Česko a Slovensko o Ukrajině – jiné zájmy i jazyk ztěžují diskusi
Zní docela logicky námitka, že když se politické reprezentace dvou blízkých sousedních států neshodnou v zahraniční politice, bylo by dobré jednat, nikoli společnou debatu omezit. Mají-li se obrousit hrany, nestane se tak na dálku, ale jen setkáváním české a slovenské vlády. Ano, řeč je o roztržce mezi nimi v postoji k ruské agresi na Ukrajině.
Při bližším zkoumání se ale ukáže, že zrušené společné zasedání vlád není velký problém. Když se nyní neuskuteční toto politické jednání, nijak neutrpí bohaté mnohavrstevné vztahy ekonomické, kulturní, sportovní a především lidské.
Petr Šabata: Česko a Slovensko o Ukrajině – jiné zájmy i jazyk ztěžují diskuzi
Nejsou tedy ani zmražené, jak říká stínový premiér za ANO Karel Havlíček, ani v ohrožení, jak opakuje slovenský premiér Robert Fico. Časem by mohly být narušeny tyto „půjčky vzájemné důvěry“, jak soužití hezky nazval právě Fico, to kdyby slovenský premiér dál přitvrzoval rétoriku ve vztahu k Ukrajině, což je prapůvod celého sporu.
Není žádný závažný důvod organizovat nadstandardní společně zasedání a usmívat se tam například na ministry za Slovenskou národní stranu, jejíž šéf Andrej Danko tvrdí, že Rusko není v konfliktu na Ukrajině agresorem.
Fico udělá cokoliv
Především ale případné pokusy o dialog nedávají smysl proto, že české a slovenské jednání i komunikace týkající se války přímo za východní slovenskou hranicí jsou úplně mimoběžné.
Vidíme dva různé světy, kde každá strana sleduje jiné zájmy, mluví jiným jazykem a pro jiné publikum.
Robert Fico to říkal před volbami a opakuje v surové podobě i jako předseda vlády, že vojensky nepodpoří Ukrajinu a odmítá sankce proti Rusku. Přesně dva roky od začátku války použil slova o „řádění ukrajinských neonacistů“ a „falešném démonizování prezidenta Putina“.
To gesto chápu, reaguje na mezivládní roztržku Pithart. Podle Radičové společnost nemůže mlčet
Číst článek
To je především vůči Ukrajině, jejíž občané umírají i za svobodu Slovenska, velmi kruté a Ukrajinci si ta slova jistě budou pamatovat. Fico nehájí zájem Slovenské republiky, ale svůj zájem politický, stále mluví k domácímu publiku, aby si udržel podporu svých voličů a aktuálně podpořil vládního kandidáta Petra Pellegriniho v prezidentských volbách.
Naopak Česko od prvních minut po napadení Ukrajinu všestranně podporuje a podílí se na upevňování proukrajinského a protiruského postoje EU a NATO – protože je to jeho základní bezpečnostní zájem.
Zatímco členové slovenské vlády šíří kremelskou propagandu, Česko úspěšně shromažďuje stamiliony eur na munici pro Ukrajinu, kterou je schopno nakoupit ve světě a dodat napadené zemi, když ji nejvíc potřebuje.
Fico nemůže ze svého postoje uhnout, protože potřebuje podporu svých voličů při útocích na právní stát a demokratické instituce. A velmi vhod by mu přišel Peter Pellegrini v prezidentském paláci, protože by mu v tom pomáhal, nikoli bránil, jako dnes Zuzana Čaputová, a jistě by se mu postavil druhý prezidentský kandidát Ivan Korčok. Fico udělá cokoliv, aby se definitivně zbavil strachu, že budou do konce dovedena obvinění desítek blízkých lidí z dob jeho vládnutí a vyneseny tresty.
Ani česká vláda nemůže slevit ze svého postoje, protože hájí nejdůležitější bezpečnostní zájem země. Také proto, že Česko má s Ruskem tragickou historickou zkušenost. Stejnou má i Slovensko, ale Robert Fico a jeho podporovatelé ji z paměti vytěsnili.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Premiérův slib německých platů a pokrytectví v české politice
Kateřina Perknerová
Trumpovo druhé prezidentství dostává tvar
Jiří Pehe
Západ není připravený na vleklou válku. Chce žít ve svém teplíčku, vzkazuje Zalužnyj
Libor Dvořák
Tato hymna není pro vás. Nad Tatrou se opět blýská
Kamila Pešeková