„Když tudy pronášejí marihuanu, trvá pašerákům prý asi patnáct sekund, než přelezou pět a půl metru vysoký plot,“ popisuje Antonio Reyes, když zastavuje svůj traktůrek, na kterém seká trávu. Masivní ocelová bariéra, která má podle americké vlády bránit nelegálním přechodům hranice, se táhne krajinou přímo za Antoniovým domem.

„Když ten plot stavěli, hnulo nám to s konstrukcí domu a zanesli nám sem šváby. Bez plotu to bylo lepší. Stejně jsou to vyhozené peníze. Pašeráci tudy pořád chodí, takže upřímně řečeno, ten plot je tu k ničemu,“ stěžuje si Antonio a vypráví, jak tudy prošla skupina lidí s převaděčem i za bílého dne.

Antoniův švagr, který žije hned vedle, poskytl vodu a jídlo lidem, kteří lezli přes plot na vlastní pěst a zranili se při tom. Pašerákům se nic takového nestává. 

„Jakmile přelezou plot, za dalších deset patnáct sekund zmizí tamhle v tom křoví. Mají tam dokonce i postel, je to takové jejich hnízdečko. Když pašují lidi, do půl minuty s nimi naskáčou do přistaveného auta. Jsou rychlí,“ vysvětluje Američan. 

„Tamhle je sice kamera, ale nevím, jak daleko to sem mají pohraničníci. Teď za Joea Bidena jich tu není moc, za Donalda Trumpa jich tu byla spousta. Někdy se tu cítím bezpečně, jindy ne. Ale když dáte pašerákům pokoj a necháte je pokračovat, kam potřebují, tak jste v pohodě,“ dodává.

Hned vedle Antoniova pozemku je otevřená obří brána, kterou se dá projet na druhou stranu plotu. K hraniční řece Rio Grande je to ještě skoro celý kilometr, takže za plotem vzniklo území nikoho, oddělené od zbytku Spojených států amerických.

Někteří Američané tam žijí nebo hospodaří odstřižení od své vlastní země, kam se dostanou jen touhle dírou v plotu, kterou pohraničníci na noc zavírají.

‚Plot všechno změnil‘

Polní cesta vede až do stodoly zdejší farmy, kde se dva zemědělci věnují svému kombajnu. Jejich předci tu začali farmařit před sto lety. Říkají to samé – pašeráci plot přeskočí hned, jeho smysl nechápou.

„Bylo to tu docela pěkné, a teď tu máme ten velký, vysoký, škaredý plot. Nepotěšilo nás, když ho postavili. Ten plot všechno změnil. Dřív jsme na své pozemky chodili, jak jsme chtěli. Teď jsou odříznuté a my musíme procházet tou branou,“ vysvětluje Bonnie Elbertová v kanceláři rodinné firmy.

„Někdy je otevřená, někdy zavřená. Máme k ní kód, ale někdy se to zasekne a musíme volat pohraničníky. Někteří lidé, jako třeba můj bratr a bratranec, za tím plotem i bydlí,“ dodává. 

Sama Bonnie má svůj dům na první ulici, co leží na skutečně americké straně hraničního plotu, který den co den pozoruje ze své terasy.

„Myslím, že tady kolem nás se pašují spíš drogy než lidé. Bylo to tak roky, pašeráci vždycky najdou způsob, jak projít. Myslela jsem, že ten plot je k ničemu, ale možná to odrazuje větší skupiny, nutí je to chodit jinudy, takže to snad trochu pomáhá,“ zamýšlí se Bonnie.

„Ale pašeráci se umějí přizpůsobit. Znají práci pohraničníků, takže vědí, co si kde a kdy mohou dovolit. Někdy na ně i přímo narazíme, ale i když je většinou nevidíme, tak poznáme, že se tu pohybují. Obvykle jsou rychlí, nechtějí se tu zdržovat a hned míří na sever. A jsou v tom docela dobří,“ říká s trpkým úsměvem Bonnie Elbertová, Američanka, která farmaří na obou stranách hraničního plotu.

Poslechněte si první díl seriálu Jana Kaliby o životě na americko-mexických hranicích. Audio je nahoře v článku.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít