„Začala drahota, všechno začalo jít nahoru, platy zůstaly stejné. Pro mě by to znamenalo, že bychom nic neušetřili, kdybychom neměli zaplacené obědy,“ vysvětluje samoživitelka Barbora.
Nárok na poukázku do sociálního šatníku v Hradci Králové mají lidé v nouzi jednou měsíčně. Může se ale stát, že z výdejny oblečení odejdou s nepořízenou. Některých kusů oblečení je totiž nedostatek.
Česko je sice země s poměrně nízkou nerovností, to ale podle sociologa Tomáše Kosteleckého platí jen tehdy, pokud se srovnávají platy. Rozdíly v majetcích jsou mnohem větší.
Můžeme se jen domýšlet, co všechno by v Česku mohlo fungovat lépe, kdybychom mladým lidem dopřáli na jejich studium dostatek času, energie a důstojné životní podmínky.
Odborníci po léta bijí na poplach, že vyrůstání v nekvalitním bydlení – od ubytoven po azylové domy nebo jiné formy skrytého bezdomovectví – je pro děti zdrojem traumat a na ně navázaných problémů.
Dvě třetiny zaměstnaných si ale nevydělají ani 150 korun na hodinu. Nad tuto částku má 47 procent mužů a 27 procent žen. Ženy přitom mají častěji vysokoškolské vzdělání než muži.
Venezuela byla v 50. letech čtvrtou největší ekonomikou na světě. Teď je na západní polokouli po druhou nejchudší zemí. K rozkladu zemi dovedl režim Huga Cháveze a jeho pokračovatele Nicoláse Madura.
„Lidé z chudších oblastí Káhiry před lety říkali, že omezili konzumaci masa na jedenkrát měsíčně. Teď ho museli vyřadit úplně,“ popisuje blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček.
Z ruské války na Ukrajině a snahy Evropy odstřihnout se od energetické závislosti na Moskvě profituje petrochemický průmysl na jihu USA. Tamní pobřeží Mexického zálivu se ale mění v zamořenou oblast.
Inflace ale rozevírá nůžky v tom, jak různě dopadá na úspory a majetek. Chudší domácnosti nechávají své tenké úspory na běžných, v lepším případě na spořicím účtu.
„Celá čtvrtina domácností nemá peníze na neočekávatelný výdaj, jakým může být nutnost koupě nového spotřebiče nebo jiné, nutné a náhlé výdaje ve výši kolem 12 tisíc.“
Některé domácnosti šetřit nemohou, protože jim zkrátka na uspoření peníze nezbývají. Finanční rezervu si vůbec nemůže tvořit devět procent respondentů.
Zálohy město navýšilo v bytech, které pronajímá, až od listopadu. „Ano, bylo to pozdě. Primární bylo zajistit, že se bude vůbec vytápět. Firma nevěděla, jestli vůbec plyn nakoupí,“ brání se starosta.
V Česku je v exekuci na 700 tisíc lidí, tři čtvrtiny z nich jich mají víc a polovina je v dluzích déle než 10 let. „Je to proto, že první exekuce často spustí kolotoč dalších dluhů,“ říká Radek Hábl.
Jediný motiv, kterému v souvislosti s demonstrací rozumí vicepremiér a ministr vnitra Rakušan (STAN), je obava z chudoby. Stát ale prý nikoho nenechá bez pomoci. Závěr akce považuje za nepřípustný.
„Čím dál více lidí je ve velmi zbědovaném stavu. Jejich fyzické i psychické zdraví je na takové úrovni, že potřebujeme vyřešit, aby vůbec byli schopni základního fungování,“ upozorňuje Martin Šimáček.
Ukázal to průzkum společnosti PAQ Research mezi 500 rodinami s dětmi, který vychází z dat v projektu Život k nezaplacení. Ten vzniká ve spolupráci s Českým rozhlasem.
Veškeré průzkumy a statistiky tedy ukazují beze všech pochyb, že zhruba pětina tuzemských rodin na tom není právě finančně dobře, dokonce se dostaly pod větší tlak než dříve.
„Petr Pavel je výrazně silnější kandidát, než byl Jiří Drahoš i pro ty chudší regiony,“ vyplývá podle sociologa Daniela Prokopa z dat agentury PAQ Research pro Český rozhlas.
„Když máte minimální mzdu, tak daně a odvody z ní činí asi 7500 korun. To je na úrovni podnikatele OSVČ, který má tržby třeba milion korun,“ srovnává Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research.
Dárců přitom tolik nepřibývá a velké obchody teď dávají potravinovým bankám méně zboží než dřív. Nejvíc potřebné trvanlivé potraviny tak přináší jen lidé sami, říká Věra Doušová ze středočeské banky.
Otec dítěte je sice z Domažlic, ale pár měsíců po narození syna zmizel, peníze neposílá a ani jeho rodiče se k vnukovi nebo Michaele neznají. Ta po porodu sháněla různé brigády.
Nejčastěji si spotřebu energií každý měsíc hlídají domácnosti pod hranicí chudoby. Celkem je to třetina z nich. Nejmíň sledují spotřebu energií vysokopříjmové domácnostmi.
Dobrovolníci v centru na kraji Paříže každý večer vydají jídlo více než třem stům lidí, což je asi dvakrát víc než na začátku školního roku. Nárůst si vysvětlují hlavně inflací a zdražováním energií.