Režisér Sencov: Ruské vězení bylo psychologicky těžší než ukrajinská fronta. O zákopech natočil film Real
Oleh Sencov je režisér několika snímků, například Gamer nebo Nosorožec. Jeho nový film Real zachycuje nebezpečí a pocity ukrajinských vojáků na v zákopech.‚Film jsem natočil vlastně omylem, když se spustila GoPro kamera, kterou mám vždy na své helmě,' říká o svém filmu Sencov, který je dnes poručíkem ukrajinské armády.
V Karlových Varech jste promítl svůj nový film Real. Říkáte o něm, že tenhle film vznikl původně omylem. Jak se to stalo?
Já mám v armádě sebou vždycky na své helmě kameru GoPro a často ji zapomínám zapnout, protože během bojů samozřejmě nebudu v první řadě natáčet, ale věnovat se bojům.
V tu chvíli nejsem režisér ale voják. Byl to těžký boj během protiofenzívy. Proběhl útok na pozici Real a část naší pěchoty jsme vysadili z bojového vozidla pěchoty Bradley. Když jsme se vraceli zpátky pro zálohy, pro posily, tak jsme byli zasaženi.
‚Dostali jsme se pod palbu.‘ Ukrajinského režiséra a někdejšího vězně Kremlu Sencova zranili na frontě
Číst článek
Museli jsme opravovat bojové vozidlo Bradley a ocitli jsme se v jiných zákopech. V tu chvíli jsem kontroloval, jestli je má kamera GoPro ještě na místě a omylem jsem ji zapnul a ona natočila tento snímek nebo toto video.
A tak vznikl takový jednozáběrový, naturalistický portrét toho zákopu, ve kterém se nacházíte, vzájemné komunikace i toho ostřelování, všeho toho, co se tam odehrává. Jakou tvář války teda podle vás Real ukazuje?
Když jsem objevil tyto záběry po několika měsících, říkal jsem si, že asi není zajímavý, protože samotný boj vlastně nezaznamenává, ale spíše ukazuje, co cítí voják, když je v zákopech a když je pod neustálou palbou. Spousta věcí vlastně nevidí, orientuje se jenom podle zvuků, podle komunikace přes vysílačku. Je tam určitý chaos a pocit, že vedle je nepřítel a někde vedle jsou i tví kamarádi.
Dnes je to 863 dny od začátku války na Ukrajině. To je hodně dlouhá doba. Neumím si představit, že by se na válku dalo nějak zvyknout. Ale přeci jenom otupí trochu člověk v zákopech?
Válka trvá deset let, od roku 2014 po okupaci a anexi Krymu, i když měla hybridní povahu.
Putin se snažil tehdy ukázat, že vlastně nemá k tomu žádný vztah. Teď je spíše nová etapa, nová fáze války, plnohodnotné války. Veškerá vojska, veškeré masky byly v tu chvíli odhaleny.
Člověk je určitě nějakým způsobem méně empatický vůči určitým událostem, které se dějí v civilu. V tu chvíli v zákopech jdou stranu. Vidíte spoustu smrtí, vidíte spoustu zraněných, zmrzačených lidí. To jsou věci, které člověka samozřejmě mění.
K ukrajinské armádě se přidalo 3171 odsouzených. Mají střídat vyčerpané vojáky
Číst článek
Vypovídá film Real nejenom o té konkrétní situaci, kterou jste tam zažívali, ale přináší podle vás také nějaký celkový obrázek buď o té loňské protiofenzivě, nebo o potřebách ukrajinské armády dneska.
Když se na ní díváme tady u nás, mělo by nás to posunout i k tomu, abychom nějak víc vnímali to, co by ukrajinská armáda potřebovala za podporu, za zbraně třeba?
Ano, Real určitě velmi realistickým způsobem ukazuje, co cítí voják ve válce a voják, který je v první linii.
Není to snímek, který je nějakým způsobem překrášlený a určitě ukazuje to nebezpečí. A není jenom v této konkrétní operaci, ale v jakémkoliv boji.
Málo čemu rozumíte, málo co vidíte, ale vlastně to nebezpečí je tam všude.
Co se týče podpory a zbraní, tak toho nikdy nemůže být málo, protože náš nepřítel má mnohem větší zdroje a bez pomoci západu a našich partnerů, našich evropských partnerů, bychom takhle dlouho nevydrželi, neudrželi bychom tu linii a frontu.
Pokud se ta pomoc bude zmenšovat, tak budeme mít větší ztráty. Doufáme ale, že to se nebude dít, protože my bojujeme nejenom za sebe, ale i za vás, aby ten režim, to nové otroctví, které se snaží Putin zavést, aby se nešířil dále do Evropy.
Publikum tady v Karlových Varech vás vítalo ve stoje. Vnímáte kolem sebe sympatie Čechů, kteří si z roku 1968 umí představit, jaké to je, když jsou kolem vás ruské tanky?
To je vlastně špatně představitelné, dokud to člověk nepocítí na vlastní kůži. Já jsem viděl spoustu filmů o válkách a četl jsem knihy, ale dokud se člověk sám neocitne ve válce na frontě a nepochopí, co znamená přičichnout si k prachu, ve kterém pak cítíte, jak to vlastně je, když se střílí. Má to specifický pach.
Zveřejňování jakýchkoliv záběrů přímo z frontové linie určitě podléhá nějakému schvalovacímu procesu v ukrajinské armádě. Jak to bylo v případě filmu Real, toho skoro hodinu a půl dlouhého kontinuálního záběru ze zákopu, muselo to vedení ukrajinské armády schválit, váš film?
U nás na Ukrajině máme určitý problém s byrokracií, a pokud byste to dělali podle těch předpisů, tak by to trvalo strašně dlouho a nikdo by to vlastně neviděl, protože to je opravdu velký problém.
Festivalové Vary, den třetí: ‚Nemůže to být nazýváno filmem.‘ Sencov přivezl omylem natočené záběry z války
Číst článek
Hodně lidí natočí video a zveřejní ho na vlastní riziko a rozumíme, že existuje samozřejmě určitá vnitřní cenzura, víme, co můžeme ukázat, co ne, takže tam nejsou žádná vojenská tajemství.
Ta protiofenzíva byla v minulém roce a vše, co vidíme, už není aktuální. Ale ten pocit, který film předává divákům, ten je velice důležitý.
Váš i osobní boj s Putinovým režimem trvá už dlouho. Nakonec jste byl vězněný, více než 140 dní jste držel v ruském vězení hladovku za propuštění nejenom svoje, ale i dalších ukrajinských vězňů. V době, kdy jste stále ještě byl ve vězení, vznikl film, na kterém jste se podílel, Čísla, byl, i když velmi omezeně k vidění i v České republice. Jak se teď zpětně ohlížíte za touto zkušeností, za tím, že částečně váš film vznikl v době, kdy jste ještě byl v ruském vězení?
Ano, byla to velice zajímavá zkušenost. Tento film byl natočený podle mé divadelní hry, já jsem vlastně kontroloval, řídil ten proces přes dopisy a nějaké náčrty, skici, které mi posílali, ale točil to jiný režisér, můj kamarád.
Byl to vlastně společný projekt, a jsem nesmírně rád, že se ten projekt povedl, protože to byla i podpora mně, cítil jsem se zapojený do tohoto procesu. Byla to také zkušenost, ještě jednou připomenout jak mě, tak i jiné válečné zajatce Ruska.
Co bylo pro vás, řekněme, snesitelnější, když jste seděl zavřený ve vězení a nevěděl jste, jak dlouho to ještě může trvat? Nebo když sedíte v zákopech, kde můžete něco udělat, ale zároveň každou chvíli můžete zemřít?
Ano, ve válce jdeš do konce. Ve vězení se ruští věznitele báli, že mohu zemřít. Na jednu stranu jsem tedy cítil, že neumřu, ale nikdo mě vlastně nepustí na svobodu.
A měl jsem pocit, že tam mohou strávit 20 let a okolo jsou nepřátelé. Takže psychologicky to bylo mnohem těžší než teď ve válce na frontě, kde jsem se svými kamarády a vlastně se cítím více zapojený.
Věřil jste celou dobu ve vězení, že se dostanete ven?
Ano, já jsem to věděl a nepochyboval jsem o tom.
Tisíce hodin ve sklepě a zvuk sirén. Na duševní zdraví dětí to má strašlivý dopad, popisuje expertka UNICEF
Číst článek
Promiňte, aby se člověk nezbláznil, když zůstaneme v těch zákopech. Můžete se v zákopech třeba něčemu zasmát? Napadá vás něco?
Vojáci hodně vtipkují, někdy je to černý humor, ale pomáhá to vlastně nějak se přepnout, uvolnit. Válka je z 80% vlastně každodenní život. Máte sebou svoje věci, děláte takové běžný aktivity, jíte, spíte. Snažíte se nějakým způsobem zvelebit ten život v zákopech. Samozřejmě těch dalších 10-20% je opravdu ta práce, plnit svůj úkol a snažit se vlastně nezemřít.
Jak myslíte, že vás z těch uplynulých deset let se všemi těmihle zkušenostmi, které tady jenom tak letmo skloňujeme, změnily?
Samozřejmě, že věznění změní člověka, i to, že jsem ve válce, že jsem na frontě. Ale myslím si, že to nejsou změny k horšímu. Snažím se soustředit i na nějaký osobní rozvoj. Když jsem byl ve vězení, tak jsem napsal několik knih a scénářů, u kterých doufám, že podle nich budou ještě natočeny další filmy.
A i teď, když mám vojenskou dovolenou, tak se snažím účastnit se nějakých akcí, které pomáhají Ukrajině směřovat dopředu. A doufám, že se nějakým způsobem rozvíjím a že se rozvíjím lepším směrem.
S jakým pocitem se budete teď po filmovém festivalu, vracet na frontu?
Na jednu stranu je to tam náročné, mohou vás zabít, ale máte tam kamarády, máte tam bratry ve zbrani. Zároveň jsem moc rád, že jsem byl na dovolené, že jsem strávil čas v krásném městě a změnil jsem prostředí a bylo to účelné.
