„Je dost pravděpodobné, že začíná ofenziva v Rafáhu. Tam ale teď bylo těžiště palestinské populace. Lidé se teď mají přesunout koridorem do Chán Júnisu,“ přibližuje Břetislav Tureček.
Celkové náklady na obnovu Pásma Gazy, dosáhnou vzhledem k nebývalému rozsahu zkázy 30 až 40 miliard dolarů, vypočítává zpráva Rozvojového programu OSN.
„Je normální, že se umělci vyjadřují ke společenským otázkám,“ říká novinářka. Zároveň ale upozorňuje, že v tuzemsku se kritická reflexe války mezi Izraelem a teroristy z Hamásu často setká s odporem.
Izraelská operace v Gaze podle Hesové není úspěšná, ovšem nevyhrává ani Hamás, který po válce nebude v Gaze vládnout. Situaci mění i humanitární katastrofa.
Haiti čelí humanitární katastrofě, země je na pokraji naprostého rozvratu. Z věznice v hlavním městě uprchlo několik tisíc vězňů, aby se připojili k válce gangů, které ovládají velké části území.
Představitelé nemocnic řekli, že zařízení přijala desítky těl. Mluvčí izraelské armády podle agentury Reuters sdělil, že nemá informace, že by na oblast, kde se incident stal, armáda podnikala údery.
Zatímco izraelská armáda tvrdí, že má evakuační plány pro civilisty v Rafáhu, Abú Alí s rodinou utekl do asi dvacet kilometrů vzdáleného Nusajrátu. Žije z úspor a má štěstí.
Při razii armáda oznámila, že zadržela 100 lidí podezřelých ze zapojení do bojů proti Izraeli. Domnívala se rovněž, že v zařízení se budou nacházet těla rukojmích, píše stanice CNN.
Humanitární pomoc se do Gazy dostává z Egypta přes přechod Rafáh. První dodávky pomoci, kterou začal Hamás bezprecedentním brutálním útokem na izraelské pohraničí, povolil Izrael až 21. října.
„V Gaze zbývá voda, elektřina a pohonné hmoty na 24 hodin,“ a pokud nepřijde pomoc, lékaři budou jen „vystavovat úmrtní listy,“ uvedl v pondělí regionální ředitel WHO Ahmad Mandharí.
„V Gaze žijí lidé, existuje občanská společnost, kultura, jsme lidské bytosti. Jsme ve vězení pod otevřeným nebem a chceme žít v míru,“ říká učitel Ziad Mekhoub.
Nefungoval žádný varovný systém, neozvaly se sirény. Lidi, kteří přežili, mluví například o tom, že se probudili doslova uprostřed noci, kdy je obklopovala voda do výše několika metrů.
„V zasažené oblasti rozváží potraviny armáda, místní lidé jsou v šoku a nepracují. Turismus ale není problém,“ přibližuje pro Radiožurnál český velvyslanec Škeřík.
Od poloviny dubna, kdy propukly boje mezi armádou a polovojenskými Jednotkami rychlé podpory, ze Súdánu uprchlo více než 350 000 lidí. Většina z nich utekla do Egypta, Jižního Súdánu a Čadu.
Do Sýrie odjelo do pátku přes 140 kamionů s humanitární pomocí OSN, uvedla agentura AP. Odborníci z Organizace OSN pro výživu a zemědělství spolupracují s Tureckem na zjišťování škod.
„Nedodržovaly se stavební normy, okrádal se stavební materiál. A je to důsledek politiky současné vlády, která si tímto způsobem snažila zavazovat developery,“ říká turkolog Tomáš Laně.
„Od ledna do května bylo v Pákistánu docela sucho. Léto zde běžně začíná v květnu, ale letos přišlo už v dubnu. A pak se najednou v červnu počasí změnilo,“ popisuje pákistánský novinář Khan.
Na východě Ukrajiny operuje i český analytik, kriminolog a člen spolku Team for Ukraine Petr Pojman. Ten navštívil i nedávno osvobozené město Izjum, ve kterém bylo objeveno 440 provizorních hrobů.
Milionům lidí v Etiopii, Keni a Somálsku hrozí, že od letošního října do prosince zažijí nejhorší sucho za posledních 40 let. To může v regionu vyvolat bezprecedentní humanitární katastrofu.
V jižní provincii Sindh se blíží záplavová vlna, která vznikla rozvodněnou řekou Indus. Do oblasti vyslala pákistánská vláda vrtulníky a čluny, probíhá evakuace.
Česko čeká jedna z nejhorších sklizní chmele v historii. Podle chmelařů je „zeleného zlata“ málo a množství hořkých látek v něm podprůměrně. Podle pěstitelů na Žatecku za to může dlouhodobé sucho.
Vesnice Pavlovka byla nedávno osvobozena ukrajinskými silami. Rusové na ni ovšem stále aktivně střílí. Obyvatelé tak z obce stále odjíždějí. Ti, co zůstávají, řeší třeba jak ochránit mazlíčky.
Ve válečných zónách na Ukrajině zůstávají především senioři. I když jim často neteče pitná voda a musí být kvůli ostřelování v krytech, říká pro iROZHLAS.cz koordinátor Člověka v tísni Petr Štefan.
„Uvědomíte si tu obrovskou nejistotu lidí ze změny režimu a z toho, co bude dál – jak bude režim postupovat v oblasti vzdělávání nebo lidských práv,“ říká Jan Šindelář z organizace Člověk v tísni.
Podle Světového potravinového programu trpí zhruba dva miliony dětí v Afghánistánu podvýživou. Zoufalou situaci navíc komplikuje skutečnost, že s ubývajícími financemi jsou nucené zavírat i nemocnice.
„Nová vláda by měla hlavně vytvořit nová pracovní místa, protože lidé jsou velmi chudí. Vidíte, jak rozprodávají své věci, aby si mohli koupit alespoň čtyři nebo pět kusů chleba,“ popisuje Afghánec.
„Té noci bylo minus devět stupňů Celsia. Můj bratr věděl, že donést plynový ohřívač do uzavřeného prostoru bez větracích otvorů není dobrý nápad, ale jakou měl jinou volbu?“
Venezuela patřila díky svým nerostným zásobám k nejbohatším zemím Latinské Ameriky. Reformy socialistických prezidentů ale zemi přivedly do stavu, kdy občanům chybí jídlo i základní léky.