Popularita ruského prezidenta Vladimira Putina má po vstupu země do války ve zvyku stoupat. Vzrostla i těsně před invazí na Ukrajinu, podle průzkumů ale pokus o dobytí celého sousedního státu Rusy překvapil a nemusí být snadné je o jeho správnosti přesvědčit.

Praha/Brno 6:00 2. března 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vladimir Putin se stal prezidentem Ruské federace v poslední den roku 1999. Jeho popularita dosáhla prvního vrcholu v roce 2008, kdy ho podporovalo 88 procent občanů.

Na podzim 2013 následoval vleklý pokles k šedesáti procentům, nedlouho po jeho návratu ze čtyřletého pobytu ve funkci předsedy vlády a krátce před první ruským vpádem na Ukrajinu.

Tyto statistiky sleduje ruské centrum pro výzkum veřejného mínění Levada. Analytici jeho čísla považují za spolehlivá a nezávislá na vládě. Nepřímo to potvrzuje i fakt, že ruské úřady agenturu od roku 2016 vedou jako agenta cizí mocnosti.

Druhý vrchol popularity přichází po ruské okupaci Krymu, kterou Putin inzeroval jako ochranu ruského lidu a míst spjatých s ruskou historií, a zároveň po zimní olympiádě v Soči.

Oboje se – navíc spolu s aktivitou neoznačených ruských vojáků v samozvaných separatistických republikách na východě Ukrajiny – uskutečnilo v únoru 2014. Vysoká, až 90procentní důvěra vydržela čtyři roky, než znovu spadla v dubnu 2018, a to po oznámení důchodové reformy zvyšující věk odchodu do penze a následné sérii demonstrací. Dočasný propad přišel také na začátku pandemie koronaviru.

Únorová čísla Levady trend potvrzují. Napětí kolem Ukrajiny popularitu šéfa Kremlu zvýšilo o deset procentních bodů: z 61 procent loni v srpnu na 71 procent letos v únoru. Je to méně než v roce 2014 a dopad samotné invaze se projeví až v dalších měsících.

Bod zlomu: Krym

Spojit výkyvy v prezidentově popularitě s konkrétními konflikty – a zjistit, zda Vladimir Putin válčením zvedá mínění Rusů – není snadné. Od rozpadu Sovětského svazu válčí Rusko prakticky neustále a často nelze jednoznačně označit začátek či klíčovou fázi vleklých konfliktů.

Ani analytici, kteří se Ruskem zabývají dlouhodobě, jasnou spojitost nenašli.

„Ostatní ruské vojenské akce, včetně invaze do Gruzie v roce 2008 nebo intervence v syrské občanské válce v roce 2015, se [u Rusů] nesetkaly se stejným nadšením [jako obsazení Krymu],“ upozorňuje na webu The Conversation Arik Burakovski.

„Putinův modus operandi je jasný: když hrozí propad veřejného mínění kvůli ekonomickým problémům a jiným každodenním záležitostem, napumpuje ho pomocí mimořádných opatření. Těmi jsou války nebo zdůraznění vnější hrozby,“ popisuje obsáhlý článek s všeříkajícím titulkem Dekonstrukce Putinova veřejného mínění: tisíc mrtvých za každé procento.

„K odvedení pozornosti od ekonomické bídy a represí také využívá spektákly, jako byly olympijské hry v Soči 2014 nebo mistrovství světa ve fotbale 2018, kde se zdůrazňuje národní sentiment,“ pokračuje text.

V letech 2014 a 2015 nicméně Rusko spustilo dvě významnější a dodnes neukončené operace: vložilo se do nepokojů na východě a jihu Ukrajiny a do války v Sýrii.

Ve stejném období výzkumníci Levady zaznamenali rozsáhlé změny postojů ruské společnosti. Kromě raketového růstu Putinovy popularity se prudce zlepšilo hodnocení celkové situace v zemi (přesné znění otázek i čísla najdete v následujícím grafu). Zcela se také otočil přístup ke Spojeným státům a Evropské unii. Po čtyřech letech se postoje Rusů k oběma zahraničním mocnostem vyrovnaly, ale dřívější převážně pozitivní pohled se nevrátil.

Rusové válku s Ukrajinou nechtějí

Hlubší ponor do dat o veřejném mínění ukazuje, že tentokrát nemusí zvýšená popularita vydržet dlouho. Nejčerstvěji postoje zajímaly americkou stanici CNN: výzkumníci obvolávali Rusy v napjatém týdnu, kdy ještě nebylo zřejmé, zda Putin invazi do sousední země odstartuje.

Dvě klíčové otázky mířily na postoje k válce a invazi. Polovina Rusů je podle CNN přesvědčena, že je v pořádku použít vojenskou sílu pro udržení Ukrajiny mimo NATO. Další čtvrtina je proti, poslední čtvrtina neví.

To se ale změní, když se výzkumníci ptají na násilné připojení Ukrajiny k Rusku. U této otázky je mírná převaha – 43 procent – Rusů proti, 36 procent je pro, pětina neví.

Podobně nejednoznačné jsou představy Rusů o tom, jak bratrským národem Ukrajinci jsou. Většina z nich je sice podle průzkumu přesvědčena, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden lid, ale jen malá část sdílí Putinovu představu, že by měli žít v jednom státě.

„Hlas menšího národa je podstatnější. Situaci, kdy si větší země dělá nárok na menší zemi, se říká imperialismus,“ komentuje postoje americký historik Timothy Snyder, autor několika knih popularizujících moderních dějiny východní Evropy.

Válku nezačneme, znělo z TV

Právě rozpory ve veřejném mínění ukazují, proč je tentokrát Putinova válečná podpora nejistá.

„Efekt shromáždění kolem vlajky, kdy národ během mezinárodní krize podporuje politické vedení, bude mít pravděpodobně jen krátký život,“ odhaduje analytik Burakovski.

„Ruská veřejnost většinově věří, že Kreml brání Rusko proti Západu. Populární narativ zní tak, že Rusko je obležená pevnost, která neustále odráží útoky západních zemí,“ pokračuje.

„Polovina Rusů viní ze současné krize Spojené státy a NATO, podle 16 procent je agresorem Ukrajina. Jen čtyři procenta ji kladou za vinu samotnému Rusku.“

Jak dlouho tentokrát Putinova nadopovaná podpora vydrží, záleží především na tom, jak úspěšná budou ruská média v udržování iluze při životě. Co se o válce dozvídá publikum ruských televizních stanic, pro představu překládá na twitter redaktor BBC Francis Scarr.

Trhliny v postojích Rusů naznačuje zmiňovaný průzkum CNN. Podle něj před 24. únorem jen minimum Rusů věřilo, že armáda skutečně zaútočí.

„Tři ze čtyř Rusů si myslí, že Rusko nespustí invazi na Ukrajinu. Jednoduše proto, že to čtou v novinách a vidí v televizi. V zemi není cítit žádná hysterie, nikdo nebije na válečné bubny. Všechna média šíří zprávu, že Rusko nechce válku a nezačne s ní,” vysvětluje pro CNN rusko-americký novinář Vladimir Pozner.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít