Kdo má rád teorie, že íránský režim je už zase před zhroucením, musel si v uplynulých měsících mnout ruce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Břetislav Tureček: Íránský režim čelí dalším protestům – tentokrát kvůli otravám školaček

Velmi turbulentní období odstartovala v září smrt Mahsy Amíníové, která přišla o život za nejasných okolností v době, kdy se ji snažila kvůli nedostatečnému zahalení vlasů a těla převychovat mravnostní policie.

Incident vyvolal v celé zemi tak rozsáhlé demonstrace a gesta vzdoru, že světová média zaplavily hlasy íránských opozičníků i západních aktivistů doufajících, že tentokrát už to vyjde a takzvaná šátková revoluce vládnoucí establishment když ne rovnou smete, tak donutí k zásadním ústupkům.

Obušky a střelba kauzu nevyřeší

Jenže Islámská republika Írán v únoru oficiálně oslavila už 44. výročí revoluce, aniž by se naděje jejích odpůrců naplnily. Protesty tou dobou už dávno skomíraly, jak od počátku předpovídali realisté.

Část revoltujících zastrašila tvrdost i brutalita bezpečnostních složek v ulicích a systematické zatýkání tisíců lidí. Další prostě po měsících nepokojů začala přemáhat únava a pocit marnosti.

No a pak je tu tradiční mlčící většina Íránců, o které se na Západě nikdy moc nemluví. Ta s režimem nutně nesympatizuje, ale na příkladech Sýrie, Libye nebo Iráku dobře vidí, jak také může skončit revolta proti vládě, pokud nemá jasný plán a vůdce, a nadto si v ní začnou cynicky přihřívat polívčičku politici a tajné služby jiných států.

Ani s rozpačitým koncem šátkové revoluce nespokojenost Íránců neutichá – momentálně je pobuřuje další propad íránské měny rijálu nebo třeba zdražování potravin, zejména masa.

Do toho ale postupně vstoupila aféra, jakou země už dlouho nezažila. Hromadné otravy až pěti tisícovek íránských školaček a studentek.

Začalo to už v listopadu skupinou 18 děvčat v posvátném městě Komm, od té doby ale takové případy ohlásilo už 25 z 31 íránských provincií. Stovky mladých Íránek se potýkaly s nevolností, dýchacími obtížemi, bolestmi hlavy i končetin, řada jich skončila v nemocnici.

Veřejný prostor zaplavují hlasy vyděšených a rozezlených rodičů, že své dcery nebudou do nebezpečných škol posílat.

Úřady tápou, co se týká příčiny – nejčastěji se mluví o otravě pesticidy – a neznámí zůstávají i pachatelé travičských útoků.

Také paleta jejich pohnutek může být široká – od snahy nějaké extremistické opozice takto drsně zdiskreditovat režim, přes kolující hypotézu, že sama vláda trestá či spíš děsí mladé Íránky, které na podzim daly impuls šátkové revoltě, až po tezi, že nějaká podzemní fundamentalistická skupina chce takto poškodit pro ni „příliš liberální“ íránský systém a sabotovat dívčí školství.

Už i nejvyšší vůdce země Alí Chámeneí v pondělí explicitně zmínil „otravu“ a „neomluvitelný zločin“ a prohlásil, že pachatelé budou tvrdě potrestáni – mezitím už údajně bylo zatčeno několik podezřelých.

Chámeneího volba slov každopádně naznačuje, že režim si je závažnosti situace dobře vědom. Politické špičky také patrně chápou, že ať útoky míří odkudkoli na kohokoliv, pomocí obušků a střelby do demonstrantů kauzu s otrávenými školačkami vyřešit nepůjde.

Faktem ale zůstává, že si za čtyři dekády své existence íránský režim poradil i s většími hrozbami – k pramalé radosti svých protivníků.

Autor je vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha

Břetislav Tureček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít