Už Václav Klaus byl přesvědčen, že díky naší jedinečné zkušenosti víme mnoho věcí lépe než západoevropské země. V poslední době se objevily dva nové případy, kdy se i jiní naši politici snažili dokázat, že v Čechách víme lépe než ostatní, co je správné.

Bohužel nikomu nepřišlo podezřelé, že jako malá země bojujeme proti všem a že se politický, společenský a technologický vývoj ubírá zcela opačným směrem, než požadujeme my.

Převzato z Plusu

Prvním takovým bojem proti všem byla snaha řady politiků – napříč pravolevým spektrem – zrušit evropskou směrnici omezující držení zbraní. Směrnice byla společnou evropskou reakcí na teroristické útoky z roku 2015 a omezila držení některých poloautomatických zbraní či zásobníků, které byly použity při útocích. 

Návrh směrnice získal podporu většiny unijních zemí a většiny europoslanců. V České republice ovšem vznikla silná skupina politiků, která označila směrnici za omezení práv držitelů zbraní.

ČR pak podala žalobu domáhající se zrušení směrnice, ačkoli vyhlídky na úspěch byly nulové a soud Evropské unie také žalobu zamítl.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Andrej Babiš podle Aloise Jiráska

Ti kolem nás

Zastánci svobodného držení zbraní se ale nevzdávali a snažili se prosadit zakotvení práva na ozbrojenou obranu do české Ústavy.

Návrhem se měl zabývat Senát. Pak ale v ostravské nemocnici začal střílet muž a zabil 7 nevinných lidí. Až tehdy autoři návrhu pochopili nesmyslnost svého snažení a návrh v tichosti stáhli.

Do jiného boje proti všem se pustil na posledním evropském summitu – věnovaném otázce, jak dosáhnout uhlíkové neutrality – i Andrej Babiš.

Ačkoli výroba elektrické energie z jádra je jinde ve světě na ústupu, protože dlouhodobě zatěžuje státy obrovskými náklady a nikdo zatím nevyřešil, co s jadernám odpadem, Andrej Babiš po ostatních státech požadoval, aby deklarovaly podporu jaderné energetice.

Ostatní šéfové států sice nechápali, o co mu jde, ale on sám pokládal svoji neústupnost, kdy stál sám proti všem, za hrdinský čin. Ostatní mu nakonec přiznali velice vágní zmínku, která se spíš podobala ústupku vzdorovitému dítěti, to mu ovšem nebránilo v tom, aby nic neříkající větu prezentoval doma jako historické vítězství.

Na výrobu energie z jádra panují různé názory, v Evropě převažují ty odmítavé, zejména v našem regionu. ČR se zatím bez jádra neobejde, ovšem na druhou stranu elektrické energie vyrábíme více, než potřebujeme.

Nebylo by ale dobré, pokud bychom se i v této otázce vydali cestou boje proti všem. V otázce klimatických změn se bohužel naši politici často drží postoje Václava Klause, který se snažil prorazit popíráním vědeckých poznatků. Tento osamocený boj proti celkovému vývoji u řady politiků zůstal, soudě třeba podle projevů Alexandra Vondry.

Němci se odvrátili od jaderné energie po katastrofě ve Fukušimě. Nechce se ani domýšlet, co by se muselo stát, abychom na jádro rezignovali i my. Bohužel by zřejmě muselo jít o mnohem tragičtější událost, než byla ta, která přiměla naše zastánce držení poloautomatických zbraní, aby pochopili, že ostatní kolem nás nejsou vždy úplní pitomci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít