Jak souvisí výbuchy ve Vrběticích, protivládní demonstrace a antivax hnutí s operacemi ruských tajných služeb? „Týden poté, co začala invaze na Ukrajinu v únoru 2022, jsem viděl známé tváře z antivax hnutí, jak promlouvají k davům o geopolitice. O covidu nepadla ani zmínka,“ říká Konrad Szolajski, polský režisér snímku Putinovo hřiště. „V Česku jsem nabyl dojmu, že sympatie pro Kreml je daleko rozšířenější než v Polsku,“ podotýká v rozhovoru.

Rozhovor Praha 6:00 16. června 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Cestoval jste zeměmi střední a východní Evropy, kde jste sbíral důkazy o ruském vlivu na politiku jednotlivých zemí, zkoumal fungování různých proruských politických hnutí a jejich propojení s antivaxerskými hnutími a proruskými uskupeními. Byl jste také v Česku, kde jste mimo jiné zjišťoval, jak souvisí výbuchy z roku 2014 ve Vrběticích s jinými operacemi ruských tajných služeb v Evropě. Předpokládám, že jste věděl, do čeho jdete, ale je něco, co vás překvapilo?
Překvapil mě rozsah ruského vlivu. Před začátkem natáčení jsem mluvil s řadou odborníků, od investigativních novinářů až po zástupce bezpečnostních služeb jednotlivých zemí, které jsem navštívil.

Začínali jsme natáčet v mé domovině v Polsku. Měl jsem pocit, že tam jsou proruská hnutí dost silná, ale v průběhu natáčení jsem zjistil, že Polsko je na tom ještě relativně dobře.

Když jsem mluvil s českým režisérem Filipem Remundou, připomněl mi příběh Vrbětic. Když jsme se do Vrbětic vydali, zaskočil mě rozsah škod, které výbuch způsobil. Jedna z žen z vesnice poblíž to přirovnala k Hirošimě.

Další, co mě překvapilo, bylo zjištění, že výbuch ve Vrběticích není ojedinělý. V Bulharsku už měli deset podobných výbuchů muničních skladů. Stalo se to tam tolikrát, že už je to pro ně jakási tradice.

Také mě překvapilo množství spojenců Ruska na vysokých politických nebo jiných státních pozicích v Bulharsku. V Česku jsem se setkal s Jaroslavem Doubravou, členem komunistické strany. Jeho názory mě proto nijak nezaskočily, ale v Bulharsku jsme potkali mladého sympatického muže, mladšího než já. Byl moc fajn a na první pohled by vás nenapadlo, že se jakkoliv názorově a politicky liší od většiny. Jenže když jsme se začali bavit, začal říkat věci jako, že masakr v Buče zorganizovali Ukrajinci.

Mile mě překvapila bývalá prezidentka Lotyšska, Vaira Vīķe-Freibergová. Je jí téměř 90 let, ale vyjadřuje se, jako by jí bylo maximálně 60. Je silně protiputinovská a kritizuje ho nejen jako politika, ale také z pozice psycholožky, která ví, že Putin není duševně v pořádku. Celý rozhovor s ní byl velký zážitek. Obdivuji ji.

Zkoumal jste různá proruská a protiválečná hnutí v Evropě. V Česku jste natáčel na demonstraci organizované Jindřichem Rajchlem. Co mají podle vás tato hnutí společného?
Dal jsem dohromady kompilaci nejzásadnějších proslovů z těchto demonstrací. Je to, jako by jejich lídři měli společný scénář toho, co mají říkat. Obsah se netýká přímo Ruska, ale narativů, které ruskému režimu prospívají jako například to, že (Joe) Biden je starý, NATO je špatné, EU je zbytečná, válka musí skončit, mladí lidé by neměli být mobilizováni a tak dále.

Tohle se opakuje pokaždé a všude v různých jazycích. Tyto proslovy jsem slyšel v polštině, češtině, bulharštině a dalších. Součástí toho jsou také protivládní postoje. Kremlu prospívá politická destabilizace a občanská nedůvěra ve vládu a mainstream. To je přesně to, co jim pomáhá, protože na konci spektra nedůvěry ve vládu je často podpora pro Putina.

A co měli společného příznivci těchto hnutí napříč Evropou?
Řekl bych, že jde o lidi, kteří jsou frustrovaní. Představte si úplně běžného člověka, říkejme mu Honza. Není zlý, ale je frustrovaný: v práci nemá dost peněz, není šťastný se svou ženou, má problémy s dětmi, prostě není v životě šťastný a neví, jak to změnit.

Chce se zbavit frustrace. A pak narazí na hnutí plné frustrovaných lidí, jako je on sám. Najde v nich porozumění, nový životní směr a smysl. Jsou naštvaní, zároveň zranitelní a trochu naivní. Takto se dostali k moci němečtí nacisté. Využili frustrace zničeného národa z první světové války. Hitler toho využil a krmil lidi informacemi, které je zdánlivě emancipovaly. To stejné se děje v rámci těchto hnutí.

Bylo při vašem natáčení v Česku něco, co vás zarazilo, nebo něco, čím se česká protiválečná hnutí liší od těch v Polsku a jiných zemích?
Víte, miluji českou kulturu, český film, Formana, Hřebejka, Filipa Remundu, ale co se týče množství lidí, kteří jsou otevření proruským narativům, tak na tom Česko není dobře. V tomhle ohledu je Polsko bezpečnější.

Devadesát devět procent Poláků je proti Rusku, zato v Česku jsem nabyl dojmu, že sympatie nebo tolerance pro Kreml je daleko rozšířenější. Když jsem mluvil s lidmi kolem Vrbětic o výbuchu, několik z nich mi řeklo, že Rusům věří, že oba národy udržují přátelské vztahy a že by přece Rusové neposlali agenty, aby vyhodili do povětří nějaký sklad u Vrbětic.

Mluvil jste s nimi po oznámení tehdejšího českého premiéra Andreje Babiše (ANO) v dubnu 2021, že do výbuchu muničního areálu byli zapojeni příslušníci ruské tajné služby GRU?
Ano, přibližně půl roku poté.

Která ze zemí, kde jste natáčel, vás nejvíce vyděsila? Kde jste měl pocit, že je ruský vliv nejsilnější?
V Moldavsku, protože tam Rusové zneužívají velkých socioekonomických rozdílů. Lidé žijící na moldavském venkově, jsou velmi chudí. Například v oblasti Gagauzska (autonomní oblast ležící v Budžaku v jižní části Moldavska – pozn. red.) valná většina lidí pohrdá vládou v Kišiněvě.

V Gagauzsku mají svůj vlastní jazyk, vlastní kulturu a cítí se být ohroženi moldavskou vládou. Toho Rusové samozřejmě využívají a lidé v Gagauzsku tak mají blíže k Rusku než k Moldavsku.

Hrozí, že Moldavsko ztratí Gagauzsko podobně, jako ztratilo Podněstří. Moldavsko je malá země. Některé její části jsou velmi progresivní. Když žijete v Kišiněvě, můžete žít život, jaký žijí lidé v západní Evropě, ale pak se posunete o sto kilometrů dál a jako byste cestovali zpátky časem do 19. století.

Kromě Moldavska je podle mě také nebezpečná situace ruské minority v pobaltských státech. Jsou to lidi, kteří jsou často odřízli od zemí, kde žijí. Často mluví jen rusky a žijí v ruských komunitách.

Nejde nutně o lidi, kteří adorují Putina, ale Putin je může využít podobně jako Hitler využil Sudety na začátku druhé světové války. Jste Češka, takže vám to nemusím vysvětlovat.

Zmiňoval jste výbuchy muničních skladů v Bulharsku. Zjistil jste nějakou souvislost s výbuchem ve Vrběticích?
Ano, ta souvislost je jednoznačná – Ukrajina. Jedná se o země, které dodávají munici Ukrajině a vojenské sklady jsou proto jasným cílem ruských útoků.

Po výbuchu ve Vrběticích bylo z České republiky vyhoštěno 18 ruských diplomatů, zatímco v Bulharsku vláda takto silně nereagovala a výbuchy se stále prošetřují. Vím, že tam došlo ke změně státního zástupce, protože ten, který měl případ na starosti předtím, byl proruský a k žádnému zásadnímu vyšetřování tak nedošlo.

Dokumentoval jste, jak se antivaxerská hnutí po pandemii přeměnila na protiválečná proruská hnutí. Tento fenomén jsme viděli i v Česku. Můžete ho přiblížit?
Kreml profituje z hnutí, která destabilizují země. Profitují z davů nespokojených lidí, kteří hledají alternativní proudy myšlení. Může to být antivax, mohou to být lidé nespokojení s inflací. Tato hnutí pak přijdou na pomoc nespokojeným lidem.

S očkováním a pandemickými opatřeními měla problém řada lidí, kteří popírali západní medicínu, lockdowny a tak dále. Tyto narativy hrály a hrají Putinovi do karet.

Než jsme začali natáčet Putinovo hřiště, natáčel jsem o antivaxerském hnutí. Snažil jsem se pochopit, z čeho plyne jejich silné přesvědčení. Někteří byli proti systému, jiní měli zdravotní důvody, proč se nenechat očkovat.

Týden poté, co začala invaze v únoru 2022, jsem viděl známé tváře z antivax hnutí, jak promlouvají k davům v Přemyšli o geopolitice. O covidu nepadla ani zmínka. Jejich zájem se přesunul k hrůzným činům, kterých se měli dopouštět ukrajinští neonacisté. Bylo naprosto zřejmé, že dostali pokyn změnit rétoriku.

26:18

Rajchl je všude tam, kde může získat peníze, moc a vliv, míní odborník na extremismus

Číst článek

Co jste zjistil o napojení těchto skupin na Rusko?
Z toho, co vím od investigativních novinářů a zástupců bezpečnostních služeb, funguje to tak, že tyto organizace a hnutí často osloví osoba zastupující například nějaký fond nebo uskupení s nabídkou financování.

Většinou je osloví s tím, že naprosto souhlasí s jejich postojem a chtějí je finančně podpořit. Někdy to jde ruku v ruce s výcvikem, který musí lídři těchto hnutí podstoupit.

Tyto fondy většinou nejsou přímo navázané na Rusko nebo není zjevné, že mají s Ruskem co do činění. Může to být například nějaký grantový fond z Portugalska, jehož propojení na Kreml není navenek zjevné.

Během natáčení jste prošetřovali, zda v domě, kde bydlíte, nejsou odposlouchávací zařízení. Měli jste během natáčení nějaké podezření, že vás mohou ruské tajné služby GRU sledovat?
Byla řada lidí, kteří nás varovali, a chtěli jsme si být jistí, že nás nikdo nesleduje. Spolupracovali jsme s organizacemi, které se zabývají bezpečností novinářů, a dostali jsme řadu tipů, jak se chovat a na co si dávat pozor.

Dostal jsem instrukce tyto tipy nesdělovat, takže je nebudu sdílet. Rusku se věnuje celá řada evropských filmařů a novinářů. Myslím, že Rusové moc dobře vědí, že kdyby se někomu z nich něco stalo, reakce těch ostatních by byla natolik silná, že by se jim to nevyplatilo. Tento fakt mi dodával jistý pocit bezpečí.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít