Po návratu ze zámoří se hlava státu sešla s premiérem a šéfem státní kasy, neřekla však nic. Vyjádří se až příští úterý.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Perknerová: Druhý rok Petra Pavla. Jaký byl?

Je pravděpodobné, že zákon roku podepíše, byť k signaci přidá několik káravých vět. Pavel se v této roli cítí nesvůj, ekonomice příliš nerozumí a logicky dává na experty, které si vybral.

Lidé by se mohli ptát, proč jim tedy nenaslouchá a jde na ruku čtyřkoalici, která předvedla ledabylý výkon. Neběží až tak o oněch 40 miliard, které létají ve vzduchu, ale o celkový přístup k páteřní legislativě.

Není přece jedno, že laboruje s čísly, jež se vážou k předpisu, který ještě nebyl schválen. To už není odborná, nýbrž čistě politická otázka. Prezidentovo důrazné slovo by bylo zcela namístě.

Platová polízanice

Druhý mediální moment přinesla motanice kolem platu pro první dámu. Petru Pavlovi šlo o to, aby se každému partnerovi hlavy státu doba strávená na Pražském hradě započítávala do penze a mohl legálně využívat část prezidentského příjmu.

Kancléř Milan Vašina ovšem odeslal na ministerstvo práce a sociálních věcí přípis, podle něhož by sama Eva Pavlová měla brát zhruba 95 tisíc korun měsíčně.

Vzbudilo to velký odpor veřejnosti. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) odmítl nechat si máslo na hlavě a ohradil se proti tomu, že by to byl jeho návrh. Nakonec bude platit původní Pavlova verze, ale škoda už byla napáchána.

Mlčí tam, kde by měl mluvit

Prezident pokračoval v návštěvách regionů a v tomto oboru je velmi dobrý. Stejně bravurní je ve vojenské problematice. Jako první už letos v březnu předpověděl, že mír na Ukrajině nebude spravedlivý a klid zbraní nastane zřejmě výměnou za dočasnou ztrátu území napadené země.

Jenže stačí to? Prezidentův silný názor absentuje u záležitostí, k nimž by se vyjadřovat měl.

Nevíme, co třeba říká nálezu Ústavního soudu, kterým byl zrušen lex Babiš II, jak nahlíží na přílepky k zákonům či změnu jednacího řádu Sněmovny. Zcela pak chybí Pavlův komentář k vývoji v Evropské unii, chřadnutí německého automobilového průmyslu a Draghiho zprávě o slábnoucí konkurenceschopnosti starého kontinentu.

Namítne-li někdo, že to není jeho parketa, pak tou je určitě eskalující situace v Rumunsku nebo Gruzii. Z jakého důvodu se Pavel postavil na stranu gruzínských demonstrantů a dosluhující prezidentky, která odmítá opustit úřad, avšak nepromluvil o rumunských prezidentským volbách, jež zrušil konstituční soud?

Měl by se podělit o svůj pohled na ústavnost, demokratické principy a verdikty pod nátlakem ulice nebo dominantní západní mocnosti.

Petr Pavel má tři roky na to, aby se stal důležitým hráčem na české politické scéně. Zatím jím není. Možná ani nechce být. Přesto po sněmovních volbách 2025 tato výzva přijde. Měl by být připraven.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku.

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít