Protože teoreticky je situace jasná. Po ukončení ustavující schůze sněmovny, která by se snad nemusela na ničem vážném zaseknout, podá vláda Andreje Babiše (ANO) podle Ústavy demisi do rukou prezidenta, který jí poděkuje, požádá ji, aby spravovala zemi do doby, než se svých povinností ujme nový kabinet a… A tady začíná známý problém.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Nechte článek 66 spát

Bude prezident takového aktu schopen? Předpokládejme, že ano. A pak přichází vrcholný moment demokracie: mírumilovné předání moci nové garnituře. Což nejde bez toho, že prezident jmenuje nového předsedu vlády.

A znovu: Ví někdo, co přesně chce v tu chvíli udělat prezident, jenž už v minulosti dokázal, že sněmovní většinu nepovažuje při svých úvahách o podobě vlády za nijak podstatnou překážku?

Z veřejných prohlášení politiků hnutí ANO to vypadá, že se s odchodem do opozice smířili a že se na to vlastně docela těší. Andrej Babiš podle svého vyjádření odmítl prezidentem nabízené dva pokusy sestavit svůj kabinet.

Takže tak nějak všichni počítáme se scénářem, kdy se do Lán či do Ústřední vojenské nemocnice dostaví lídr koalice Spolu Petr Fiala, předloží prezidentovi seznam 108 podpisů pro novou vládu, prezident pokývá hlavou a za deset dní máme nový kabinet.

Delikátní a riskantní operace

A opravdu to tak bude? Prezident se může rozhodnout jakkoliv, může si vzpomenout na své dávné prohlášení, že jmenuje zástupce strany s nejsilnějším poslaneckým klubem, což je ANO – a pokud nechce Andrej Babiš, co takhle Alena Schillerová nebo Karel Havlíček?

Nebo kdokoliv jiný, třeba s argumentem, že ve volbách propadlo rekordní množství hlasů, a tak by zemi prospěla jakási „úřednická vláda národní shody“, přičemž je úplně jedno, že nic jako „úřednická vláda“ neexistuje.

Sněmovní většina vzešlá z říjnových voleb se své vlády dočká, stačí udržet disciplínu a zvolit Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09) předsedkyní sněmovny. A možná to nebude ani potřeba, třeba v sobě Miloš Zeman znovu objeví úctu k parlamentní demokracii, což by znamenalo, že už nemá žádné jiné možnosti.

Jenže tohle celé zdánlivě poklidné předání moci může narazit na článek 66 Ústavy, kterým dokáže – zjednodušeně řečeno – Parlament dočasně odebrat prezidentovi jeho pravomoci. A měli bychom si všichni přát, aby se to nestalo.

Na budoucím předsedovi vlády Petru Fialovi bylo v neděli v TV Prima vidět, jak opatrně kolem téhle varianty vývoje našlapuje. Protože onen článek 66, o jehož existenci měl ještě před třemi týdny málokdo ponětí, je atomová puma české Ústavy.

Ještě nikdy nebyl použit. Neexistuje precedens ani návod, kdy a na základě jakých dokumentů, zpráv, důkazů může být prezident dočasně odstaven.

Jisté je jedno: je to naprosto delikátní operace vůči demokraticky zvolené hlavě státu. A mimořádně riskantní, která se může snadno stát zdrojem společenského konfliktu nevídaných rozměrů.

Převzato z Plusu

Příznivcům prezidenta Zemana patrně nikdo nikdy nevysvětlí, že nejde o puč, ale o krok, který má zajistit prosté fungování státu. A otevře se tím dosud bezpečně uzavřená možnost, že podobně, třeba i mnohem účelověji, bude postupovat ve vhodné chvíli příští parlamentní většina proti příštímu prezidentovi.

Hlasování bude předcházet ještě jedna zpráva lékařského konzilia a řekněme si to asi tak: Pokud bude prezident Zeman v příštích dnech a týdnech schopen se podepsat, měl by článek 66 i tentokrát zůstat nedotčen.

Může to přinést jisté komplikace v povolebním chodu státu? Ano. Ale v dlouhodobém výsledku mnohem menší, než jaké by mohla způsobit jedna demonstrace síly momentální většiny v obou komorách.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít