Joe Biden

Sedmasedmdesátiletý Joe Biden je jedním z velkých jmen Demokratické strany. Jak připomíná deník The New York Times, Biden získal podporu řady stranických kolegů téměř ihned po ohlášení své volební kampaně – mimo jiné od bývalého ministra zahraničí Johna Kerryho.

„Joeova síla a morálka je inspirativní, to platí ale i pro jeho vůdčí schopnosti,“ uvedl v prosinci na jeho podporu bývalý šéf americké diplomacie.

Vystudovaný právník, který je řadou demokratů označován za nejžhavějšího kandidáta na nominaci, má pro obsazení nejvyšší politické funkce v zemi potřebné zkušenosti. Víc než 35 let byl senátorem za stát Delawere a působil také jako předseda zahraničního výboru a právního výboru.

Právě díky své skvělé orientaci v zahraniční politice se také stal viceprezidentem Spojených států – roli „druhého muže“ získal v roce 2009 za prezidenta Baracka Obamy, ve funkci pak setrval až do roku 2017. Angažoval se hlavně v problematice spojené s děním v Iráku, Sýrii a Afghánistánu.

Během své politické kariéry se Biden sám ucházel o nominaci na prezidenta – poprvé v roce 1988, kdy se ale stáhl z kampaně kvůli podezření, že opsal projev. Do Bílého domu se nedostal ani v roce 2008, kdy skončil s kampaní už se začátkem ledna.

Bernie Sanders

Zatímco Biden je považován za tvář umírněného křídla strany, osmasedmdesátiletý Bernie Sanders je označován za jednoho z hlavních představitelů demokratické progresivní levice.

Senátor z Vermontu má podporu zejména odborů a některých progresivistických organizací, včetně mladých demokratů, kteří ho navzdory věku považují za tvář nové politické generace. Na svou stranu si tak získal například političku a aktivistku Alexandriu Ocasio-Cortezovou.

O křeslo prezidenta Sanders usiloval už v roce 2016, kdy ho v primárkách porazila Hillary Clintonová. V rámci americké politiky stojí velmi nalevo – obdivuje skandinávský model sociálního státu, a sám se dokonce označuje za „socialistického demokrata“ a „sociálního liberála“.

Předtím, než se v roce 2007 stal vermontským senátorem, byl od roku 1991 poslancem Sněmovny reprezentantů. Vysloužil si tak titul nejdéle sloužícího nezávislého člena Kongresu – k demokratům se oficiálně přihlásil na jaře loňského roku.

Jeho otec se do Spojených států dostal jako židovský imigrant z Polska. Zbylí členové rodiny zahynuli za holokaustu.

Elizabeth Warrenová

Podobně jako Sanders se k silně levicovému, progresivistickému křídlu strany řadí také sedmdesátiletá Elizabeth Warrenová.

Senátorka za stát Massachusetts, původním povoláním právnička a vysokoškolská profesorka, patří k velkým kritikům Wall Street – v kampani slibuje bojovat se systémem, který podle ní silně straní bohatým. Usiluje tak například o přísnější regulaci bankovního sektoru a dostupnější školství a zdravotnictví.

Podporu Warrenová čerpá především ze svého domovského státu Massachusetts, ale také od kolegů v Kongresu a některých osobností – podpořil ji například zpěvák John Legend, který oceňuje její „srdečnost, znalosti a zkušenosti“.

V minulosti jí nicméně uškodilo tvrzení o jejím údajném indiánském původu – ukázalo se, že se Warrenová při různých pracovních příležitostech v minulosti zapsala jako člověk, který patří k původním obyvatelům Ameriky. Nakonec se podrobila testu DNA, který ale ukázal, že má indiánské krve méně než průměrný Američan. Za chybu se později omluvila, odpůrci v čele s Trumpem ji však označují za „falešnou Pocahontas“.

Pete Buttigieg

Černým koněm nominačního souboje se může stát také bývalý starosta malého města South Bend v Indianě Pete Buttigieg.

Osmatřicetiletý politik v minulosti pracoval jako konzultant pro firmu McKinsey&Company a působil také u zpravodajské služby námořnictva, kdy byl mimo jiné nasazen v Afghánistánu. V roce 2004 byl členem volebního štábu Johna Kerryho, kterého nakonec porazil George Bush.

Přestože je na celoamerické politické scéně nováčkem, v kampani se mu poměrně daří. Nemá sice tolik podpory ze strany demokratů zvolených do politických funkcí na federální úrovni, na svou stranu si ale získal asi šedesátku starostů a také některých osobností, jako jsou herec Kevin Costner či herečky Sharon Stoneová a Gwyneth Paltrowová. Politika, který se jako první demokrat usilující o nominaci otevřeně hlásí k homosexuální orientaci, podpořila také organizace LGBTQ Victory Fund.

Vystudoval historii a literaturu na Harvardově univerzitě a politologii a ekonomii na Oxfordské univerzitě.

Michael Bloomberg

Sedmasedmdesátiletý zakladatel tiskové agentury zaměřené na informace z byznysu a někdejší starosta New Yorku Michael Bloomberg do současného zápasu o nominaci vstoupil až koncem listopadu, rozhodnutí nicméně zvažoval už v minulosti.

Jeden z nejbohatších lidí světa o kandidatuře na prezidenta přemýšlel před pěti lety, nakonec ale podpořil Hillary Clintonovou. Už tehdy ostře vystupoval proti pozdějšímu vítězi voleb Donaldu Trumpovi, kterého také označil za „nebezpečného demagoga“.

Miliardář mimo jiné navrhuje výrazně vyšší zdanění bohatých Američanů a podniků – zavedl by například pětiprocentní daň pro osoby s ročními příjmy přes pět milionů dolarů, která by se dotkla zhruba desetiny procenta daňových poplatníků v USA. Kampaň si Bloomberg, jehož jmění se odhaduje na 53 miliard dolarů, platí sám.

Mediální magnát a filantrop, který v minulosti několikrát změnil svoji politickou příslušnost (byl republikán i nezávislý), má podporu zejména od starostů velkých i malých měst, ale také několika členů Kongresu, a například i herce Michaela Douglase.

Amy Klobucharová

Špatný výsledek zřejmě nezaznamená ani Amy Klobucharová, která je od roku 2007 senátorkou za stát Minnesota. Devětapadesátiletá vycházející hvězda americké politiky se do boje o Bílý dům přihlásila loni v únoru a od té doby si získala podporu řady demokratických politiků.

Po volebním neúspěchu Hillary Clintonové Klobucharovou magazín The New Yorker v roce 2016 zařadil na seznam 13 žen, které by se mohly stát americkou prezidentkou v příštím volebním klání. „Populární, praktická, přitažlivá, progresivní – na moment si ji představte na pódiu během debaty s Donaldem Trumpem, jak ho zvesela sundá. Proč by ho nemohla porazit?“ napsal tehdy New Yorker.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít