Naposledy tuto středu Evropský parlament Polsko kvůli justiční reformě vyzval, aby dodržovalo principy vlády práva a dělení moci v zemi. Polsko také sklidilo kritiku za postoj k antikoncepci, kácení v Bělověžském pralese, za nacionalistický pochod Varšavou, na kterém se objevila také krajně pravicová hesla.

Podle listopadového průzkumu agentury Kantar by polskou konzervativní stranu Právo a spravedlnost volilo 38 %, a podle institutu CBOS dokonce až 45 % voličů.

Čím si strana Právo a spravedlnost tak vysokou důvěru mezi Poláky získala?
Plní své předvolební sliby, především ty se sociálním rozměrem, jako je program 500+, tedy přídavky 500 zlotých měsíčně (tj. asi 3000 Kč, pozn. red.) na každé druhé a další dítě v rodině nebo snížení věku odchodu do důchodu. Straně se podařilo přilákat voliče, kteří dříve nebyli politicky aktivní. Jde o Poláky, kterým se v životě příliš nedaří. Obvykle mají nižší vzdělání a příjmy a k volbám nechodili, protože mají dojem, že jsou obětí změn pro roce 1989.

O sociální politiku pro nejslabší skupiny obyvatel se podle vás předchozí vlády nesnažily?
Dělaly to, ale ne v takové míře. Před Právem a spravedlností byla u moci Občanská platforma a lidová strana a orientovaly se spíše na střední třídu. Polsko zažívá dlouhé období ekonomického růstu. Chudší skupiny obyvatel se pochopitelně začaly ptát, proč z toho také nemají prospěch. Je třeba ale dodat, že dříve byly sociální programy skromnější také kvůli rozpočtovým možnostem. To je podstatné. Polsko je nyní v takové makroekonomické situaci, kdy si vláda může dovolit své sliby plnit.

Platí stále, že voličské jádro Práva a spravedlnosti leží na katolickém venkově?
Stala se masovou stranou, svůj elektorát rozšířila i o městské voliče, hlavně ve městech střední velikosti. Heslem strany je, že by se Polsko mělo rozvíjet rovnoměrně, úspěch by se neměl koncentrovat jen do velkých měst.

Z výzkumů nám vychází, že se straně daří získávat také voliče, kteří se řadí spíše k levici, jako jsou dělníci v průmyslových oblastech. Stále sice platí, že je Právo a spravedlnost geograficky silnější na východě a jihu Polska, ale už to není jen na venkově.

Část polské společnosti je s vládou ale nespokojená. Polsko zažívá ve velkých městech masové protesty. V poslední době byla takto výbušná justiční reforma, dříve to byly tzv. Czarne protesty kvůli pokusu zakázat interrupce. Jak je možné, že to podporu strany nepoznamenává?
Problémy, proti kterým protestují lidé ve velkých městech, se občanů často bezprostředně netýkají. Ústavní soud je běžnému Polákovi velice vzdálený, program 500+ se ale přímo dotýká vaší peněženky. Navíc pokud jde o reformu justice, samotná idea změn v soudnictví má vysokou podporu u polské veřejnosti.

Soudy mají špatnou pověst, lidé v ně nemají důvěru, procesy vnímají jako zdlouhavé, často si lidé myslí, že jsou soudy pod vlivem cizích zájmů. Proto neměly protesty proti reformě takový vliv na podporu Práva a spravedlnosti. Většina lidí je přesvědčená, že je se soudy skutečně potřeba něco udělat. Druhá věc je, že u příležitosti reformy, která je nutná, se Právo a spravedlnost snaží zvýšit svůj vliv na obsazování soudcovských míst.

Kaczyński vnímá prezidentovo veto jako zradu

V průzkumech má vysokou podporu nejen strana, ale také sama premiérka Beata Szydłová. V důvěryhodnosti je na druhém místě za prezidentem Andrzejem Dudou. Do jaké míry vděčí Právo a spravedlnost za svůj úspěch tomu, že v čele vlády je ona, a ne předseda strany Jarosłav Kaczyński?
Pro stranu je samozřejmě lepší, že vládu řídí Szydłová, a ne Kaczyński. Jarosław Kaczyński vždy měl a určitě nadále bude mít negativní elektorát. V politice se angažuje už dlouho, lidé na něj mají vyhraněné názory. Kdežto Beata Szydłová působí jako zjemňující, tlumící element. Nemá kufr plný problémů jako Kaczyński.

Dnes se hodně mluví o rekonstrukci vlády. Existuje varianta, že by se premiérem mohl stát Kaczyński. Už teď má fakticky velký vliv na fungování státu. Je trochu divné, že lídr vítězné strany nechce být předsedou vlády. Souvisí to právě s jeho vnímáním mezi Poláky. Kdyby se Kaczyński stal premiérem, pravděpodobně by se to na podpoře kabinetu podepsalo.

Jarosław Kaczyński tento týden o prezidentovi Dudovi řekl, že se vládě přitížilo od chvíle, kdy vetoval část justiční reformy. Začíná se v jeho očích rýsovat Andrzej Duda jako mocenský konkurent?
Myslím, že ho nevnímá jako konkurenta, ale spíše jako brzdící element. Je to někdo, kdo zastavil celý ten zákonodárný pochod Práva a spravedlnosti. Jejích vztahy jsou dnes myslím jiné, než byly před rokem.

Vypadá to, že se Duda rozhodl nebýt dobře namazaným kolem v soukolí, ale aktivněji vstupovat do hry...
Jaroslaw Kaczyński to trochu vnímá jako zradu. Byl to on, kdo Dudu stvořil a pomohl mu stát se prezidentem. Andrzej Duda ale musí myslet na své druhé funkční období. Má to těžší, ve volbách potřebuje přes 50 procent hlasů. Na parlamentní většinu Kaczyńskému stačí kolem 40 procent. Prezident bude mít ještě mnoho příležitostí dělat vlastní politiku.

Strana Právo a spravedlnost ještě řadu věcí nestihla, například tzv. dekoncentraci médií, změny v daních nebo zákon o transparentnějším veřejném životě. Kaczyńskému se až do nedávna reformovalo snadno, nešlo o tak sporné věci. Prezident ale chce a musí dělat vlastní politiku. Nastanou další chvíle, kdy se s Jarosławem Kaczyńským dostane do střetu.

Opozice dělá chyby

V průzkumu Eurobarometr a dalších patří Poláci k národům, které jsou se svým členstvím v Evropské unii vůbec nejspokojenější. Polská vláda ale unii otevřeně kritizuje a má spory také s některými členskými státy, například s Francií. Bývalý český státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza z ČSSD proto nedávno deníku Gazeta Wyborcza řekl: „Před dvěma lety patřilo Polsko v Evropské unii k silným a vlivným zemím. (...) Státy, které se kdysi do spolupráce s Varšavou hrnuly, dnes o Polsku nechtějí slyšet.“ Je ten konfrontační styl záměrem nebo jde spíš o diplomatickou neobratnost?
Myslím si, že jde o záměr zahraniční politiky z vnitřní potřeby. Výroky o tom, že jsme suverénním státem a Evropská unie nám nemá co poroučet, jsou namířené polským uším. Pokud by to bylo cílem i na venek, bylo by to velmi krátkozraké. Jak jsme mohli vidět naposledy v debatě v Evropském parlamentu, polská vláda a Evropská komise jsou bohužel na cestě ke kolizi. Ani jedna strana nechce ustoupit. Bez jakéhosi resetu se podle mě vztahy budou zhoršovat.

Evropská unie má sice v Polsku velkou podporu, ale pokud si bude komise příliš dlouho něco vynucovat stylem ‚buď to bude po našem, nebo se s vámi nebudeme bavit‘, tak se Poláci dříve nebo později vzbouří. Takový jsme národ. Nacvičili jsme si to za 40 let sovětské dominance. Dnes se taková reminiscence podle mě vrací, pokud to bude pokračovat, budou se Poláci stavět na odpor vůči EU a na stranu vlády.

Může Právo a spravedlnost spory s unií utišit?
Podle mého názoru je třeba více pracovat na diplomacii než na veřejném vystupování. Diplomacie je zákulisní hra, která má obrušovat hrany. Podívejme se na Maďarsko. Viktor Orbán je také kritický, rovněž podniká kroky, které by se daly označit jako kontroverzní, ale Evropská unie tak ostře nereaguje. Orbán totiž po celou dobu vede dialog. Z naší strany takový dialog neexistuje, což je podle mého názoru slabostí polské diplomacie.

Polsko za dva roky čekají volby. Opozice je roztříštěná a nedaří se jí. Průzkum CBOS dává Občanské platformě 17 procent, Moderní straně 5 procent a lidovcům 4 procenta. Mají podle opoziční strany do té doby šanci ještě situaci otočit?
Je malá šance, že by se to mohlo stát za dva roky. Za šest let možná. Nemyslím si, že by opozice nutně měla být sjednocená. Slabá je ale i z dalších důvodů. V případě Občanské platformy ještě lidé nezapomněli na osm let její vlády. Kdykoli platforma kritizuje současný kabinet, padá otázka: A co jste udělali vy? Často se pak ukazuje, že nic nebo velmi málo, takže je snadným terčem kritiky.

Myslím si, že opozici může ale paradoxně pomoct Právo a spravedlnost. Vláda chystá změnu pravidel pro komunální volby a zmenšení okrsků. To může donutit opoziční strany, aby se na komunální úrovni spojily proti vládní straně. Ale to je ještě daleko, dnes jsou úvahy o sjednocování jen pohádkou.

Dnes se se opoziční strany starají o své vlastní voliče, přestože Občanská platforma a Moderní strana sdílejí elektorát a vzájemně na tom tratí. Navíc platforma má potíže v komunikaci, protiřečí si a málokdy něco navrhuje. Všechny výzkumy ukazují, že v dlouhodobé perspektivě pouze negativní kampaň volby nevyhrává.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít