Ve vaší poslední knize Nebe plné draků jsou obrázky, se kterými jste byl konfrontován – obrázky dětských pacientů. Sejmulo vás tohle na situaci v Gaze nejvíc?
Tohle byl úder bez přípravy, to, že tam jsou rakety a že se tam střílí, to je rutina. V přímém bezprostředním nebezpečí ohrožení jsem se necítil, ale neuvědomujeme si, že válka dopadá na psychiku všech, i těch relativně zdravých, se kterými se my nepotkáváme. A součástí urgentních, nebezpečných projektů je psychologická podpora, protože lidé v dlouhodobém stresu neprospívají dobře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na nebi v Gaze krouží dětské draky i válečné drony, vypráví lékárník Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček. Napsal knihu Nebe plné draků

A já jsem se v rámci zásobování v polní nemocnici dostal i do místa, které předtím bylo lékárnou, ale v rámci přestavby tam najednou místo lékárny byla ambulance psychologa. A na mě tam vykoukly na stěně nalepené výkresy, protože kresby jsou standardní prací psychologů s dětmi. Kolegyně mi přeložila nápisy na výkresech, a to je to nejtěžší – člověk si uvědomí, jak má situace dopad na dětskou psychiku.

Co je na těch obrázkách?
Na tom úplně prvním nic tak strašného, je tam škola, mešita, a nějaké další domy, auto, svítí tam sluníčko. Takže idylický obrázek dětského školního vyjádření. Ale podstatný je ten nápis – až se tam vrátíme, bude tam stát škola, kostel, mešita. A to jsou otázky, které si ty děti kladou. A my už dnes víme, že ty domy tam nestojí.

Zmínil jste, že psychologická péče a práce s dětmi se odehrávala v bývalé lékárně, takže vaše lékárna byla ve stanu?
Úplně přesně – dřevěná konstrukce potažená plachtami, střecha z vlnitého plechu nebo plastu, uvnitř je to rozdělené jenom stěnou z plachtoviny.

Snídaně jako otázka štěstí

Jak vypadá běžný pracovní den lékárníka v Gaze?
Ráno vstanete, když máte štěstí, dostane se na vás něco k snídani. Odvezou vás do práce, protože jsme se tam nemohli pohybovat pěšky a autem jenom po vyhrazených a předem schválených cestách. Z místa, kde jsme bydleli, do místa, kde jsem pracoval, to bylo do dvou kilometrů. Tam mě vysadili, kolegové jeli dál do poliklinik. A já jsem tam byl do odpoledne, jenom s místními kolegy. Byl jsem blízko pacientům, protože polní, stanová poliklinika byla v sousedství mé hlavní lékárny.

Vaše kniha se jmenuje Nebe plné draků, mám si představit draky nad Rafáhem? Takové, co pouští naše děti?
Určitě, je to ten jeden z nejsilnějších obrázků, které jsem tam měl možnost vidět. Ale není to jenom tenhle příměr, na druhou dobrou při vystoupení z auta slyšíte, že tam vrčí i jiné stroje na nebi, i když nejsou vidět, ať už jsou to bojové, nebo monitorovací drony nebo vrtulníky. Nebo letadla, která přelétávají, ať už vybavená vojenskou technikou, nebo ta, která nad Rafáh vypouštěla humanitární pomoc na padácích. Takže nebe je plné různých draků s různým cílem a použití.

Když jsem se bavili po vaší druhé misi, v té době se na zdravotníky nestřílelo. Změnilo se to?
Na zdravotníky se střílelo už dřív, třeba v Afghánistánu. Ale teď je to jiné, můj dojem, jak to probíhalo v Gaze, je posunutý. Nechci říkat přesné číslo, ale jsou to stovky humanitárních pracovníků, co zemřely. Většina z nich byla označená symboly ať už červeného půlměsíce, červeného kříže nebo naším logem Lékařů bez hranic.

Mnozí z řidičů našich sanitek, nebo sanitek palestinského Červeného kříže, zažili nějakou formu šikany, museli vozidla opustit, vysvléct se do spodního prádla a čekat dlouhé hodiny, než je pustili dál. Zdravotníků Lékařů bez hranic, kteří přišli o život, je celkem osm – žili v domech, které byly označeny symbolem humanitární organizace, byli jsme svědky přímého zásahu tohoto domu. To jsem tam zrovna byl, kdy na dům vystřelil tank, zemřely tam dvě ženy.

Antibiotická resistence

V knize je fotografie maminky, která přidržuje děťátko, které má zakrvácená zádička, a nad ním se sklání lékař. Jsou to nejčastější zranění na místě?
V poměru ošetřených válečných zranění, alespoň v projektech primární péče, kde jsem byl, je průvodní jev války, bojů a destrukce spousta popálenin, zlomenin, tržné rány. Souvisí to s tím, co se děje, když se hroutí dům a je tam nějaký plynový spotřebič, propanbutanová láhev, tak je tam hodně popálenin a některé jsou velmi významné. A nejvíc nás bolí, když jsou to děti a když jsou popáleniny právě takového rozsahu.

A druhá důležitá věc je, že přístupem k léčivým přípravkům a antibiotikům je Gaza pověstná jako místo s obrovskou antibiotickou resistencí. Takže na rány nasedají infekce, na které běžná antibiotika nezabírají.

Měl jste jak lékárník v Gaze dost léků?
Šíří sortimentu jsme na tom byli dobře, ale nebyli jsme schopni naplnit všechny potřeby, museli jsem se starat o to, aby se neplýtvalo. Ale existují projekty, kdy si chirurgové nebo pomocný personál, když pacienta převazují, gázu vyperou, vysterilizují a použijí ji znovu, protože zásob není dost.

Kolik vynalézavosti člověk potřebuje v prostředí, kde není zásobování samozřejmostí? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku. 

Lucie Výborná, prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít