Dlouho avizovaná akce proběhla příznačně na Den učitelů a účastnily se jí tisíce lidí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Lidé z humanitních a společenskovědních oborů se přihlásili o slovo. Jejich situace je neudržitelná

Historické kořeny současné neutěšené situace sahají několik dekád zpátky. Tehdy se rozhodlo o koeficientu náročnosti, podle kterého se vysoké školy financují. Stát tak de facto rozhoduje o tom, jaký obor je jak nákladný – a zrovna u těch humanitních a společenskovědních nějak předpokládá, že pro tento typ studia a výuky není vlastně nic potřeba. Nic kromě pověstného pera a kusu papíru.

Jenže to je jen řetězení předsudků, které v reálném důsledku z těchto oborů dělají chudou příbuznou české akademické sféry. V současné chvíli má třeba takový odborný asistent na humanitní nebo společenskovědné fakultě základní tabulkový plat 32 400 korun hrubého.

Lépe na tom nejsou ani docenti nebo třeba profesoři, kteří mnohdy berou necelých 38 tisíc korun hrubého měsíčně. Důstojně se uživit je tak pro tyto lidi takřka nemožné.

Zbavuje se ČR intelektuálních kapacit?

Takové příjmy jsou nedostačující – vždyť se jedná o lidi s vysokoškolským vzděláním, kteří investují čas a energii do dalších generací, musí být konkurenceschopní v mezinárodních výzkumech a projektech, musí své vzdělání neustále aktualizovat.

Často přitom pracují nejen za málo peněz, ale bez adekvátních materiálových podmínek, školy často nemají ani dostatek prostoru na výuku nebo potřebnou techniku k vyučování, bez které se dnes nikdo neobejde. Je to nedůstojné a rozhodně by to takové být nemělo.

Hodně specifickou pozici mají v akademii také doktorandi a doktorandky. I když se často jedná o už dospělé lidi, kteří třeba mohou uvažovat o založení rodiny, a dokonce by si přáli bydlet sami, nikoliv ve studentském spolubydlení, jejich odměňování je tristní. Nedosahuje ani minimální mzdy, za poslední roky se z částky 11500 korun nezvedla.

Přitom jde doslova o budoucnost české akademie, o lidi, kteří často suplují na katedrách různé druhy práce a ještě musí sami bádat, učit – v podmínkách, které jim neposkytují žádné zázemí a které je nutí minimálně k další jedné práci na celý úvazek navíc. Opravdu má český stát takový vztah k mladým akademikům a akademičkám, že je de facto motivuje akorát tak k odchodu ze země?

Takřka v každé západní zemi totiž mladí lidé v akademii dostanou výrazně lepší mzdy, pracovní podmínky i zázemí. Bez nadsázky se tak dá říct, že Česko svým přístupem k humanitním a společenskovědním oborům zbavuje samo sebe intelektuálních kapacit, které přitom pro tolik potřebnou obnovu země potřebujeme my všichni.

Je vlastně smutné, že tyto fakulty se musí před veřejností obhajovat, že si stát sám neuvědomuje, v čem jsou pro nás kulturním a společenským přínosem.

Na druhou stranu je dobře, že si po letech přešlapování, stěžování v soukromí a zatínání zubů lidé z humanitních a společenskovědních fakult odhodlali k akci a vyšli do ulic. Uvidíme, jak na jejich první varovný signál zareaguje vláda a také, jestli protestující ve svém odhodlání vydrží.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít