Dusičnan amonný se do bejrútského přístavu dostal před sedmi lety z paluby nákladní lodi patřící ruskému oligarchovi Igoru Grečuškinovi. Loď vyplula z gruzínského přístavu Batumi do Mosambiku.
Čeští hasiči z týmu USAR ve čtvrtek ráno hledali s místní samosprávou a vojenskou policií místo, kde by mohli začít zachraňovat. „Samospráva je nedokáže úplně vytipovat,“ řekl Kavka.
Vláda vyhlásila v hlavním městě dvoutýdenní výjimečný stav a předala bezpečnostní záležitosti armádě. Libanonci na sociálních sítích začali nabízet postiženým přístřeší i lůžka.
„Dům, ve kterém bydlím, stojí tři kilometry od místa výbuchu. Má vysklená všechna okna,“ přibližuje rozsah katastrofy humanitární pracovnice Tamara Stupalová.
Ulice Bejrútu jsou plné trosek a poškozených aut. Město se den po mohutné explozi seznamuje s rozsahem škod. Lidé stále pátrají po svých blízkých a z přístavu, kde k výbuchu došlo, dál stoupá kouř.
„Pokud je chemikálie velké množství, musí se takový sklad brát jak rizikový. Je to to samé, jako kdybychom měli někde obrovský sklad benzínu,“ řekl serveru iROZHLAS.cz chemik Michal Hocek.
Podle prvních informací vybuchl sklad v přístavu, kde byly uloženy tuny dusičnanu amonného. Zatím není jasné, zda jde o pouhou nehodu, nebo zda může mít exploze jiné pozadí.
Ještě před rokem byl Libanon považovaný za bohatou a drahou zemi. Dnes jsou statisíce lidí v bezvýchodné ekonomické situaci. Někteří Libanonci ji řeší i sebevraždou.
Rostoucí ceny a ztráta zaměstnání přivedly řadu Libanonců do zoufalé situace, která je mnohdy nutí k zoufalým činům. Takzvaných „zločinů z hladu“ přibývá. Kritická je ale situace i v sousední Sýrii.
Dijáb pozastavení splátek oznámil v televizním projevu. Doplnil, že vláda bude jednat s věřiteli a usilovat o restrukturalizaci obrovského státního dluhu.
Kabinet premiéra Hasana Dijába, který má podporu libanonského šíitského hnutí Hizballáh a jeho spojenců, získal v hlasování o důvěře podporu většiny přítomných poslanců ve 128členném parlamentu.
Ekonomická krize v Libanonu je nejhorší od občanské války, která skončila v roce 1990. Země je zadlužená, výše dluhu je přes 150 procent HDP, ekonomika stagnuje a bankovní systém se zhroutil.
Miliony syrských uprchlíků žijí v okolních zemích. Ani to pro ně však není zárukou bezstarostného života, soužití s místními obyvateli pro ně může být z mnoha důvodů náročné.
Lidé se v obou zemích bouří proti poválečnému politickému systému a třídě elitních vůdců. Těm se sice v obou zemích podařilo předejít nové občanské válce, ale jinak ničeho zvláštního nedosáhli.
Bezprecedentní vlna protestů proti politickým elitám, kterým nespokojení Libanonci přičítají vinu za ekonomické potíže, se vzedmula v polovině října. V úterý rezignoval premiér Saad Harírí.
Demonstrující Libanonci vládu označují za zloděje. Více než čtvrtina obyvatelstva země, která má na svém území přes milion syrských uprchlíků, žije pod hranicí chudoby.
Po občanské válce údajně zůstalo v zemi 100 000 min a dalších 360 000 jich bylo rozmístěnou u hranice s Izraelem. Od roku 1975 miny v Libanonu zabily 918 lidí a zranily 2886 dalších.
Bezpečnostní služba bejrútského letiště kontaktovala kolegy v Praze a dověděla se, že balíček byl v Česku použit k prověření účinnosti letištních skenerů a také ke školení letištních pracovníků.
Izraelský dron v neděli spadl na jižní předměstí Bejrútu, které je baštou libanonského proíránského povstaleckého hnutí Hizballáh. Druhý dron explodoval blízko nad zemí.