Francie se v posledních týdnech stala hned několikrát terčem teroristických útoků. To se ovšem nestalo poprvé. Jaké jsou pro to důvody? Server iROZHLAS.cz přináší rozhovor se Sébastienem Boussoisem, jenž se zabývá tématem terorismu a radikalismu. „Je nám souzeno, abychom zde všechny kultury žily pospolu, a proto musíme bojovat proti radikálním menšinám,“ míní francouzský expert. Boj proti radikalismu podle něj začíná ve školách – přes vzdělávání.

Rozhovor Paříž 17:56 22. listopadu 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Před měsícem byl zavražděn učitel Samuel Paty, před dvěma týdny se odehrály teroristické útoky v Nice a Lyonu. Jsme ve Francii svědky přívalové vlny terorismu?
Je zde důvod k obavám, protože nyní čelíme nové „chameleonské“ formě terorismu s více samostatnými jedinci, kteří se stali průkopníky džihádistické ideologie. Není nutné, aby s jejich plány byl obeznámen třeba takzvaný Islámský stát. Tito jedinci vědí, co dělat, proti komu bojovat a jak se dostat do našich společností.

Prázdné regály, protesty a hořící francouzské vlajky. Spor Erdogana s Macronem přešel od slov k činům

Číst článek

Je to veškerá zvrácenost džihádistické internacionály, která vždy přežila jako ideologie mimo jakoukoli strukturu. K tomu, aby se jakákoliv nová (islamistická) organizace stala součástí velkého džihádu, stačí málo – pár přesvědčených jedinců.

Proč právě Francie?
Francie je po léta hlavním cílem, protože takzvaný Islámský stát se snaží agitovat naši muslimskou menšinu, která je jednou z největších v Evropě (muslimové tvoří téměř devět procent francouzské společnosti – pozn. red.).

Dalším důvodem je zákon o sekularismu, který byl vždy překrucován a vnímán jako islamofobní. Dále je pak chybně uváděno, že Francie zasahuje v oblastech džihádu, jako je třeba Sahel. Údajně zde způsobuje zmatek, což zvyšuje riziko represálií – jak jsme viděli letos v létě v Nigeru při atentátu na francouzské humanitární pracovníky (k odpovědnosti za atentát z 9. srpna na osm lidí, včetně šesti francouzských humanitárních pracovníků a dvou Nigerijců, se přihlásil Islámský stát – pozn. red.).

Macronův boj

Prezident Emmanuel Macron se nechal slyšet, že bude bránit svobodu projevu a bude nadále prosazovat sekularismus a tradici francouzských karikatur. Jak si to máme představit?
Ve jménu svobody projevu můžeme říci cokoli, ale existují také zákony, které odsuzují rasismus, antisemitismus a podněcování k islamofobii. Je mi trochu smutno z toho, že se boj za svobodu projevu ve Francii momentálně omezuje jen na téma těchto surových vulgárních obrazů.

Jsme zemí osvícenství a dokážeme ilustrovat inteligentněji a odlišněji – myslím tím naše volání po svobodě.

Nic však nemůže ospravedlnit pomstu některých, zejména proti profesorům, kteří se pokusili karikatury vysvětlit a zasadit do kontextu.

Francie zvýší počet vojáků v ulicích na 7000. Posílí tak ochranu památek, škol a svatostánku po útoku v Nice

Číst článek

Před časem jste se vyjádřil, že by francouzský prezident měl nabádat k uklidnění situace. Jak by toho měl docílit?
Vyzývat všechny školy, aby karikatury propagovaly a vysvětlovaly je, mi přijde jako přilévání oleje do ohně. Je čas na všechno – určitě na boj za obranu našich univerzálních hodnot, a čas na volání po klidu.

Nyní hrajeme hru Islámského státu. Muslimové se cítí být diskriminovaní a pobouření zjednodušeními toho, co je islám, a zejména přílišným zjednodušováním islamismu a islámu.

Je nám souzeno, aby zde všechny kultury žily pospolu, a proto musíme bojovat proti radikálním menšinám, jejich sdružením, nebezpečným jednotlivcům a náborářům.

V reálném životě to nejsou jen karikatury a Charlie Hebdo.

Můžeme nyní ve francouzské společnosti pozorovat změny v postoji k terorismu oproti předchozím útokům na redakci časopisu Charlie Hebdo či v klubu Bataclan?
Psychózu – jakožto bezpečnostní aspekt. Francie vždy doufala, že bude chráněna, možná z arogance a sebevědomí, nevím. Ale prevence proti násilnému extremismu není dosud dostatečně podporována státem a jak vidíme, je to na úkor bezpečnosti.

Je důležité ukázat přítomnost armády, autority v ulicích. Základní práce v boji proti radikalismu začíná ale ve škole. To stojí sice hodně peněz a projeví se to až za dlouho, ale je to zásadní.

Problematické vztahy s Tureckem

Na konci října – v návaznosti na Macronovo vyjádření o nebezpečí extremistického islámu – vyzval turecký prezident Recep Tayyip Erdogan k bojkotu francouzského zboží. Jaké dopady má tento krok na vztahy mezi oběma zeměmi?
Jasné zhoršení. Nicméně současné Turecko není tak přijatelné pro politiku islámu ve 21. století. Erdoganův vliv na islám ve Francii je realitou a soutěží o náklonnost komunit, pokud jde o vedení doktríny, zejména se Saúdskou Arábií.

Musíme jít nad rámec těchto vztahů mezi oběma zeměmi, abychom pochopili učení a šíření islámu bez jakéhokoli cizího vlivu. Počínaje učením právě těchto dvou zemí.

‚Darebáci.‘ Turecko pohrozilo právními kroky týdeníku Charlie Hebdo za karikaturu Erdogana

Číst článek

Po Erdoganově výzvě lidé v islámských zemích vyšli do ulic a demonstrovali proti Francii a prezidentu Macronovi. V Saúdské Arábii zaútočil muž na stráž francouzského konzulátu. Je to směr, kterým se terorismus může ubírat? Nebudou následovat útoky jen na území Francie, ale také na francouzské představitele v zahraničí?
Francie se stává terčem všude na světě, protože je všude přítomna. A kvůli tomu, že Islámský stát vede arabský svět k přesvědčení, že tato země je islamofobní, jsme svědky útoků.

Ve Francii máme osm milionů muslimů, a pokud existuje rasismus, jsou střety nevyhnutelné. Většina muslimů je však integrována a nesnaží se systémem zamávat. Uklidnění situace nepomáhá ani napjatý mezinárodní kontext, který je aktuální od arabského jara až po pandemii koronaviru.

Uzavření unijních hranic

K boji proti terorismu se přidala také německá kancléřka Angela Merkelová, která by chtěla spolu s Macronem prosadit reformu Schengenu. Může uzavření vnějších hranic Evropské unie zabránit teroristickým útokům?
Ne, protože většina nejnásilnějších útoků mezi lety 2012 a 2016 pocházela od lidí narozených na evropské půdě. Znepokojivé je to, že se jich dopouštějí naše vlastní děti, které se v našich společnostech „špatně“ vyvinuly.

Někteří jistě přicházejí ze zahraničí na několik týdnů, aby provedli útoky, ale není to dosud prokázaný dlouhodobý trend.

Je ovšem pravdou, že špatná situace celých oblastí arabského světa a obrovský příliv nových uprchlíků by také mohly být ideálním zdrojem pro jedince, kteří by se stali součástí tohoto přílivu a infiltrovali se do Evropy, aby provedli útoky.

Myslím ale, že problém číslo jedna v této fázi zůstává problémem jedinců z Evropy.

Co by se podle vás muselo změnit, aby útoky nebyly ve Francii tak časté?
Je to globální problém. Samotná Francie nemá šanci na úspěch.

Plán Evropské unie v boji proti radikalismu je prvním krokem. Mezi institucemi různých zemí musí být větší synergie a enormní vzdělávací práce proti násilnému džihádistickému diskurzu, populismu, předsudkům o přistěhovalectví, etnické a sociální rozmanitosti.

Zjevně však stojíme tváří v tvář hrstce vlivných, kteří prohlásili, že Francie je nepřítelem islámu. Přestože tomu tak není.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít