Léta se zabýval tím, jak sociální média mění konflikty. 'Bez facebooku válku vyhrát nelze,' říká
Na Ukrajině sledoval, jak funguje ruská propaganda, v Gaze zase zkoumal, jakou sílu mohou mít statusy na internetu. Navštívil Estonsko i Sibiř a všude hledal odpověď na to, jak sociální sítě mění moderní konflikty. Bojovníkem ve válce se podle něj může dnes stát kdokoliv se smartphonem – a klidně i z obýváku vzdáleného tisíce kilometrů. David Patrikarakos, autor knihy Válka ve 140 znacích, přijel do Prahy jako host festivalu Jeden svět.
Válku za tisíce let změnila spousta věcí - od střelných zbraní až po atomovou bombu. Vy tvrdíte, že jednou z nich jsou i sociální sítě. Jak to myslíte?
Sociální sítě nejsou vojenská technologie, ale plní několik úkolů, které byly ve válkách vždy a buď urychlily, nebo zvětšily jejich rozsah. Například nábor: Islámský stát (ISIS) dokázal v časech svého největšího rozmachu zrekrutovat tisíce a tisíce lidí týdně z Londýna, Paříže, Bruselu, lidí, které jeho členové nikdy nepotkali. Tohle je něco nového, předtím jste se museli s náboráři potkat osobně.
Kdo je David Patrikarakos
Britský novinář a publicista. Zabývá se průnikem sociálních sítí do válečných konfliktů. Jeho texty se objevily na stránkách New York Times Wall Street Journal nebo Financial Times a dalších světových médií. V roce 2016 vydal knihu War in 140 Characters (Válka ve 140 znacích) o tom, jak sociální sítě mění moderní konflikty.
ISIS se povedlo získat tolik lidí, protože jeho práce se sociálními sítěmi byla výborná, jeho online videa byla skvěle nasvícená a zrežírovaná, používal obrázky jako z Hollywoodu a přesvědčil tisíce mužů a žen, kteří přijeli a přidali se k nim.
Pokud by ISIS vznikl jen o dvacet let dříve, trvalo by mu zhruba stejnou dobu, aby získal jen čtvrtinu z tohoto počtu. Bez sociálních sítí by ISIS v téhle podobě zkrátka nemohl vzniknout.
Není to ale prostě jen nový nástroj propagandy?
Propaganda je tak stará jako válka samotná. Tam se nic nezměnilo, ale mění se válka. V tradiční válce spolu bojují dvě nebo vícero stran na území vyhrazeném jako v boxerském ringu a vítěz pak nadiktuje poraženému politickou dohodu. Klasickým příkladem je Versaillská smlouva po první světové válce nebo porážka nacistického Německa. Nyní ale máme před sebou pořád více válek, jejichž cílem není vojenské vítězství.
Příkladem, ze kterého vychází i má kniha, je ruská válka na Ukrajině. Putin nikdy neplánoval porazit Ukrajinu a přinutit ji, aby za vyjednávacím stolem akceptovala anexi území na východě. Jeho cíl byl Ukrajinu destabilizovat a stížit jí vstup do Evropské unie a NATO.
V tradiční válce propaganda podporovala vojenské operace. V nových válkách, jako je ta na Ukrajině, vojenské operace podporují propagandu v televizi nebo kyberprostoru. Putin poslal tanky a vojáky přes hranice, aby si vyčistil prostor pro šíření svých tvrzení.
Viděl jsem to na vlastní oči, když jsem tam cestoval od města k městu a slyšel pořád stejné věci - že v Kyjevě je fašistická junta, že chce zničit a zabít etnické Rusy.
Jsou tedy sociální sítě něco víc než jen velice efektivní nástroj propagandy?
Jsou všudypřítomné, rychlejší, dokážou se šířit. Dám vám příklad: jak mohl kdysi Sovětský svaz dostat svou propagandu na Západ? Mohly mít nějakou drobnou komunistickou stranu v Británii nebo USA nebo někoho, kdo na rohu prodával noviny. To ale bylo tak vše.
Když se dnes přihlásíte na twitter, nemůžete ruské propagandě ujít - ať už je to RT (Russia Today, pozn. red.), falešné účty nebo sponzorované dezinformace. Šíření propagandy to dělá mnohem snadnější.
Má to ale i druhou stránku. Novinář Walter Duranty kdysi šel do Sovětské svazu, napsal, že na Ukrajině není žádný hladomor a vyhrál Pulitzerovou cenu. Dnes by to nebylo možné, protože kdokoliv se smartphonem by vyfotil vyhladověné lidi. Dobrou stránkou tedy je, že už nemůžete vyvraždit tisíce lidí a utajit to.
Když mluvíte o Sovětském svazu - informace, které dnes šíří na sociálních sítích ruské stránky se od propagandy Sovětského svazu přece liší mnohem víc než jenom masovostí...
To je na ruské propagandě zajímavé - není stavěna tak, aby vykreslovala Rusko pozitivně. Sovětská propaganda prezentovala Sovětský svaz jako modelovou společnost a komunismus jako něco, co nás přibližuje k utopii na zemi. Ruská propaganda to nedělá - jsem si jistý, že by ráda, ale zřejmě chápe, že to nejde. Místo toho tlačí množství protichůdných narativů, aby lidé, kteří na internetu hledají zprávy, viděli tolik různých zpráv, že nedokážou rozeznat pravdu a neuvěří ničemu. To je jejich cíl a ten sociální sítě umožňují.
Sociální sítě jsou budovány pro senzace, pro to, aby byly věci “virální”, nejsou budovány pro nuance a pravdu. Je mnohem jednodušší na twitteru napsal, že všichni Mexičané jsou "násilníci" než napsat, že migrace má mnoho pozitivních a několik negativních stránek. Nemáte tam na to místo a nikdo to nechce slyšet. Můžete to napsat na facebook, ale kdo tam čte dlouhé statusy? Pravda je nuancovaná, nikdy není černá nebo bílá. A sociální média promují černobílý obraz světa, což pomáhá demagogům, propagandistům a extremistům na obou stranách.
Jenom jeden vítěz
Sociální sítě ale nepoužívají jenom státy a propagandisté, ale i miliony běžných lidí. V roce 2016 svět četl skličující zprávy sedmileté Bany ze syrského Aleppa. Mohlo mít takové volání o pomoc nějaký vliv na probíhající válku?
Zcela určitě. Ve své knize píšu o (Palestince) Farah Bakerové, které bylo v roce 2014 během války mezi Izraelem a Hamasem 16 let, byla civilistkou a ženou ve velice patriarchální společnosti. Teoreticky měla být tím nejbezmocnejším člověkem. Díky svým statusům na twitteru se ale stala hlasem palestinského utrpení, a to neuvěřitelně silným.
Lidé jako Farah dávají moc slabším. Izrael je vojensky velice silná země, ale musí si obhájit, proč bojuje. Tradičně to obhajuje principy jako právo obraňovat židovská práva a udržení jediné demokracie na Blízkém východě obklopené nepřáteli. Paní v Západní Virginii může hájit stejné principy, pak se ale přihlásí na twitter a uvidí fotku Farah, její šestileté sestry s nápisem, že se bojí, že dnes může zemřít. A najednou se nestará o své principy, jenom nechce vidět vyděšené nebo mrtvé děti.
To je pro Izrael velice nebezpečné, protože existuje riziko, že by tak jednou mohl ztratit podporu Spojených států. A bez podpory se tyto války vedou mnohem hůř.
Fake news útočí na lidi, kteří nemají informace. Společnost se musí poučit, říká odborník
Číst článek
Válka v roce 2014 trvala 51 dnů a řekl bych, kvůli lidem jako Farah bude pro Izrael v budoucnu těžší pustit se do nějaké podobně dlouhé operace. Hamás nikdy Izrael vojensky neporazí, může ale zvítězit v narativní válce.
Izrael tehdy sociální sítě nevyužíval?
Izraelská armáda byla na sociálních sítích excelentní, vyráběla perfektní grafy, vysvětlovala, proč dělá to, co dělá, a pokoušela se tomu dodat kontext. O tom ale sociální sítě nejsou - jsou o emocích. Farah netweetovala: dnes 3 bomby, 10 mrtvých. Řekla - je mi 16, chci zapracovat na své angličtině, chci se naučit hrát na kytaru a bojím se, že zemřu. Trvalo to 51 dnů a bylo to velice emotivní. Mohli jste říct, že tuhle mešitu jsme zbombardovali, protože v ní ukrývali zbraně, ale ve srovnání s příběhem Farah bude na sociálních sítích jenom jeden vítěz.
Ukazuje to, jak se moc od institucí, jako jsou vlády a média, přesunula k jednotlivcům a skupinám. Farah byla dítě a ať to věděla, nebo ne, stala se nástrojem v palestinské válce. Všechno, co potřebovala k tomu, aby se do ní zapojila, byl smarthone. A každý, kdo sdílel její statusy, se stal bojovníkem ve válce stejně jako ona.
Ve své knize píšete i o Eliotu Higginsovi, Britovi, který za pomocí sociálních médií zasáhl do války na Ukrajině přímo ze svého obýváku...
Eliot Higgins použil sociální sítě na to, aby forenzně vyvrátil mýty a lži a dokázal, že raketa, která sestřelila let M17, pocházela z Ruska, což Rusko stále popírá. Povedlo se mu to do té míry, že popsal její přesnou cestu a díky síti VKontakte i jména všech vojáků v té jednotce.
Když mluvíme o přesunu moci, tak ruská vláda - vláda největší země na světě - musela uspořádat speciální tiskovou konferenci, jenom proto, aby odmítla práci Higginse a jeho tří nebo čtyř kolegů. To je neuvěřitelné. Před dvaceti lety by se to nemohlo stát.
Už je to tady
Je takový posun v pořádku? Před dvaceti lety by se před tím, než se něco vypustí do světa, sešla v místnosti celá skupina lidí, ať už by šlo o vládu, nebo o média. Dnes vezme Donald Trump svůj svůj smartphone a nekonzultuje to nejspíš s nikým.
Je to zcela určitě velice destabilizující. To samé, co Eliotu Higginsovi umožnilo odhalit ruské lži, nejspíš umožnilo Trumpovi vyhrát volby a dalo to jednotlivci velkou sílu. Spisovatel Jevgenij Morozov přišel s výrazem “kyberutopie”, což byla víra, že internet a sociální sítě muže a ženy osvobodí. A chvíli to i dělaly - Arabské jaro pořádně nastartovaly sítě. V konci ale nástroje utlačovaných vždy skončí v rukou utlačovatelů.
Památné budou nejspíš jeho tweety adresované Kim Čon-unovi. Komentátoři se rozdělují v názoru na to, zda jsou jeho statusy o srovnávání jaderných knoflíků nebo "malém raketovém muži" hloupé, nebo brilantní. Co myslíte vy?
Je to taková Nixonovská myšlenka - je opravdu šílený? Mohl by něco udělat? Nevíme, museli byste mu vidět do hlavy. Osobně si ale myslím, že je to neodpovědné, protože Kim Čong-un je zjevně také šílený. Diplomacie by se neměla dělat přes tweety, je to velice nebezpečné. Sociální sítě nejsou dobré pro produktivní komunikaci o čemkoliv, a rozhodně ne o nukleární válce.
Nukleární, válka a 2800krát Kim: nejoblíbenější slova severokorejské propagandy pod lupou
Číst článek
Často říkám, že sociální sítě jsou příběhem rostoucí a upadající naděje. A dospěl jsem k názoru, že jsou pro nás pravděpodobně špatné - je dokázáno, že po čase stráveném na sítích jsou lidé smutnější, mají větší komplexy, cítí se vystresovaní a v depresi. A pak jsou zde Rusko, Donald Trump a propagandisté, lži a falešné zprávy, které se šíři a ničí lidem životy. Je to extrémně destabilizující technologie a my jsme pořád jen v prvních divokých letech jejího užívání. A bojím se, že to bude ještě mnohem horší před tím, než se to začne zlepšovat.
Čeho se obáváte?
Je tu možnost vícero Trumpů a výrazně se zlepšuje technologie na úpravu obrázků a videí. V budoucnu si vezmete Obamův projev, necháte ho říct, cokoliv chcete, a bude to vypadat absolutně reálně. V momentě, kdy k tomu dojde, nikdo už nebude vědět, čemu věřit a zničí to i ty poslední zbytky důvěry, které lidi mají.
V jistém bodě budou muset vzniknout nějaké zákony pro sociální sítě. Je to jediný způsob, jak to nějak udržet. Drastické kroky se ale podnikají vždy až ve chvíli, kdy se stalo něco hrozného. Ještě předtím bude na sítích růst hysterie a falešné zprávy.
Jak ovlivní sociální sítě budoucnost armád? Budou zaměstnávat odborníky na ně?
Už se to děje. Má to izraelská armáda, britské vojsko má jednotku pro informační boj. Moderní válku nemůžete bojovat bez sociálních sítí, prostě to nejde. A když to zkusíte, prohrajete.
JUBILEJNÍ 20. JEDEN SVĚT
- 128 filmů a více než stovka mezinárodních hostů, od režisérů a režisérek přes protagonisty filmů s výjimečnými životními příběhy až po odborníky
- 107 snímků v české premiéře a 20 v premiéře mezinárodní
- Od 5. do 14. března Jeden svět ovládne celkem osm promítacích míst v Praze, představí se i v dalších 36 městech
- vybírat z programu je možné podle data a času promítání nebo také podle tématických kategorií, kterých je celkem patnáct, z toho tři soutěžní
- festival nabídne i jednu retrospektivu, letos věnovanou uznávané britské dokumentaristce Kim Longinotto
- novinkou letošního ročníku je program nazvaný Mluvící kino: šest témat, které hýbou společností, čtyři duely a dva samostatné talky mezinárodních odborníků
- odpočinek od sezení v kině nabídne bohatý doprovodný program - koncerty, výstavy, ale třeba i společný běh
- letos poprvé budou mít návštěvníci možnost zažít opravdové VR kino pro třicet diváků: kategorie Jeden svět interaktivně je zavede do Arktidy, Amazonského pralesa, do světa domorodců či do kůže uprchlíka
- ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu probíhá paralelně s Jedním světem také East Doc Platform – program zaměřený na filmové profesionály a mladé nadějné tvůrce, který nabízí i zajímavé masterclasses a podnětné diskuzní panely otevřené veřejnosti
- vstupenky jsou dostupné jak v online rezervačních systémech kin, tak přímo na pokladnách vždy den předem: odpolední projekce do 17:00 včetně jsou za 60 Kč, večerní projekce pak za 100 Kč
- Divácké centrum festivalu se letos nachází v prostorách Tibet Open House ve Školské ulici, otevřeno bude každý všední den od 14 hodin, o víkendu pak už od 10:00 do 21:00.
