Své o tom mohou vyprávět i takoví kadeti jako Miloš Zeman, Václav Klaus a Jiří Paroubek. Posledně jmenovaný dal rovnou průchod svému velikášství a vsadil i na tlustou bichli plnou fotografií.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Napomádované knihy místo stranických programů?

Snad je to tím, že kampaň hnutí ANO a hnutí Přísaha chystají lidé z jedné marketingové líhně, každopádně před říjnovými volbami na sebe poutají největší pozornost spisovatelské počiny Andreje Babiše a Roberta Šlachty. Bývalý policista to má snazší: thrillery táhnou. Co ale premiér, od něhož se očekává skládání účtů?

Babiš vychází ze smutného faktu, že politické programy voliči nečtou – přestože pak v průzkumech předstírají, jak moc se orientují zejména podle nich. Proto jim servíruje svoje názory a plány čtivější formou. Zjevně ale nepočítá s tím, že lidé oba texty budou porovnávat.

Fígly politických dinosaurů

Při četbě knihy O čem sním, když náhodou spím z roku 2017 máte dojem, že jejím autorem je modernizací posedlý lídr Pirátů. Byla ještě dozvukem časů, kdy Babiš smýšlel o rozpočtových prioritách, transparentnosti v politice, evropské integraci nebo třeba migraci jinak než dnes.

Nyní už neobsluhuje liberální, ale spíše levicově konzervativní elektorát, který se rád nechá strašit tu uprchlíky, tu Piráty a s nímž se nejlépe hovoří o důchodech či problémech zdravotnictví – a tomu též přizpůsobuje své věty v letošním dílku.

Ostatně ani název knihy už není vizionářský, ale důvěrně známý z e-mailových spamů šířených specifickou částí občanů: Sdílejte, než to zakážou!

Nevyčítal bych politikům, že jim, až na čestné výjimky, knížky chystají zdatnější psavci nebo že jejich literární úroveň jde výrazně pod laťku. Přece jen se jedná hlavně o součást kampaní, tedy o zboží s krátkou expirační dobou. Přesto by bylo na místě držet aspoň ideovou a hodnotovou konzistenci.

U Andreje Babiše pak je ještě jeden problém. Opakovaně slibuje, že teď už kandiduje opravdu naposled. Připomíná to rozlučková turné rockových kapel. Některé takto jezdí už dvacátým rokem. U politika jde ale o víc, o jakési citové vydírání: Ještě mi dejte poslední šanci a pak už vám dám pokoj.

Jenže exekutivní moc je silné afrodiziakum. Babišovi se naopak dá věřit, že nepomýšlí na prezidentskou roli. V ní by se nudil. Koneckonců coby vzor empatie a lidumilnosti už hnutí ANO prezentuje Alenu Schillerovou. Nyní je pro Babiše klíčové obhájit čtyři roky pobývání v premiérské pracovně plus uspět s nějakým tím novým slibem.

Převzato z Plusu

Když jsem otevřel Babišovu předešlou knihu, vypadla mi z ní záložka. Tedy přesněji letáček, z nějž jsem si záložku vyrobil. S Andrejem Babišem na něm je Martin Stropnický a spolu tvrdí: „Nenecháme se zastavit. Změnu dotáhneme.“

Čas oponou trhnul, Stropnický vyměnil politiku za diplomacii a Babiš už chce zase dotahovat, co dosud nestihl. Přinejmenším se však už naučil fígly politických dinosaurů a přivedl je k dokonalosti.

Vášnivým čtenářům se zájmem o veřejné dění proto spíš než knihy politiků doporučuji položit si vedle sebe programy stran z několikerých voleb a u těch, které se podívaly do Strakovky, i programová prohlášení jejich vlád. Kdo se do nich zahloubá pozorně, nebude vědět, zda se dřív smát či plakat. Na takový zážitek žádná napomádovaná publikace nemá.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít