Mezi ukrajinskými rozvědčíky. ‚Jít na výzvědy v noci je bláznovství, ve dne je člověk míň vidět,‘ popisují
Důležitou součástí každé armády je rozvědka, která za války poskytuje neocenitelné informace, a to jak z týlu nepřítele, tak přímo na horké linii války. Tu dnes v Evropě najdeme v ukrajinském Donbasu, kde už osm let trvá konflikt mezi ukrajinskými silami a proruskými separatisty.
Nacházíme se na jedné ze základen ukrajinských sil, operují odtud rozvědčíci. Obvykle nejsou příliš přístupní rozhovorům s novináři, tentokrát ale pro Radiožurnál udělali výjimku.
Rozvědčíci obvykle nejsou příliš přístupní rozhovorům s novináři. Rozmluvil je zpravodaj Martin Dorazín
„Zatím jen pozorujeme. Je to špatně, že nemůžeme postupovat vpřed. Všechny bojové akce jsou teď zakázané a můžeme jen odpovídat na útok. Oni na nás zaútočí minomety, ale my můžeme reagovat jen samopaly. 11. září z houfnic rozmašírovali celé jedno naše velitelsko-pozorovací stanoviště. Odpovědět jsme nemohli, protože je zákaz,“ přibližuje pro Radiožurnál velitel této skupiny rozvědčíků.
„Všichni se bojí zahájit palbu, protože by přišli o prémie. Někteří totiž bojují za svoji zemi, ale jiní to dělají pro plat. Já chápu, že mají rodiny, které musí uživit, ale vlastenecky založených vojáků zůstalo velmi málo,“ dodává.
„Když nás ostřelovali, naše síly nám nepomohly, přestože mohly zahájit palbu a snížit tím naše ztráty. Nedávno zranili našeho odstřelovače. Neměli jsme jak zareagovat, protože nemáme těžší zbraně – rozvědčíci je nemají z povahy své práce. Takže jen pozorujeme a shromažďujeme informace o pohybech sil protivníka.“
Průzkum s drony
Velitel oddílu prozrazuje, že technické vybavení mají obě strany zhruba stejné: používají stejné termovizory i přístroje pro noční vidění i stejnou optiku.
8:05
Ukrajinští veteráni o sporu s Ruskem: K invazi může dojít dřív, než dokončíme tento rozhovor
Číst článek
Obě strany stále častěji nasazují výzvědné drony - kvadrokoptéry, které mohou nést i menší bombu. Tahle skupina měla dva, ale o jeden ji soudruzi sepaři – jak se tady zkráceně říká separatistům - nedávno připravili, přiznává velitel a stěžuje si, že nepřítel technicky pokročil a už mnohem víc používá kamery.
Rozvědčík pak sedí ve stanu s počítačem a všechno vidí z bezpečí. Elektronika mění práci rozvědčíků v terénu. Dnes už nikdo nechodí na rozvědku v noci, to by bylo bláznovství. Ve dne je člověk daleko méně viditelný, dodává z vlastní zkušenosti rozvědčík.
V terénu se tihle vojenští specialisti střídají v týdenních směnách. Pak se vracejí sem na základnu. „Lážo plážo tu nemáme. I tady musíme monitorovat naše kolegy a být kdykoli připravení ihned vyrazit ven. To znamená, že náš volný čas není tak úplně volný. A navíc si tady pereme, vaříme, udržujeme pořádek a trénujeme. Ve skutečnosti jsme ve službě pořád - třeba půl roku. V plné bojové připravenosti,“ popisuje.
3:23
Psí život na frontě. Ukrajinci se snaží pomoci opuštěným zvířatům, která trpí ve válce
Číst článek
Nejsdílnějším členem tohoto oddílu rozvědčíků je – jak jinak - Gruzínec. Ptám se ho, co ho kromě ukrajinské manželky přivedlo z Kavkazu sem na Ukrajinu.
„V roce 1992 vypukla v Gruzii válka a Rusko obsadilo Abcházii. Jako 17letý dobrovolník jsem odešel do války za Gruzii. Tam jsem potkal spoustu Ukrajinců, kteří Gruzii bránili. Pak jsem vystudoval vojenské školy v Gruzii i na Západě a stal jsem se důstojníkem gruzínské armády. Když vypukla válka v Donbasu, považoval jsem za svou občanskou povinnost jít pomoci Ukrajincům a splatit bratrskému národu bratrský dluh,“ vysvětluje.
Všichni tito rozvědčíci působí v Donbasu už několik let. Jak dlouho tady ještě budou, to ale ani ten nejlepší rozvědčík neví.
