Předpoklady pro to, aby situace bouchla, tam jsou, říká politolog po Prigožinově nepovedeném puči
Pokus o státní převrat v Rusku vedený šéfem Wagnerovy skupiny Jevgenijem Prigožinem zastavil běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Co mohl Prigožinův úspěšný převrat znamenat pro Rusko? „Určitě by tady došlo k destabilizaci politické situace, k chaosu a k válce jednotlivých ozbrojených klanů,“ míní politolog Jan Šír z Katedry ruských a východoevropských studií FSV UK. Ruská veřejnost by do něj ale podle jeho slov nezasáhla.
Co tento Prigožinův krok, tedy tažení směrem k Moskvě a případný pokus o převrat, mohl znamenat pro vývoj války na Ukrajině?
Tady je potřeba říct, že nejde o válku na Ukrajině, jde o rusko-ukrajinskou válku. Důvody, abych bazíroval na této terminologii, jsou zcela zjevné. Jednak pojem válka na Ukrajině postrádá to, proč ta válka vypukla a co a kdo je jim hlavním hybatelem, což je Rusko.
A za druhé ten pojem už je i nepřesný, protože dneska vidíte, že ta válka se vede nejen na území státu, který je bitý ruským agresorem, ale i na území státu agresora, což je Rusko.
Bandita Prigožin se vzbouřil, Putin je vzteky bez sebe. Začala v Rusku občanská válka?
Číst článek
To dění vnímám jako velice pozitivní v tom smyslu, že čím více budou jednotlivé silové struktury ruského státu zaneprázdněny válčením mezi sebou, tím méně zdrojů bude mít ruský stát na to, aby jeho silové struktury, ať už to budou wagnerovci nebo ruské ozbrojené síly, zabíjely, znásilňovaly, loupily, rabovaly na Ukrajině.
Takže v tomto ohledu je potřeba říci, že aby mohli wagnerovci spustit podobnou akci v Rusku samotném, tak se museli z Ukrajiny stáhnout. Wagnerovci byli v posledních měsících páteří ruské válečné mašiny, která působila v doněckém směru. A ruská armáda bude nucena v důsledku Prigožinovy rebelie řešit jiné problémy, než držení pozic na okupovaných území na Ukrajině.
Musí řešit domácí problémy a to s sebou nese pro Ukrajinu možnosti a nové příležitosti. Ten krok je mimořádně důležitý, protože zvyšuje náklady, které Putin a Putinův režim ponese za svoje chování u sebe doma, což je předpokladem pro to, aby se znovu zaměřil na domácí problémy. A ne tolik na to, jak šířit svoje pořádky za hranice ruského státu.
Vymytá společnost
Mohl byste popsat, jak by se situace v Rusku mohla změnit, pokud by se Prigožinův převrat povedl?
Určitě by tady došlo k destabilizaci politické situace, k chaosu a k válce jednotlivých ozbrojených klanů, k proměně jednotlivých ozbrojených struktur. Na to se pak může nabalit nějaký regionální prvek a samozřejmě to může v konečném důsledku ohrozit i integritu ruského státu. Takže v tom ohledu.
Ale jestli jste tou otázku myslela, jestli tady do toho procesu může vstoupit ruská veřejnost, tak tady bych byl velice skeptický vůči podobným odhadům.
Putinův kuchař i vedoucí žoldácké Wagnerovy skupiny. Kdo je Prigožin a proč táhne na Moskvu?
Číst článek
Kvůli tomu, že ruská veřejnost je laxní?
Ano. Je laxní, je demoralizována, je vymyta. Ty aktivní segmenty ruské společnosti byly efektivně neutralizovány – ať už tím, že vůdci těchto segmentů byli buď fyzicky zlikvidování, hnáni do ciziny, uvěznění nebo jiným způsobem zastrašeni.
Kdo v Rusku zůstal, tak je velice pasivní a to, jak v Rusku pořádky vypadají, mu nějak viditelně nevadí. Nevšiml jsem si, že by většině ruské společnosti vadilo, že Rusko rozpoutalo největší a asi nejodpornější válečný konflikt v Evropě od roku 1945.
Takže myslet si, že by ruská společnost mohla být nositelem nějakého demokratického etosu, na kterém by šlo postavit nějakou politickou změnu, by bylo velice odvážné až naivní.
V případě, že by ten převrat v nějakém ohledu uspěl, co by to pro Rusko mohlo znamenat na mezinárodní úrovni? Nebo co by to mohlo znamenat pro mezinárodní politickou scénu?
Záleží na tom, jak Rusko bude vypadat v případě, že by se podařilo Putina odstranit. Lze předpokládat, že když prohraje válku a bude nuceno mimo jiné třeba akceptovat to, že z pohledu ruského zákona ruská území přejdou pod kontrolou cizího státu, tak to je pochopitelně způsobilé stimulovat třeba dezintegrační procesy v rámci Ruska.
Je otázka, jak by to postputinovské Rusko vypadalo. Tady bych musel spekulovat, konstruovat scénáře dalšího vývoje. A to je velice nevděčný úkol. Zvlášť za situace, kdy je Rusko stranou a hybatelem tak velkého válečného konfliktu, jako je rusko-ukrajinská válka, která tu probíhá už přes devět let.
Soukromé armády
V souvislosti s převratem se hodně hovořilo o loajalitě ruské armády. Jak moc je ruská armáda loajální nebo na čem je její loajalita postavená?
Začněme tím, že v Rusku je těch silových struktur víc, než jenom armáda. V Rusku máte i mimořádně vlivné zpravodajské služby a novým pozoruhodným fenoménem ruského politického života za poslední rok je nástup soukromých armád, nepravidelných ozbrojených uskupení napojených na vlivné figury ruského politického života.
OBRAZEM: Wagnerovci jsou v Rostově na Donu. Prigožin vyhrožuje blokádou i pochodem na Moskvu
Číst článek
Vedle Prigožina má prakticky soukromou armádu Kadyrov, pak tady máte prezidentovu ochranku. Lze předpokládat, že v úměrné dezintegraci ruského státu můžou vznikat i nějaká ozbrojená uskupení kolem místních vládců.
Takže to nejsem schopný posoudit. Každopádně stojí na tom, na čem stojí celý ten Putinův režim, to znamená na lžích, strachu, represi.
V souvislosti s tím, že ozbrojené složky mají v Rusku nějakou společenskou prestiž, mají vliv a samotnému Prigožinovi také až do posledních dní sílil vliv, dalo se očekávat, že tento krok, tedy „tažení“ na Moskvu, podnikne, nebo to bylo spíše překvapení?
Nevím. Dalo se předpokládat, že ruský vývoj nebude hladký. A to je dáno tím, že v Rusku za poslední rok došlo k dramatickému nárůstu soukromých armád, čímž stát sám sebe připravuje o základní atributy moderního státu, což je monopol na legitimitu užitím násilí.
Systémové předpoklady pro to, aby situace bouchla, tam jsou. Je to dáno tím, že v Rusku nemáte internalizované mechanizmy řešení konfliktu, právě proto, že ten režim je do velké míry diktátorský, stojící na pevné vertikále moci.
Situace je velice nestabilní. Jedinou konstantou ruského politického života byla posledních 25 let osoba Putina. A ukazuje se, že to opravdu pro stabilní vývoj nemusí zdaleka postačovat.
