Johnson je trochu šašek, skotská premiérka si získala důvěru, vysvětluje politolog podporu pro nezávislost
Epidemie koronaviru je pro Skotsko nejen zkouškou zdravotnictví, ale i politického systému. Tamní vláda zavedla přísnější opatření než zbytek Británie. „Skotsku se povedlo se zachovat jinak a lépe než zbytek Spojeného království,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz politolog z Glasgowské univerzity Christopher Carman. Premiérka Nicola Sturgeonová je aktuálně oblíbenější než Boris Johnson a stále více Skotům se zamlouvá myšlenka nezávislosti.
Jak se reakce Skotska na koronavirus lišila od Anglie a zbytku Spojeného království?
Nicola Sturgeonová (předsedkyně Skotské národní strany – pozn. red.) počkala, dokud zákaz vycházení nezavedla Anglie. Nedá se říct, že by Skotsko bylo v zavádění opatření rychlejší.
Na druhou stranu restrikce, které Skotsko přijalo, byly extrémnější nebo možná přísnější. Viděli jsme rozdíly v tom, co mohou Skoti dělat. Dřív než lidem v Anglii a Walesu nám bylo řečeno, že nemáme nikam chodit a zůstat doma. Sturgeonová si vybrala jiný, konzervativnější přístup.
Podpora skotské nezávislosti roste. Vládě pomohlo, že byla během epidemie ráznější než Londýn
Číst článek
Druhým velkým rozdílem byla komunikace. To byl možná vůbec největší rozdíl mezi skotskou vládou Nicoly Sturgeonové a britskou Borise Johnsona. Sturgeonová byla od začátku na všech tiskových konferencích a její vyjádření byla srozumitelná. Hned na začátku, v březnu, řekla, že chce s lidmi ve Skotsku vést „dospělý rozhovor“. Řekla, že chce všem sdělovat jasné a přesné informace a chovat se ke všem jako k dospělým. Zatímco prohlášení Borise Johnsona byla mnohem méně jasná a různorodá. Postupně se to ale zlepšovalo a vyjádření se ucelila.
Když hlavní skotská vládní zmocněnkyně pro zdravotnictví odjela na víkend na chalupu, Sturgeonová ji okamžitě kritizovala a nijak se nesnažila ji bránit. Naopak u Dominica Cummingse (poradce britského premiéra – pozn. red.) a jeho ságy výletů, se ho Boris Johnson velmi zastával. I to je velmi rozdílná signalizace priorit.
Proč byla skotská premiérka konzervativnější? Je to rozdíl čistě politický, anebo ho způsobila rozdílnost osobností obou politiků?
Myslím, že obě vyjádření jsou pravdivá. Jedním důvodem jsou různé instituce. Sturgeonová je v jiné pozici než Johnson. Vede decentralizovanou vládu uvnitř Spojeného království. I proto mohla čekat, až britská vláda udělá rozhodnutí ohledně zavedení opatření zákazu vycházení, než ho sama zavedla. A ani kvůli tomu nebude příliš kritizována, protože vede jen autonomní administrativu. Takže jí to dává určitou politickou výhodu.
Na druhou stranu každý, kdo studuje vůdčí osobnosti politiky, ví, že na osobnosti politika záleží. A zde máme dvě naprosto rozdílné osobnosti. Nicola Sturgeonová je jako politička velmi opatrná a hrdá na to, že je velmi přímočará, ale zároveň lidská.
Naproti tomu Boris Johnson se chlubí tím, že je prostě jiný, zvláštní a vlastně tak trochu politický šašek. Víc mluví spatra, ve svých vyjádřeních není tak opatrný jako Sturgeonová. Stačí si poslechnout jejich vyjádření z poslední doby. Kdykoliv Sturgeonová mluví o koronaviru, je precizní a opatrná – většinou mluví s poznámkami, a když odpovídá na otázku, nejprve se vždycky zamyslí.
Johnson poznámky skoro nikdy nepoužívá, prostě improvizuje. I proto jsou jeho vyjádření nesourodá, stejně jako vyjádření jeho vlády.
A jak na jejich rozdílné vystupování lidé reagovali?
Sturgeonová je ve Skotsku velmi populární. Její popularita je poměrně vysoká. Poslední průzkum veřejného mínění, který jsem viděl asi před dvěma týdny, uváděl, že má popularitu plus 60 bodů – o 60 procent více lidí ji vidělo pozitivně než negativně. To je pro politika opravdu hodně, obzvlášť v současné situaci. A stejný průzkum ukazuje, že Boris Johnson má ve Skotsku negativních 39 bodů. To je obrovský rozdíl v tom, jak jejich vystupování vnímá veřejnost.
Pandemie zastínila brexit, jednání ale stále drhnou. Británie s EU se řítí k odchodu bez dohody, říká expert
Číst článek
Měli bychom si ale ujasnit, že Skotsko nebylo nutně úspěšnější v boji proti koronaviru, například když se podíváme na čísla úmrtnosti. Vzhledem k počtu obyvatel má Skotsko stále poměrně vysoká čísla – ne tak vysoká jako Anglie, především ta jižní, ale horší než mnoho evropských zemí.
I přes umírněný způsob, kterým Sturgeonová k situaci přistupovala, nebyla její opatření vždy oblíbená. Přesto si myslím, že veřejnost její opatrnost a důslednost ocenila. Zvlášť v kontrastu s nerozvážností britské vlády. Jako právě u aféry kolem Cummnigse a dalších členů vlády, kteří se zachovali podobně. Skotská veřejnost si toho všimla.
To všechno se navíc prolíná i do dalšího průzkumu, který ukazuje, že 54 procent skotské populace by si nyní přálo nezávislost. Nacházíme se v jednom z nejdelších období, kdy podpora skotské nezávislosti dosahuje alespoň 50 procent a často i víc. Ukazuje to několik posledních průzkumů. Možná že velká část je i díky tomu, že Sturgeonová dokázala, že skotská vláda umí používat své pravomoci lépe než vláda Borise Johnsona.
Poslední měsíce byly velmi chaotické. V prosinci proběhly volby do dolní komory britského parlamentu, v lednu začal brexit, od března zemi trápí koronavirus. Může právě tato nejistota za nárůst podpory pro skotskou nezávislost?
To je velmi dobrá otázka. Myslím, že můžeme očekávat, že se podpora trochu sníží, ale ne na dřívější úroveň. Můžeme se podívat zpátky na volby do skotského parlamentu v roce 2011. Předtím – od roku 2007 do roku 2011 – byla Skotská národní strana v menšinové vládě a dokázala, že je poměrně schopná. Všechno dobře fungovalo, veřejnost byla spokojená, takže v roce 2011 SNP získala v parlamentu většinu.
To se nikdy nemělo stát, protože systém byl nastaven tak, aby nikdy nemohla SNP sama vládnout, ale stalo se to. Důvod, proč byli tak úspěšní, je, že dokázali, že jsou schopná vládnoucí strana. Tehdy to nebyl automaticky hlas i pro nezávislost. A referendum v roce 2014 ukázalo, že nezávislost nemá dostatek podpory veřejnosti.
Vítězové a poražení britských voleb: Johnsonova krasojízda i kruté stranické a osobní debakly
Číst článek
Ale od té doby vidíme, že SNP se postupně snaží podporu pro nezávislost zvednout. Skotsku se povedlo se v mnoha otázkách zachovat jinak než zbytku Spojeného království. A vládě se povedlo často zachovat lépe a rozhodnout v prospěch skotské veřejnosti. Podle mě se tedy dá očekávat, že se jim povedlo získat na svou stranu některé nové lidi. Ale nedá se říct, jestli to bude stačit.
Dá se druhé referendum očekávat? Nicola Sturgeonová na jedná z posledních tiskových konferencí prohlásila, že dokud se situace s koronavirem nezlepší, nechce tuto otázku nijak komentovat.
Sturgeonová byla v tomto ohledu velmi opatrná. Řekla, že do současné situace nebude vtahovat politiku. Ale pokud sledujete ostatní členy SNP na twitteru a dalších sociálních sítích, vidíte, že touha tam rozhodně je.
Pokud SNP vyhraje příští rok volby do skotského parlamentu, pak pravděpodobně požádá o druhé referendum. A před koronavirem se v tomto ohledu vyjadřovala i sama Sturgeonová. V současné chvíli má SNP velmi vysokou podporu. Volby jsou až za dlouho, ale kdyby se konaly nyní, jednoznačně by vyhrála.
Premiér Johnson se ale na druhou stranu vyjádřil velmi jasně, že další referendum podporovat nebude. Může tedy nastat situace, že ve Skotsku opět vládne jasnou většinou SNP, která se snaží dosáhnout referenda, ale britská vláda to nedovolí. A pak budeme mít politický problém mezi vládami.
‚Vyhlásit referendum nikdy není zločin.‘ Odsouzení katalánští politici vystoupili v parlamentu
Číst článek
Může se situace vystupňovat až tak, jak se tomu stalo například v Katalánsku, kde centrální španělská vláda nedovolila konání referenda o nezávislosti regionu?
(Ticho) Je těžké si teď něco takového představit, ale pokud nás koronovirus a to, jak si s ním vlády poradily, něco naučil, pak to, že jen málo věcí lze předvídat.
Když se podíváte zpátky do Spojených států před prezidentskými volbami v roce 2016, většina politických komentátorů by vám řekla, že je velmi těžké si představit, že by se prezidentem stal Donald Trump. Ale zjistili jsme, že politika je v mnoha zemích velmi narušená. A koronavirus toto narušení ještě zesiluje.
Řekl bych, že je těžké si představit vlnu násilí, která vypukla v Katalánsku. Rozhodně si umím představit masové protesty – ty už jsme tu měli v roce 2014 a od té doby vlastně pokračují. Takže velké demonstrace ano, ale násilí ne. Ale uznávám, že to není moc odpověď. (smích)
Jeden z hlavních důvodů, proč podpora stoupá, ale také souvisí s brexitem. Mohlo by se nezávislé Skotsko vůbec stát členem Evropské unie?
To je otázka, která nebyla úplně zodpovězena ani v roce 2014. A to ani ze strany Evropské unie. EU nikdy jasně neřekla, za jakých podmínek a jestli vůbec by Skotsko mohlo do unie vstoupit.
Samozřejmě je otázkou, jestli by ostatní země vůbec chtěly Skotsko do EU přijmout. Brexit už technicky proběhl a Spojené království technicky unii opustilo, takže by Skotsko muselo vstoupit jako úplně nový členský stát. A to by se Skotsko muselo vypořádat hned s několika problémy.
Jedním z nich bude velikost veřejného sektoru. Skotsko utrácí obrovské množství peněz na veřejném sektoru, což by se muselo změnit. Jednoznačně velkou otázkou bude i měna. V roce 2014 nebylo euro nijak lákavé, ale teď, vzhledem k brexitu, je společná evropská měna možná i lákavější možností než libra. Debata se změnila, změnila se i situace. Ale nikdo neví, jak moc bude skotská společnost ochotna se změnit, aby mohla do EU. Je těžké v průzkumech zjišťovat hypotetické otázky, a teď už se pohybujeme v hypotetickém prostoru.
