Volbu nové hlavy státu v Iráku doprovázel raketový útok na budovu parlamentu. Rozrušilo to málokoho, vždyť podobné ostřelování nedávno poslanci nedávno zažili při výběru předsedy parlamentu. Zatím nikdo neví, zda po této střelbě nastane klid, a nebo zda nevěští nové kolo napětí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Nový prezident Irák zklidní. Nebo rozbouří

Irák se totiž už delší dobu potácí v politické krizi, jen volba prezidenta zabrala poslancům rok, protože jeho výběru bránilo hned několik obtížně řešitelných vnitropolitických konfliktů. Teď Iráčané přinejmenším vědí, že jím bude Abdal Latíf Rašíd.

Ten porazil dosavadní hlavu státu Barhama Sáliha, který kandidoval podruhé, ale neúspěšně. Novému prezidentovi je sedmdesát osm, je původně inženýrem vystudovaným v Británii, a v minulosti už byl ministrem vlády v období po svržení Saddáma Husajna. Zvolení hlavy státu lze označit za úspěch, ale s výhradami.

Rašíd místo Sáliha

Politická krize, která v Iráku blokuje řadu dalších kroků, má hned několik vrstev. Jednou je spor uvnitř kurdské komunity, což je podstatné, protože podle iráckých zvyklostí má být prezidentem irácký Kurd, zatímco premiérem zástupce šíitské většiny, a předsedou parlamentu arabský sunnita. Nový prezident Rašíd i dosavadní prezident Sálih jsou tedy iráčtí Kurdové, stejně jako pětina obyvatel země.

Jenže kurdská komunita je rozštěpena na dvě soupeřící strany, a každá prosazovala do funkce svého člověka, a musela se ucházet o přízeň arabských Iráčanů šíitského i sunnitského vyznání. Zvítězil tedy Abdal Latíf Rašíd, jehož podporovala Vlastenecká unie Kurdistánu, a prohrála proti ní stojící Kurdská demokratická Strana Iráku.

Ironií situace je, že nový prezident republiky i jeho žena jsou členy právě této poražené strany, ale nominovala je ta vítězná. Boj o obsazení prezidentského postu je tedy dalším projevem vnitrokurdské války, která kurdskou komunitu bude oslabovat.

Z krize do krize?

Situace je rámována širší politickou krizí. Parlamentní volby se konaly už před rokem, a poslanci nebyli schopni nejen zvolit prezidenta, ale nepodařilo se ani ustavit vládu. Spor se ovšem tentokrát nevedl mezi Araby a Kurdy, nebo arabskými sunnity a šíity, ale především uvnitř šíitského společenství.

Vítězem loňských voleb se stala strana, v jejímž čele stojí Mukdada Sadr, populista, který se staví nejen proti Americe, ale i íránskému vlivu ve jménu iráckého nacionalismu. Ostatní šíitské strany, které jsou naopak pod silným vlivem Teheránu, se Sadrem odmítly spolupracovat, a země zůstala bez vlády.

Zvolení nového prezidenta tuto situaci už v tuto chvíli částečně odblokovalo, protože Rašíd vzápětí pověřil se sestavením vlády šíitu Muhammada Súdáního. Toho podporuje největší parlamentní blok složený z proíránsky naladěných poslanců.

To znamená, že prezident a případná Súdáního vláda se okamžitě ocitá v konfliktu s  protiíránským šíitou Sadrem – vítězem parlamentních voleb a papírově vzato hlavním kandidátem na premiérský post. O tom, že Sadr dokáže pomocí svých ozbrojených přívrženců vyvolat potíže, přitom nikdo nepochybuje.

Zatím tedy není jasné, jestli salva devíti raket, vypálená na parlament volící po ročním otálení prezidenta, byl ohňostrojem vítajícím nastolení klidu, anebo prvním výstřelem nového, potenciálně velmi nebezpečného vnitropolitického konfliktu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít