Písničku Sebastián zpívá Michael Kocáb v Izjumu, východukrajinském městě, které ruská invazní vojska téměř srovnala se zemí, ukrajinské armádě se ale Izjum podařilo za cenu těžkých bojů osvobodit a posunout válečnou linii o kus na východ. 

„Já jsem dostal pozvání od Slováků, abychom sem přivezli další várku sanitek, aut pro ukrajinské vojáky, což mi přijde naprosto smysluplné. Ono už to bude třetí nebo čtvrtá várka, nějakých 30-40 vozů. Tak jsem jeden z těch vozů řídil a měl jsem za to, že aspoň takovou úplnou nepatrností ve srovnání s tím, co se tady děje, můžu pomoct. Druhá záležitost je, že tady zpívám písničku, která má naprosto přiléhavý text pro to, co se tady děje. Je to snaha ukázat solidaritu a empatii s tím, co probíhá. Ale uvědomuji si, že to jsou jen maličkosti,“ vysvětluje Kocáb.

„Mým druhým hlavním důvodem je to, že jsem to chtěl na vlastní oči vidět a poznat, co se tady vlastně děje. Přijel jsem zrovna do období, kdy Rusové opět začali natvrdo bombardovat. Oni bombardují pořád, já to vím, ale teď jsem si to ověřil. Vzbudil jsem se v Kyjevě do úplného poplachu, slyšeli jsme výbuchy, viděli jsme dokonce dron, který prolétnul. Ale asi to nebylo nic ve srovnání s tím, co probíhá v Charkově,“ míní Kocáb.

Michaela Kocába přiměl usednout za volant sanitky a podniknout tuto nebezpečnou cestu slovenský fotograf Vladimír Šimíček.

Ale nejen on. „Když jsem cestoval na Ukrajinu, tak jsem potkal mediky v úplně rozbité sanitce. Když jsem se vrátil domů, tak jsem si řekl, že zkusím udělat sbírku na jednu sanitku. Potom se nám to trošku vymklo z rukou a sesbírali jsme 100 000 eur. Tak jsme koupili asi jedenáct aut, devět sanitek a dva offroady,“ říká Šimíček.

Další peníze, tentokrát na tři sanitky, vybrali na festivalu Pohoda, který pořádá Michal Kaščák.

„Dál pomáháme s propagací této úžasné iniciativy. Když myslíte něco vážně, tak se k tomu nesmíte jen přihlásit, ale musíte se pokusit být i aktivní součástí. Proto jsem už na druhé cestě a jezdíme co nejblíž k frontě, abych sanitky dovezli reálným jednotkám, které je potřebují. Dává mi to velkou sílu. Takovou sílu, jako je tady v lidech, jsem nezažil nikde jinde,“ říká Kaščák.

„Když jsem Michala oslovil, jestli bychom mohli na festivalu vybírat peníze, tak řekl, že ano. Ale měl jednu podmínku, že chce být řidič jedné z nich na cestě na Ukrajinu. Tehdy nás napadlo, že by bylo skvělé tu nahrát zprávu pro lidi v Česku a na Slovensku. Chtěli jsme do toho zapojit muzikanta a Michala napadlo, že Michal Kocáb je výborný člověk, který dokáže zachovat důstojnost a zároveň poslat vzkaz. Válka pořád je a dotýká se životů lidí, kteří tu žijí,“ uzavírá Šimíček.

V ruinách domu v Izjumu se zrodil videoklip, který odstartuje českou sbírku Sanitky pro Ukrajinu. Na klávesy ovšem nehraje Kocáb, ale Nastia, mladičká klavíristka pocházející z bombardované Avdijivky. Oba hudebníci si možná i proto padli do noty, ale hodně smutné.

Martin Dorazín, mst Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít