Kvůli roli v Králově řeči jsem se musel stát špatným hercem. Úspěch nás překvapil, říká Geoffrey Rush
Australský oscarový herec Geoffrey Rush cestoval do Karlových Varů plných 30 hodin. Podle jeho slov to ale stálo za to. Kromě účasti v porotě hlavní soutěže totiž přijel pozdravit i své přátele z dob, kdy pracoval na Barrandově nebo natáčel v Plzni. „Tam jsem vypil hodně piv,“ vtipkoval při rozhovoru pro Radiožurnál.
Jako porotce musíte vidět celou hlavní soutěž. Přidáte si ale ještě nějaký další film, nebo je toho na vás až až? Děláte si poznámky, hodně diskutujete? Jak to probíhá?
Každý den shlédneme dva filmy a pak si sedneme a bavíme se. Předtím jsme se neznali, je to ale, jako když jdete na večeři se známými lidmi z minulosti. Je to, jako bych si sedl třeba s Napoleonem, Hitlerem a Aristotelem. Všichni v porotě jsou skvělými znalci filmu. Buď film znají jako režiséři, scénáristé, producenti nebo herci.
Barbossa je namyšlený, marnotratný, šílený, zároveň ale také přitažlivý. Když jsem si ale sundal klobouk, všechno zmizelo, vzpomíná na roli zákeřného mořeplavce Geoffey Rush
Moc jsem chtěl vidět film o pražském jaru, bohužel se mi to nepovedlo. Slyšel jsem ale reakce publika, které byly nadšené. Šlo o nejdelší potlesk v historii Karlových Varů. Přečetl jsem si hodně o druhé světové válce v Evropě a viděl jsem mnoho filmů v české produkci nebo koprodukci, které o ní hovoří z mnoha různých úhlů pohledu.
Vždycky jsem ale miloval i animovaný film. Když jsem byl v 70. letech na vysoké, vždycky jsem měl radost, když krátký kreslený film proměnil svoji nominaci na oskara.
Kapitán Barbossa z Pirátů z Karibiku ve vás na první pohled vidět není. Jinými slovy pomůže kostým herci vstoupit a vžít se do role?
Když jsem byl na první kostýmové zkoušce, viděl jsem siluetu postavy a vždycky jsem si myslel, že se pod kloboukem schovává mozek postavy. Barbossa je namyšlený, marnotratný, šílený, zároveň ale i přitažlivý. Pak jsem si ale klobouk sundal a všechno zmizelo.
Dáša čte Oldovi scénáře. Nakázala mu, aby ve filmu hrál, říká o Zahradníkově roce režisér Havelka
Číst článek
Filmy o Pirátech z Karibiku jsou dodnes jedny z nejvýdělečnějších v historii Hollywoodu vůbec. Je pro vás podstatné, jak úspěšné jsou vaše filmy, nebo chcete jenom, aby to byl dobrý zážitek na place a dobrý výsledek na plátně?
Filmy, které se natáčejí ve studiu, jsou velký byznys. V divadle hrajete to, co k vám zrovna přijde. Některá představení byla skvělá, ale v publiku bylo třeba jenom dvacet lidí. Já svoji kariéru vidím v nezávislé oblasti, nejde mi tedy úplně o to, abych vydělal peníze.
V Pirátech z Karibiku máte klobouk, v Králově řeči zase motýlka. Opravdu ho nosil skutečný učitel krále Jiřího, podle kterého je napsaný film?
Když jsme začali pracovat na tomto příběhu, můj strýc, který byl doktor, mi řekl, že králova logopeda znal. Na googlu jsem o něm ale nic nenašel, proto jsem si řekl, že si ho budu muset vymyslet, co se mu líbilo, nelíbilo a podobně. Rád pořádal koncerty, byl to amatérský herec, takže já jako velice zkušený profesionál, jsem se musel stát špatným hercem (smích).
Festivalové Vary, den šestý: Daniel Brühl přivezl svého Souseda a odvezl si fotku pro maminku
Číst článek
Krátce před zahájením natáčení se nám podařilo kontaktovat jeho už dospělá vnoučata, která jsme požádali o fotografie. Díky tomu jsme pak mohli zapracovat na scénáři a vložit do něj důležité citáty z deníku logopeda. Účes, motýlek... ty byly rovněž velmi důležité, protože když někdo viděl, že je z Austrálie, možná si myslel, že je to zemědělec, ale tak to nebylo. On byl velmi sofistikovaným logopedem, což tomu dodalo něco navíc, protože se hovořilo o imperiálním světě, o kolonialismu, o sporech Anglie a Austrálie...
Scénář ke Králově řeči jste prý našel na ulici před svými dveřmi. To je běžné?
Ležel tam jako dítě, jako sirotek (smích). Položila mi ho tam známá, která žila o dvě ulice vedle. Původní scénář se ale nakonec od filmu velmi lišil. Zapracovali jsme totiž hodně na příběhové lince. Vévoda z Yorku se nakonec stal králem, i když původně nechtěl. A právě tato změna se stala hlavním tématem filmu.
I přesto nás ale všechny překvapilo, že film měl na festivalu v USA a pak v Torontu takový úspěch. Přece jenom je to film o dvou stárnoucích mužích v prázdné místnosti, kdy jeden z nich koktá. Ale ve skutečnosti jde o přirozeně vtipný, lidský film, s jehož hlavní postavou se řada lidí ztotožnila. Mnozí z nich říkali, že sice nekoktají, ale jsou stydliví nebo mají jiné citlivé zranitelné místo, proto je film tak oslovil.
Jak se Geoffrey Rush připravuje na své role? Co všechno si už musel pro roli osvojit? Poslechněte si celý rozhovor výše.
