V ruské politice je řada gayů a Putin to dobře ví. Z queer lidí si ale dělá obětního beránka, říká aktivista
Žít v Rusku, být queer a vyhýbat se potížím znamená orientaci důkladně skrývat. Přes 10 let se s nezletilými nesmí mluvit o „netradičních sexuálních vztazích“, nedávno poslanci schválili zákaz propagace bezdětnosti. Odvolávali se přitom na takzvané tradiční hodnoty. „Propaganda je ale tak silná, že kdyby nás teď Putin prohlásil za svou nejoblíbenější část společnosti, řada Rusů to přejme,“ říká pro iROZHLAS.cz Maxim Ibadov z asociace RUSA LGBTQ+.
Na webu organizace RUSA LGBTQ+ se píše, že vaše aktivistická činnost začala v podstatě v roce 2012, kdy jste jako středoškolák v Rusku protestoval „proti korupci a předsudkům“. Proti čemu přesně to v rámci toho bylo?
Proti faktu, že Vladimir Putin zmanipuloval volby. Bylo mi patnáct a s pár dalšími kamarády jsme uspořádali protest, ale poté, co jsem viděl záběry policejní brutality a síly použité proti demonstrantům na Bolotném náměstí v Moskvě, mi velmi rychle došlo, že už to bude jen horší a rozhodl jsem se odjet. Mám i americký pas, tudíž jsem sedl na letadlo a odletěl do Spojených států.
Narodil jste se sice tam, ale téměř celé dětství tedy strávil v Rusku?
Část rodiny se sem přestěhovala v 70. letech, prarodiče pak přišli v 90. letech jakožto ruští židovští uprchlíci. Rodiče se vzali v Moskvě, v těhotenství pak má matka odjela do Spojených států, ale když mi byly tři měsíce, zase jsme se vrátili do Moskvy. Tam jsem pak vyrostl. Byl konec 90. let, lidé přeci jen měli nějakou naději na lepší vyhlídky.
Během studií na střední škole jste již tedy věděl, že jste nebinární?
Toho si bylo těžké nevšimnout, nosil jsem velmi queer oblečení a pro školní představení nebo oslavy 8. března připravoval třeba choreografie na písně od Lady Gaga. Vždy jsem tak nějak tušil, čím jsem.
V mých dvou letech si ke mně rodiče zavolali terapeuta, ačkoli nevím, co jsem tehdy prováděl podezřelého. Asi jsem si odmítal hrát s auty a preferoval panenky. Naše rodinná historie je každopádně docela složitá, otec mou identitu vzhledem ke své křehké maskulinitě docela těžce přijímal. Toxická maskulinita je u ruských mužů velmi výrazná.
‚Ochrana dětství a tradičních hodnot.‘ Ruská duma podpoří zákaz adopcí dětí tam, kde lze měnit pohlaví
Číst článek
Když mi bylo osmnáct, otce na pokyn ruské vlády zavraždili, ještě předtím se nám ale podařilo vztah trochu urovnat. Přesně nevíme, co se stalo, byl ale právníkem jednoho z velmi prominentních tamních oligarchů a jednoho dne prostě zemřel za dost nejasných okolností. Pitva ale žádné cizí zavinění neprokázala, tudíž si myslíme, že mohlo jít o jed novičok nebo něco takového.
Nebylo to jednoduché období, tehdy jsem už ale byl ve Spojených státech. Moje matka i babička mě jinak přijaly, byť jim srovnání se s mou sexuální orientací, genderovou identitou i profesní dráhou nějakou dobu trvalo. Jsem také aktivista a drag artist a snažím se pomáhat dalším lidem, organizuji například pride pochody.
Myslím, že to, co dělám, má dobrý dopad a je to udržitelné. Pro všechny zdravé rodiče milující své děti je to větší prioritou než nějaké sociální normy vnucené konzervativní společností, ze které pochází.
Jak moc těžké ale bylo v Rusku vyrůstat a chodit do školy, když jste už odmala věděl, že nezapadáte do tamních konzervativních hodnot?
S přáteli jsme si vždy říkali, že jsme v zásadě vyrostli v deseti, patnácti nejlepších letech ruské historie – byla nultá léta, dostal se k nám vliv ze Západu, svoboda médií, dívali jsme se třeba na Sex ve městě nebo Zoufalé manželky, jichž součástí byli i queer lidé, takže jsem vyrůstal s tím, že jsem o jejich existenci věděl.
RUSA LGBTQ+
Je nezisková organizace se sídlem v New Yorku, která má za cíl pomáhat všem LGBTQ+ osobám a těm, kdo bojují za jejich práva. Vznikla v roce 2008. Lidi identifikující se jako queer doprovází při procesech s americkou imigrační administrativou a pomáhá jim s usazením se v zemi. Maxim Ibadov pro ni pracuje jako koordinátor.
Také jsem měl to štěstí, že mi rodiče vždy chtěli všechno dopřát. Akorát když jsem jim řekl, že bych se chtěl věnovat společenským tancům, otec se poněkud zarazil. Spíše si mě totiž představoval, jak hraji fotbal nebo basket. Každopádně mě doprovodil na pár soutěží, i když si tam připadal trapně a stejně tak jsem se kvůli tomu cítil i já. Když se na to ohlížím, říkám si, jaké to pro něj muselo být.
Také si pamatuji, že když mi bylo asi sedm nebo osm let, měli jsme rodinnou večeři a mluvilo se o tom, jak ruské agentury odmítly dát do adopce dítě Eltonu Johnovi a jeho manželovi. Je to nesmysl, dítě potřebuje šťastný domov, a ne být umístěné v ústavní péči. A věřte mi, že ruský systém je tak strašný, že pro to v angličtině ani není slovo.
Společnost je hodně prosáklá homofobií a nedostatkem porozumění. Samozřejmě jsem se ve škole setkával třeba s různými narážkami, nicméně až s debatou o příslušných zákonech jsem začínal pociťovat vliv propagandy a fakt, že být queer může být i z legislativního hlediska nebezpečné.
Gayové mezi politiky
Nakolik se podle vás pohled na queer tématiku liší mezi generacemi, mezi vnímáním ve velkých městech a na venkově…
Moskva je velké, kosmopolitní město, plné lidí, módy... I mezi ruskými politiky je řada homosexuálů, byť svou orientaci z očividných důvodů tají. Sice mám už od Ruska odstup a upřímně si dnes říkám, ať se ta země jde bodnout, ale například jeden z vysoce postavených členů ruské Státní dumy je gay, šíří se drby o tom, že podobně to má i Putin a upřímně by mě nepřekvapilo, kdyby jím byl i Dmitrij Peskov, ten jako gay vypadá obzvlášť.
Velmi známému politikovi, takovému karikaturnímu předvoji Donalda Trumpa, Vladimiru Žirinovskému v jednom televizním pořadu Ala Pugačevová vmetla do tváře, že chodí rád do sauny s mladými muži. Když jsem byl v Moskvě na návštěvě a stáhl jsem si aplikaci Grindr, byla tam řada lidí bez fotografie obličeje, prý proto, že pracují pro vládu. Často mi psali, ať přijdu rovnou k nim domů, a upřímně chtěli dost divné věci. Říkal jsem si, že jim všem hrabe, že s nimi je něco špatně.
Z ruské verze Duolinga zmizí ‚LGBT+ propaganda’. Úřady pohrozily majiteli pokutou a zákazem činnosti
Číst článek
Ke své orientaci jsem se jinak přiznal až poté, co jsem odjel do Ameriky. Být queer se tam stávalo cool. Pamatuji si, jak jsem přišel do prvního ročníku na střední škole, a všichni se se mnou chtěli přátelit, protože být gay nebo bisexuál bylo „v módě“. Do Ruska jsem se pak vracel dvakrát do roka na prázdniny.
U tamních kamarádů jsem se reakce bál, ale všichni s tím nakonec byli v pohodě. Pokud jde o starší generaci, nesetkal jsem se nikdy přímo s homofobií, nicméně jsem také nikdy nedělal nic vyloženě provokativního. Prarodiče mě také přijali, ačkoli v praxi to bylo někdy trochu těžší, třeba když se mě ptali, proč si musím barvit vlasy, nosit určité oblečení a nemůžu svou orientaci prostě nějak schovat. To pro mě samozřejmě nepřipadá v úvahu.
A aby toho ale nebylo málo, i v Americe visí otazník nad tím, jak to s novým vedením Bílého domu bude vypadat pro queer komunitu, hlavně transgender osoby. Republikáni a Trump, podle mě čirý idiot, utratili mnoho dolarů za útoky proti nim. Doufám, že on i jeho vláda budou tak dezorganizovaní, že se jim proto nepodaří přísnější zákony uplatnit.
Mezi Putinem a Trumpem v tom vidím určitou paralelu, jen s tím rozdílem, že Putin je v tom tak nějak víc dlouhodobě strategický a Trump zase jedná více oportunisticky, pokrytecky. Co mě také hodně znervózňuje, je, že Putin je řekněme největším sponzorem homofobie na světě. A podle jeho návodu, vymlouvajícího se na ochranu dětí, činí řada dalších konzervativních politiků, třeba ti na Floridě.
Jste stále v kontaktu s LGBTQ+ přáteli v Rusku? Jaké zprávy od nich máte? Tamní vláda například označila komunitu za extremistickou, od roku 2013 platí zákon, který zakazuje propagaci jejích myšlenek před nezletilými, dnes již všemi skupinami…
Od daného roku zmizely třeba pořady s homosexuálními postavami. V rámci naší organizace jsme se pak setkávali se stále více queer lidmi, kteří sem z Ruska přišli, pomáhali jsme jim s imigračním procesem a podobně.
Mnoho mých přátel z Ruska odešlo, protože tam jednoduše nemohli svobodně žít. Přešli třeba pěšky hranici do Gruzie, následně odletěli do Španělska, Mexika a odtamtud pak do Spojených států. Zde pak, kvůli mnohem větší míře svobody, zažívali kulturní šok.
Jiní zase odejít nechtějí, neboť když svou orientaci tají, žije se jim v podstatě dobře. Také mám hodně queer přátel v showbusinessu, o ně se dost bojím. Míní totiž, že je odvětví tak trochu chrání. Co každopádně Rusové umí, je přizpůsobit se a přežít za každých okolností, záleží ale také, odkud jste. Pokud se například v Čečensku příbuzní dozvědí o vaší orientaci, má to v podstatě fatální důsledky, velmi dobře to popisuje dokument Vítejte v Čečensku.
Ve velkých městech byla řada gayklubů, policie v nich ale začala podnikat razie, zatýkají třeba drag queens. V Moskvě nedávno zavřeli poslední gaykluby, Three Monkeys (Tři opice) a Central Station (Hlavní stanice). Dříve tam chodili jak politici, tak celebrity.
V čem podle vás Putinovi neheterosexuální lidé nejvíce vadí?
Nemyslím si, že by je vyloženě nenáviděl, jen se mu hodilo najít tu nejzranitelnější skupinu, obětního beránka. Jde to zpět do let 2008 až 2012, kdy byl premiérem a Dmitrij Medveděv prezidentem. Jejich způsob vedení země nebyl oblíbený a oba se tak začali obracet k politice tradičních hodnot, k církvi.
Jak jsem říkal, i mezi politiky je řada gayů a přijde mi, že když jsou už tak dlouho donuceni něco skrývat, spolknout svou hrdost a žít neplnohodnotný život, jsou to právě oni, kdo bezpáteřně dělá jen to, co je třeba k udržení moci. Putin v tom prostě viděl příležitost a došlo mu, že existují mnozí ignoranti, které může snadno vyděsit.
Rusové vidí, že tamní infrastruktura i ekonomika jsou v hrozném stavu, nemají na to koupit základní potraviny, nemohou najít práci, ale problémem jsou gayové a lesby. Dokonce se používá termín „Gayropa“, tedy proč bychom měli chtít být součást Evropy, když tam žijí gayové, ačkoli tam lidé mají lepší životní úroveň, svobodu, sociální zabezpečení i možnost snadněji cestovat.
Pro Putina jde o strategii vycházející z toho, že lidé stojící za právy homosexuálů jsou ti, kdo představují zlo pro děti. A rád ji šíří dál, například do Gruzie skrze zkorumpovanou stranu Gruzínský sen.
Síla Putinovy propagandy
Nedávno prošly Státní dumou dva nové zákony, jeden zakazující propagaci bezdětného životního stylu a druhý zapovídající adopce ruských dětí občany zemí, v nichž je legální změna pohlaví. Asi vás podobné kroky už nepřekvapují?
Na jednu stranu jde o další útok specificky na členy queer populace, protože páry spolu nemohou mít přirozeně děti. Je to ale směšné, protože řada členů dumy je vzhledem ke své orientaci také bezdětná.
Je si toho podle vás Putin dobře vědom?
Samozřejmě. Mnoho queer lidí v Rusku pracuje buď v showbusinessu nebo právě v politice, protože jsou tak „krytí“. Hodně Rusů, řada z nich velmi inteligentních, se snaží zemi opustit, tudíž i z toho se důvodu a kvůli malé porodnosti chce Putin z bezdětnosti udělat něco špatného. A kromě toho bude také pořád potřebovat nové a nové lidi do armády.
Kde v ruské uzavřenosti vidíte nejzásadnější příčinu? Vychází to hlavně ze způsobu vedení politiky, propagandy, sovětské historie…?
Kdybychom šli dál do dějin, je zajímavé vidět například rozdíl mezi Rusy a Ukrajinci. Jsou si v lecčem podobní, Ukrajinci jsou ale v tématech rodinných hodnot a práv LGBTQ+ mnohem nezávislejší a otevřenější.
Protestující: Je jedno, jestli jste queer, nebo homofob. Proti Gruzínskému snu jsme v tom všichni společně
Číst článek
Rusové vzhledem k historickým zkušenostem nejsou tolik zvyklí přemýšlet o svobodě a konstantně žijí ve strachu, což přirozeně negativně dopadá na duševní zdraví. Velká část jich také žije v chudobě, a když musíte přemýšlet, za co koupit chleba, politika vás už tolik nezajímá.
Rusko není samo o sobě chudá země, problémem ale je, že své bohatství neinvestuje do vlastních lidí. Posledním problémem je pak alkoholismus, který vede k nenávisti i násilí, například postavení ruských žen je v mnoha ohledech opravdu hrozné.
Do jaké míry myslíte, že se to celé může jednou, s další hlavou státu a jinou vládou, změnit?
Mohlo by. Velká část ruské mentality vychází z velmi silné propagandy a absence kritického myšlení. Před invazí na Ukrajinu hodně lidí opakovalo, ať si politici klidně kradou, avšak jen dokud není válka. Teď ji mnozí podporují.
Kdyby se Putin najednou zítra rozhodl, že queer lidé jsou jeho nejoblíbenější částí společnosti, řada Rusů to skrze vlivnou propagandu přejme také. V ruštině takovým lidem říkáme vata, protože hned nasají to, co se do nich vpustí.
