátu těžce nabytých ekonomických a sociálních svobod.

Bolivijský Kongres nyní schválil vypsání nových voleb, ovšem bez Moralesovy účasti. Nový ministr vnitra slíbil, že Moralese uvězní po zbytek jeho života za to, že podporuje „terorismus“. To je kódové slovo pro protesty proti nové vládě či spíše juntě.

A Černínský palác, který si tolik zakládá na lidských právech, v tomto i v dalších případech mlčí.

Autor je komentátor Britských listů

Daniel Veselý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít