Evropan Fico a visegrádské hrátky
Henrymu Kissingerovi, americkému politologovi, bývalému ministru zahraničí a bezpečnostnímu poradci dvou amerických prezidentů, se přisuzuje následující citát. „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy.” Pravdivost této úvahy se v mezinárodních vztazích potvrzuje stále znovu. A dobře je znát při sledování vztahů v rámci visegrádské čtyřky.
Tomuto uskupení středo a východoevropských států předsedá Polsko. Přesto jel jejich postoje do Bruselu sdělit a projednat slovenský premiér Robert Fico.
Není se co divit. Maďarsko a Polsko jsou s evropskou exekutivou na nože už dlouho a Varšavě dokonce hrozí aktivace článku sedm Lisabonské smlouvy. Procedura může skončit až pozastavením hlasovacích práv Polska v Evropské unii.
Česká republika se držela dlouho stranou, ale ostentativní vyjádření české vlády ohledně uprchlických kvót dostalo na konfliktní trajektorii také Prahu.
Alespoň nějaké nasazení
V jiné pozici je Slovensko. Je členem eurozóny a nikdo mu nevyčítá, že by chtělo opustit principy právního státu a liberálně demokratického politického zřízení tak, jako Polsku a Maďarsku.
Pokud bude zamítnuta jeho žaloba na uprchlické kvóty, což generální advokát Evropského soudního dvora doporučil, nebude ve sporu s Bruselem a jinými členskými státy ani kvůli schváleným a platným migračním kvótám.
Slovensko se totiž, sice s minimálním nasazením, ale přesto alespoň nějakým, jednou za čas odhodlá pár prověřených žadatelů o azyl přijmout, případně pro ně nabídnout místo v rámci programu relokací z Itálie a Řecka.
Evropský premiant
V rámci zemí visegrádu se tak může a chce jevit jako premiant. Bylo to dobře vidět na tiskové konferenci slovenského premiéra Roberta Fica a předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera. Na ní jsme se dozvěděli, že Slovensko chce být v jádru Evropské unie.
„Robert Fico si asi spočítal, kde leží zdroj moci, vlivu a také velkého množství peněz určených na rozvoj.“
Thomas Kulidakis (komentátor)
Prohlášení, které slovenský premiér říká, kudy chodí. Společně se slovy, že visegrád je důležitý, ale unie a její jádro jsou pro slovenskou vlády důležitější.
Slovensko prý také souhlasí s principy směrnice o vysílání pracovníků, která zaručuje například slovenským zaměstnancům pracujícím pro slovenské firmy ve Francii obdobné mzdy jako mají místní, což je opatření proti takzvanému sociálnímu dumpingu.
Premiér Fico směrnici považuje za spravedlivou, protože dle něj budou časem přicházet pracovníci i na Slovensko. Konkurence levné pracovní síly z ještě levnějšího východu, severu nebo jihu by asi slovenské pracující a odboráře nepotěšila.
Politický cynismus
Z jednání slovenského premiéra je možné vyčíst, že přebírá prvenství a vedení V4. Snaží se být příkladným Evropanem, který brzdí výstřelky jiných států visegrádu a vyjednává o kompromisu, čímž jasně přebírá pozici, kterou měla doposud v Bruselu Česká republika.
Ve světě politiky často platí přístup „něco za něco”. Právě to mistrně předvedl předseda slovenské vlády, který v Bruselu jednal ve jménu zemí V4 s předsedou Evropské komise. Robert Fico si asi spočítal, kde leží zdroj moci, vlivu a také velkého množství peněz určených na rozvoj.
A není první, vzpomeňme, jak nečekaně na poslední chvíli pro přijetí uprchlických kvót hlasovalo Polsko. Ovšem zdá se, že výhodu z pozice jednookého mezi slepými, který je králem, přebírá Bratislava. Jakožto nejméně problematický člen uskupení, na které se mnozí starší členové unie dívají skrze prsty. Je to politický cynismus, ale zdá se, že se vyplácí.
Jaký Trump a Harrisová? Je tu Kemi Badenochová!
Jan Fingerland
Výročí 17. listopadu 1989? Musíme si znovu a znovu procházet ztrácením a nalézáním svobody
Martin Fendrych
Moderní technologie jsou mocná zbraň. A nebezpečná
Marek Hudema
Jaderná Ukrajina?
Libor Dvořák