Evropská dluhová krize a spekulace o rozpadu eurozóny
Letošní rok v ekonomice dobře vystihuje staré přísloví: nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. V roce 2010 v Evropské unii dominovala dluhová krize. Před 12 měsíci jsme proto v tomto pořadu konstatovali, že projekt evropské integrace zažil asi nejhorší období ve svých dějinách. A teď nezbývá než dodat, že letošní rok byl ještě mnohem horší.
Dluhová krize už nedoléhá jen na malé oslabené státy jako je Řecko. Kvůli jejímu šíření je v ohrožení samotná existence společné evropské měny euro. A na jeho případném pádu by těžce prodělal celý svět včetně Česka.
V roce 2011 se v Evropě otevřely snad všechny Pandořiny skříňky a 13. komnaty. O pádu eura už nemluví jen notoričtí euroskeptici nebo novináři, kteří chtějí šokujícími výroky upoutat pozornost.
Politici si přitom ještě na začátku roku žádné nebezpečí připustit nechtěli. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy v březnu prohlašoval, že Evropa už udělala dost a dluhovou krizi vyřešila:
„Je to obrovský, skutečně obrovský pokrok. Umožní nám krizi úplně překonat. Upřímně, skutečně nevím, co víc by bylo potřeba udělat.“
Jen pár dní poté muselo o mezinárodní pomoc požádat Portugalsko - stejně jako loni Řecko a Irsko.
Dluhová krize se prostě nezastavila. A co bylo mnohem horší, na začátku léta zasáhla i velké země: Itálii a Španělsko.
‚Nemůže se nic stát‘
Český rozhlas přitom už před dvěma lety předpověděl, že právě Itálie je pro budoucnost eurozóny zásadně důležitá.
„Klíčovou zemí je Itálie. Je opravu velká a má velmi vysoký dluh – téměř takový jako Řecko. A je skutečně klíčové, že o Itálii zatím nikdo příliš nemluví. Finanční trhy na italskou vládu takříkajíc nezaútočily,“ nám přesně před dvěma roky řekl ekonom Daniel Gros, ředitel bruselského Střediska pro studia evropské politiky.
A upozornil, že pokud by Itálie svou pozici neustála, mohla by přijít katastrofa.
Ta se nebezpečně přiblížila začátkem července tohoto roku. Výnosy z italských dluhopisů se poté dostaly na úroveň, při které už musely Řecko, Irsko a Portugalsko požádat o pomoc.
A podobně se zdramatizovala i situace Španělska.
„Hospodářská i finanční situace naší země je pevná. V těžkých chvílích se dokáže sjednotit a postavit problémům. Doufáme, že vláda a parlament dokáží čelit jakémukoli ohrožení naší finanční stability,“ nechtěl italský premiér Silvio Berlusconi vidět žádné nebezpečí.
Víra ale Berlusconimu nepomohla. Trhy se totiž probudily z iluze, že se v rámci společné evropské měny žádné zemi nemůže nic stát. Začaly počítat a vyšel jim hrůzu nahánějící výsledek: pokud Itálie nezačne opět růst, své dluhy splatit prostě nedokáže.
Itálie – riziko pro celou eurozónu
Jenže k růstu jsou zapotřebí reformy. A proč věřit Berlusconimu, že je provede, když byl u moci 8 z posledních 10 let a neudělal téměř nic?
Investory proto zachvátila panika a začali se italských dluhopisů masivně zbavovat.
Itálie je přitom hospodářsky mnohem silnější zemí než Řecko a dokáže žít i s vysokými úroky ze svých dluhopisů. Jak nám ale řekl hlavní ekonom společnosti Patria Finance David Marek, stálo by jí to miliardy eur navíc:
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš odpovídá i na otázku, proč se krize začala šířit i do velkých zemí, jako je Itálie a Španělsko
„Itálie si může dovolit žít s vyšším úrokem, ale musí za to zaplatit. Zkrátka si Itálie musí utáhnout opasek, aby byla schopná žít i s těžším dluhovým břemenem.“
Itálie riskuje pád do začarovaného kruhu: bude dávat miliardy eur na splátky úroků z dluhopisů a tyto peníze jí budou chybět jinde.
Vůbec nejhorší je ale riziko, které z ohrožení Itálie plyne pro celou evropskou měnu.
Itálie je v jejím rámci třetí největší ekonomikou. A pokud by tenké lanko oddělující ji od dluhové propasti prasklo, strhla by s sebou celou eurozónu.
Rozpad eurozóny?
Stále víc se přitom zdá, že něco takového skutečně hrozí. Investoři už totiž nepochybují jen o zdraví některých zemí. Bojí se, že státy s eurem k sobě prostě nepatří, že tak rozdílné země jako jsou Německo, Řecko, Finsko nebo třeba Itálie s jednou měnou nedokáží prosperovat.
Proto přibývají prognózy, že se eurozóna rozpadne a slabší státy z ní odejdou.
„Euro přežije, ale bude vypadat jinak. Stane se z něj kompaktnější a stabilnější měna. Některé země budou muset odejít. Především Řecko,“ řekl Českému rozhlasu nejvýznamnější historik společné evropské měny David Marsh.
O rozpadu eurozóny se prostě v letošním roce začalo čile spekulovat.
Politici stále tvrdí, že je to vyloučené, přibývá ale ekonomů, podle kterých je to nakonec nevyhnutelné. Jenže zatím vůbec nikdo nedokázal říct, jak by k něčemu takovému mohlo dojít.
Jisté je jedno: odchod některých zemí z eurozóny by byl mimořádně nákladný. O samotném zániku eura ani nemluvě.
Je evidentní, že by něco takového vyvolalo hlubokou finanční a hospodářskou krizi, bezpochyby nejtěžší od II. světové války. Nevyhnula by se ani Česku.
