Za zdí kremelské propagandy. Obyčejní Rusové v časech války
Ruská ekonomika navenek stále odolává sankcím i rostoucí inflaci. A Rusové proti válce na Ukrajině také zdánlivě nevystupují. To neznamená, že jsou se svou situací spokojení. Vědí ale, že pouhé vyslovení slova „válka“ je může dostat do vězení. Pro západní novináře je tak čím dál těžší přinášet hlasy obyčejných Rusů kvůli kremelské propagandě. Za její zeď nahlíží další díl podcastu Na Východ! se šéfredaktorem serveru Voxpot Vojtěchem Boháčem.
Být ruským mužem v produktivním věku je teď ekonomicky velmi výhodné. Zejména pokud je mrtvý a jeho tělo se nachází na Ukrajině. Jeho rodina získala mimořádný příjem díky náborovému příspěvku do armády a nyní, už jako jeho pozůstalí, zase čerpají výjimečně štědrý bonus za to, že padl při „speciální operaci“.
Poslechněte si další díl podcastu Na Východ!, tentokrát s šéfredaktorem serveru Voxpot Vojtěchem Boháčem
Nutno dodat, že vstup do armády láká hlavně ruské muže z chudších regionů mimo Moskvu a příslušníky etnických menšin na území Ruska.
Jak poznamenává ruský ekonom Vladislav Inozemtsev, „narukovat na frontu a být po roce zabit je ekonomicky výhodnější, než kdyby ten muž dál žil (a pracoval – pozn. red.)“.
Inozemtsev pro tuto skutečnost používá pojem smrtonomika, deathonomics. Tu charakterizují vedle na ruské poměry nadstandardních mezd brancům a padlým vojákům také investice do výrobních závodů: zbrojovek, textilek a dalších podniků, které se dokážou zařadit do výrobního řetězce válečné mašinérie.
Nic s tím nenaděláme
Taková změna toků státních peněz proměňuje nejen ruské hospodářství, ale i přemýšlení Rusů o tom, co jejich vlast páchá v sousední, suverénní zemi. V lepším případě to registrují, ale neupozorňují na to.
„Do velké míry dál žijí svoje dřívější životy, jen už to nemá občansko-politickou úroveň. Dál chodí do hor, dál se baví. Vlastně to těžko rozlišíte od toho, co dělají kamarádi v Česku,“ přibližuje v podcastu Na Východ! Vojtěch Boháč postoj svých kamarádů, které poznal během studií v Rusku.
Rusifikovat i připravit na boj proti vlastní zemi. Jak Rusko vymývá mozky dětí z okupovaných území
Číst článek
„Když si s nimi zavolám, tak mají občas trochu tendenci se obhajovat, jako že vlastně do toho nedokážou zasáhnout. Jestli nechtějí jít sedět, tak se nemůžou vyjadřovat.“
Podle Vojtěcha Boháče je při takových telefonátech cítit i tichá výčitka na jeho adresu.
„Ty jsi ze Západu, ty nás budeš určitě kritizovat za to, že neděláme víc. Ale tady doopravdy nemáme co víc dělat. Takže abychom se nezbláznili, chodíme na party a děláme si fotky v přírodě a to je tak všechno, kam se můžeme dostat. To, že je naše země ve válce, kde dělá docela šílené věci, si uvědomujeme, ale nic s tím nenaděláme,“ shrnuje rozmluvy Vojtěch Boháč.
Jiné nastavení mají ruští vlastenci odkojení velikášstvím Sovětského svazu. Ondřej Soukup jej v podcastu Na Východ! ilustruje příkladem svého ruského tchána, celoživotního člena komunistické strany. „Dodneška říká: ‚Proti Západu musíme bojovat‘,“ vysvětluje Soukup.
Přátelé Josefa Pazderky z velké části Rusko po zahájení invaze opustili. Ty, kteří zůstali, se ale prý neodvažuje kontaktovat. „Pro nějaký vlastní pocit stability, protože trošku tuším, co bych se dozvěděl. Jak je to celé zválcovalo,“ přiznává Pazderka.
Nikdy jsme neměli hlas
Jak se všichni tři protagonisté podcastu shodují, bylo by nepřesné dávat vše za vinu pouze současné kremelské propagandě a zákonům postihujícím protesty kvůli válce. Problém je dlouhodobějšího rázu, vysvětluje Josef Pazderka:
4:03
‚Když spatří pohyb, okamžitě zaútočí.‘ Civilisté z Chersonu jsou obětí ruské dronové kampaně
Číst článek
„Velká většina ruského obyvatelstva, aspoň z těch průzkumů, které vidíme, má pocit, že nemá absolutní vliv na to, co se děje v politice a jak se rozhoduje. Je to pocit pasivity a zvláštní apatie. Ve stylu: ‚Je mi to trochu jedno a kdo ví, jak to všechno vlastně je. A hlavně mě se to netýká. Proto já s tím vlastně nemůžu nic dělat.‘ Říká se tomu naučená nebo odkoukaná pasivita, která se bohužel vztahuje na velkou většinu ruské populace.“
Propaganda odlepená od fakt
Zvláštní kapitolou jsou potom Rusové, kteří mají s válkou přímou zkušenost. Ať už jako příbuzní vojáků, nebo dokonce příbuzní Ukrajinců. Přestože mají k dispozici očitá svědectví otřesných činů, k nimž na Ukrajině dochází, nevěří jim nebo je zvláštním způsobem nevnímají.
V této souvislosti doporučili při debatě na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě Ondřej Soukup a Josef Pazderka dva snímky: Přerušené vztahy a Odposlechnuto.
„Tam se v odposlechnutých telefonátech do Ruska popisuje realita toho, jak ruští vojáci střílejí, zabíjejí, kradou a rabují. A do toho ta manželka, žena nebo dcera říkají: ‚Správně, vždyť to jsou zvířata. Vždyť Ukrajinci se nás chystali napadnout.‘ Vlastně opakují všechny výplody kremelské propagandy s naprostou syrovostí,“ všímá si Josef Pazderka.
Ropa má ropovodem Družba začít proudit v pátek. Za zastavením dodávek mohou být platební problémy
Číst článek
Ondřej Soukup namítá, že když z fronty zavolá syn nebo manžel, tak mu rodina nebude odporovat a neusadí ho, že se úplně zbláznil.
„Takže samozřejmě část reakcí v tom filmu si dovedu vysvětlit tak, že lidé neříkají úplně to, co si myslí. Na druhou stranu existuje jedna ruská anekdota o tom, jak volá z fronty syn mamince a říká: ‚Mami, to byla strašná chyba se nechat naverbovat. Furt po nás střílejí. Je to tu úplný mlýnek na maso.‘ A matka odpovídá: ‚Ne, ne, ne. Mlýnek na maso máme. Vem mikrovlnku.‘“
Podle Ondřeje Soukupa tenhle vtip ukazuje, že navenek se Rusové tváří, že je všechno v pořádku, ale společnost současně mezi řádky reflektuje, že to, k čemu dochází na Ukrajině, není správné.
Kde jinde se projevuje kremelská propaganda v době války a jak se teď změnil život obyčejných Rusů? Poslechněte si audiozáznam podcastu Na Východ! Druhou část debaty z MFDF Jihlava vydáváme jako bonus k podcastu 13. prosince.
