Hlavním vítězem voleb je relativně nová strana demokratů, poprvé byla ve volbách v roce 2005. Teď dostala něco těsně pod 30 procent hlasů a její předseda Jens Frederik Nielsen dostal vůbec nejvíc preferenčních hlasů, téměř pět tisíc z celkem 28 tisíc odevzdaných hlasů.

Demokraté jsou liberální strana i ekonomicky. Jsou pro trochu větší otevření Grónska pro byznys ze zahraničí a také jsou pro postupné odtržení od Dánska. Posílila také strana Naleraq, která je pro co nejrychlejší nezávislost. Skončila na druhém místě.

Poraženými jsou současné vládní strany Siumut a Inuit Ataqatigiit. Obě přišly o 15 procentních bodů oproti předchozím volbám, ale jsou pořád významnou silou, možná i koaliční. Svým způsobem je poražena myšlenka setrvání v Dánsku. Jediná strana ze šesti kandidujících, která to prosazuje, zůstala na sedmi procentech.

Jednoznačně poražená je také idea připojení nebo sbližování se Spojenými státy. Úplně nová strana Qulleq, jejíž politici dokonce cestovali za americkými republikány a jednali o tom, co by se mohlo stát, dostala ve volbách jedno procento, což je asi 300 hlasů. Nebudou tedy mít v 30členném parlamentu žádného zástupce.

Jens Frederik Nielsen říkal, že ve středu čeká jeho stranu velký den. Nevyloučil, že by chtěl být premiérem. S kým koalici sestaví, těžko říct. Se stranou Naleraq, která skončila druhá na pásce, se asi bude přít o rychlost vyhlášení nezávislosti.

Naopak se stranami Siumut a Inuit Ataqatigiit je rozděluje pohled na uvolnění pravidel těžby nebo rybaření. Právě rybaření možná rozhodlo o tom, kdo bude mít premiéra. Podle grónského deníku Sermitsiaq nejspíš současné vládě volby prohrálo to, že možná příliš regulovala rybaření. Jasné ale je, že další kroky k nezávislosti Grónska jsou nasnadě.

Odtržení od Dánska

Čistě formálně je osamostatnění od Dánska jednoduché. Lidé by o tom rozhodli v referendu, které by potvrdil dánský parlament. Ale realita bude složitější, protože je nutné zajistit funkční stát. Dánsko teď platí asi polovinu rozpočtu Grónska, v přepočtu asi 16 miliard českých korun každý rok.

Ve hře je tedy varianta postupného odchodu, kdy Grónsko bude přebírat odpovědnost za jednotlivé kapitoly. Mezi státy platí dohoda, že Grónsko si může vzít pod své rozhodování nějakou další oblast, ale pak ji musí platit. Zejména tento postupný odchod může být důležitý s ohledem na tlak Spojených států.

Co se financování týče, existuje také více variant. Jedna z nich je jasná: těžba. To v podstatě navrhuje Donald Trump, současná vláda to ale příliš nechce. V tuto chvíli jsou v Grónsku jen dva aktivní doly. Jeden na zlato a druhý na anortozit, což je bílý kámen, který se skládá z vápníku, křemíku a především hliníku. Hliník se běžně extrahuje z bauxitu, ale právě z anortozitu, to jde mnohem lépe.

Dalších materiálů k těžbě by byla v Grónsku spousta, protože se uvolňují s táním ledovců. Grónsko má ale pochopitelně zkušenost se znečištěním, a proto se tomu současná vláda spíše brání.

Další variantou je turismus a věda. V Grónsku je univerzita i spousta prostoru pro zkoumání třeba klimatické změny. V posledních letech také otevřeli nové letiště, aby do země mohlo přicestovat více turistů.

Vztahy obou zemí jsou historicky nešťastné. Grónsko bylo do roku 1953 kolonie. V posledních letech vyšly na povrch hlavně dvě kauzy. První odstartovalo odhalení násilného zavádění nitroděložních tělísek ženám a odebírání dětí rodinám, které k tomu podle Dánů nebyly způsobilé.

A pak je tu dokument dánské veřejnoprávní televize o tom, kolik toho Dánové ze země vyvezli. Vypočítali to na 1,3 bilionu korun, ale ta cifra byla hodně kritizovaná. Dánská televize potom dokument dokonce stáhla, ale Gróňané mluví o tom, že tlak dál cítí.

Jakub Lucký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít