Rusko hromadí síly u hranic Ukrajiny. Krizi vyvolává na více frontách, Západ může čekat těžká volba
Chystá se Rusko k invazi? Tuto otázku si počátkem dubna kladla řada odborníků i politiků, když se u hranic Ukrajiny začaly hromadit vojenské síly Ruska. O sedm měsíců později se situace znovu opakuje. Podle americké vlády je v oblasti skoro sto tisíc vojáků, opět se tak rozvíjí spekulace o hrozícím ruském útoku. Odborník Jan Šír nicméně upozorňuje, že Kreml vyhrocuje situaci hned na několika frontách. Chce tak přimět Západ a Kyjev k ústupkům.
Hromadění vojenských sil u ukrajinských hranic vyvolává obavy nejen na Ukrajině, ale také mezi západními politiky v čele s těmi americkými. Jsou to právě Spojené státy, které Evropskou unii už před dvěma týdny upozornily na „nezvyklou vojenskou aktivitu“ Ruska, které podle nich zvažuje možnost invaze na Ukrajinu.
BIS ve výroční zprávě varuje před íránskými špiony. Zajímají se o informace z českých univerzit
Číst článek
„Obáváme se, že Rusko může udělat závažnou chybu a pokusit se zopakovat rok 2014, kdy shromáždilo síly na hranicích, vstoupilo na svrchované ukrajinské území a nepravdivě tvrdilo, že tomu předcházely provokace,“ prohlásil druhý listopadový týden americký ministr zahraničí Anthony Blinken s odkazem na ruskou invazi na ukrajinský Krym.
Mezitím se k eskalaci situace na hranicích vyjádřila řada dalších světových politiků včetně šéfa NATO Jense Stoltenberga, který vyzval Rusko ke zmírnění napětí u východních hranic Ukrajiny, vyvolané „neobvyklými“ přesuny a koncentrací vojenských sil.
Další podrobnosti přinesla koncem minulého týdne také americká agentura Bloomberg, podle které vláda Spojených států předala několika evropským spojencům mapy a satelitní fotografie pořízené u ukrajinských hranic. Z nich vyplývá, že se v oblasti pohybuje skoro sto tisíc ruských vojáků včetně dělostřelectva a další techniky.
Podle diplomatických zdrojů Bloombergu jsou vojáci rozestavění do pozic, které jim potenciálně umožňují zahájit rychlý a rozsáhlý útok na Ukrajinu, a to hned z několika směrů – nejen z ruského území, ale také z anektovaného Krymu a Běloruska vedeného Alexandrem Lukašenkem.
Obavy amerických diplomatů v neděli potvrdil také šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov, který v rozhovoru pro server Military Times uvedl, že se blízko hranic nachází přibližně 92 tisíc ruských vojáků. Útok by podle něj mohl přijít v lednu nebo únoru a byl by mnohem ničivější než probíhající konflikt, který si od roku 2014 vyžádal životy asi 14 tisíc Ukrajinců.
Migrační krize v Polsku nepolevuje. Morawiecki hrozí hospodářskými sankcemi i zavřením hranic
Číst článek
Mnozí odborníci a pozorovatelé si tak v posledních dnech kladou otázku, zda se Rusko skutečně chystá k invazi, nebo se jen šéf Kremlu Vladimir Putin snaží světu tzv. ukázat svaly. O skutečných motivacích můžeme jen spekulovat, jak nicméně podotýká odborník na Rusko z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Šír, Rusko usiluje o vyhrocení vztahů s Ukrajinou a Západem hned v několika směrech.
„Je to jen jedna z front, kde teď dochází k eskalaci či napětí ve vztazích mezi Ruskem a Západem i dalšími zeměmi. Vedle ukrajinské fronty Rusko eskalovalo také situaci v Bělorusku, kde jsme svědky masového převážení migrantů do zemí Evropské unie – do Pobaltí a do Polska. Současně s tím se také značně vyhrotila situace na energetických trzích kvůli manipulacím s dodávkami,“ popisuje Šír pro iROZHLAS.cz.
„Vidím za tím standardní ruské chování. To znamená eskalovat všechno, co jde. Je to balancování na hraně většího střetu s cílem dosáhnout ústupků od druhé strany, která ale nebude ochotná na eskalaci přistoupit,“ dodává.
Motivace ruské eskalace
Moskva od začátku popírá, že by vojenské přesuny byly přípravou na vpád do sousední země, a označuje podobná tvrzení za „hysterii“. Kreml si naopak stěžuje na vyzbrojování Ukrajiny moderními zbraněmi ze Spojených států a „provokace“ NATO poblíž ruských hranic.
Co chce Bělorusko? Jaká je role Ruska? A reaguje EU dost účinně? Klíčové otázky kolem migrační krize
Číst článek
Nutno ale připomenout, že současné hromadění ruských sil v blízkosti Ukrajiny přichází jen sedm měsíců po podobné eskalaci z počátku dubna, kdy Rusko přesunulo k ukrajinským hranicím vojenskou techniku, letadla i další vybavení.
Ruská nevládní organizace Conflict Intelligence Team tehdy uvedla, že Rusko v oblasti nashromáždilo největší počet vojáků od roku 2014 a kromě dělostřelectva na místo vyslalo také tankové a vzdušné jednotky. Ruské vedení ale následně oznámilo, že jde o pouhé cvičení a vojáci se začali od ukrajinských hranic stahovat.
„Také na jaře eskalace probíhala za situace prudkého zhoršování vztahů se Západem, ať už v podobě vyhošťování diplomatů, lomeno zpravodajců. Současně s tím eskalovala vrbětická krize, kdy se nevědělo, jak na to Západ bude reagovat. K tomu všemu navíc docházelo po nástupu (amerického prezidenta Joea) Bidena a po jeho označení Putina za zabijáka. I tehdy tedy eskalace probíhala v době zhoršování vztahů, které se dělo v několika směrech najednou,“ připomíná Šír.
Stejně tak se v dubnu objevovala celá řada spekulací a interpretací toho, co Rusko k eskalaci napětí vlastně vedlo. Někteří odborníci tehdejší přesun ruských vojenských sil označovali za snahu Putina zvýšit si popularitu na domácí půdě, která utrpěla mimo jiné po mohutných protestech za opozičníka Alexeje Navalného. Podle odborníka think-tanku Atlantic Council Anderse Åslunda bylo něco takového pro Putina důležité i s ohledem na konání voleb do Státní dumy, které se uskutečnily letos v září.
Plánují Rusové konflikt na Ukrajině? Připomíná to události před válkou v Gruzii, říká odborník
Číst článek
I tentokrát se objevuje celá řada vysvětlení, proč Rusko vojáky k ukrajinským hranicím posílá a čeho tím chce dosáhnout.
„Rusové tím sledují něco, co bych označil jako multiplicitu konfliktu, tedy vyvolání krize ve více směrech najednou. To může vytvořit nové příležitosti, kterých se Rusko chopí. Pokud přijde na nějaké jednání, bude moct vyměnit jednu věc za druhou a dosáhnout tak ústupků. V případě, že dojde na vyhrocení konfliktu ve více směrech naráz, Evropa potažmo Západ budou stát před těžkou volbou, čemu věnovat prioritu – jestli bělorusko-polské hranici, Ukrajině nebo zajištění stabilního přísunu dodávek energických surovin,“ míní Šír.
Touto strategií přitom Rusko skutečně může ledacos vytěžit, domnívá se odborník Univerzity Karlovy.
„Rusové chtějí, aby je svět měl rád, ale svět je rád nemá. Tak mu chtějí ukázat, že jsou schopní vytvořit takový problém, o kterém Západ s Putinem zkrátka bude muset jednat, ať se mu to líbí, nebo ne. Je možné, že se tak Putin snaží zvýšit si prestiž i s ohledem na to, s jakými problémy se potýká doma. Klesla legitimita jeho vládnutí, vsází proto na zahraniční politiku, a prestiž může získat například tím, že donutí Bidena, aby s ním jednal,“ míní politolog.
Ruské páky na Ukrajině
Jak ostatně ukazuje analýza think-tanku Carnegie, přesně toho Rusko dosáhlo také po dubnovém přeskupení vojenských sil k ukrajinským hranicím. Dočkal se osobního setkání s Bidenem v Ženevě, které Rusku přiznalo status „důstojného protivníka“, píše se mimo jiné v analýze.
‚Mysleli, že neuteču.‘ Zveřejnil videa o mučení vězňů a vyvolal poprask, teď líčí dramatický útěk z Ruska
Číst článek
Vedle prestiže ale Kreml usiluje o další úspěchy, zejména ty spojené s Ukrajinou a takzvanými minskými dohodami, jejichž cílem je najít mírové řešeni konfliktu na Ukrajině.
Už během dubna mnozí experti interpretovali eskalaci jako snahu Ruska donutit Ukrajinu k plnění politických ustanovení minských dohod, a především k ústavní reformě, která by poskytla zvláštní práva a určitou decentralizaci takzvaným lidovým republikám v Doněcku a Luhansku. Na to ale Kyjev odmítá přistoupit, dokud nebude naplněná vojensko-bezpečnostní část dohod a nedojde ke stažení vojenských jednotek a navrácení kontroly nad rusko-ukrajinskou hranicí.
„Minské dohody v ruském podání by Ukrajinu de facto paralyzovaly. Tuto interpretaci ale Ukrajina, Francie a Německo nesdílejí. Pokud ale eskalujete vojenský tlak, můžete doufat, že tím tyto strany donutíte k nějakým ústupkům. Myslím, že situace na Ukrajině Rusy velmi frustruje. Na diskreditaci (bývalého ukrajinského prezidenta pozn. red.) Petra Porošenka vynaložili velké úsilí, teď se ale ukazuje, že ani Volodymyr Zelenskyj jim nejde na ruku,“ říká Šír.
Ukrajina se podle jeho názoru od Ruska úspěšně vzdaluje, Moskva tak Ukrajinu jako takovou ztrácí a snaží se tomuto vývoji všemožně zabránit.
„Ve vztahu k Ukrajině jde Rusku stále o to samé, protože tam nedosáhli svých cílů. Byli sice schopní okupovat Krym a části dvou území na východě Ukrajiny, zbytek země se ale ukázal jako odolný vůči snahám o ruskou destabilizaci. Sbližování Ukrajiny se Západem pokračuje a stejně tak vymezování se vůči Rusku, ať už jde o hodnotovou oblast, demokratické nebo tržní reformy. Posilováním tlaku se tedy Rusko snaží donutit Ukrajinu a Západ k ústupkům, aby si tak na Ukrajině zachovalo páky vlivu,“ dodává odborník.
Je útok Ruska reálný?
Ať už Rusko plánuje invazi na Ukrajinu, jak varují někteří ukrajinští představitelé, nebo má jiné plány, podle bezpečnostních analytiků mohou být jeho kroky i tak potenciálně nebezpečné. Vojenská eskalace se totiž může kdykoliv zvrtnout.
‚S takovými médii se lidé bojí mluvit.‘ Ruský novinář popisuje práci pro web s cejchem zahraniční agent
Číst článek
Upozorňuje na to například ruský politolog a šéf moskevského Carnegie střediska Dmitrij Trenin, který působil v sovětské a následně ruské armádě.
„Je Ukrajina tím ‚nedokončeným úkolem‘, který se Putin bude snažit uzavřít před koncem své vlády, nebo jen blafuje?,“ ptá se ve své analýze Trenin, podle kterého se Putin snaží o vojenské odstrašení nejen u hranic Ukrajiny, ale také v Černém moři i na východě Evropy.
Takové kroky se ale mohou snadno vymknout kontrole. „Odstrašení může vždy fungovat pouze tehdy, pokud je hrozba považovaná za důvěryhodnou. Jakýkoliv pokus otestovat druhou stranu ale může skončit katastrofou,“ tvrdí odborník na Rusko.
Expert Univerzity Karlovy nicméně podotýká, že není ani tak otázkou, jestli Rusko zvažuje útok, nebo ne. „Rusko už útok podniklo a pokračuje v něm. Co tedy připadá do úvahy, je opětovná invaze nebo vojenská eskalace ozbrojeného konfliktu, který už mezi Ruskem a Ukrajinou probíhá,“ upřesňuje Šír, podle kterého je otázkou, nakolik je takový scénář realistický. Vyloučit ho ale nelze.
„Už jsme viděli, že Vladimir Putin nemá zábrany, které mají jiné státy v podobě norem mezinárodního práva. Má naopak velké problémy doma a všechny snahy o legitimitu vlastního režimu vsadil na úspěchy v zahraniční politice. Nemá totiž moc možností, co doma vykázat, ať už jde o kvalitu života, školství nebo zdravotnictví. Vsází tedy na schopnost vést válku, která je prostředkem ruské zahraniční politiky, což Rusové ukázali už několikrát. Současné obavy proto považuji za pochopitelné a na místě,“ uzavírá pro iROZHLAS.cz.
